Skvělá zábava i poučení. Časopis Krajánek baví i vzdělává děti v zahraničí už deset let
Příběhy, rozhovory, komiksy, zábavné hry, úkoly, tvoření, rébusy, pořekadla, ale i vaření a různé zajímavosti. To vše nabízí Časopis Krajánek nejen českým dětem v zahraničí. Letos v prosinci oslavil desáté narozeniny. Vydává ho spolek Krajánek ve světě a dobrovolnicky se na jeho tvorbě podílejí krajané z více než dvaceti států na po celém světě.
„Podporujeme výchovu kosmopolitních dětí s otevřenými názory, které ví, že různé kultury jsou založené na odlišné historii a tradicích. Pěstujeme u nich vztah a lásku k jejich českému původu, české zemi, její kultuře a jazyku. S tím se neodmyslitelně pojí i podpora čtení a čtenářské gramotnosti,“ píše se na webu časopisu Krajánek.
Online měsíčník je určený především dětem krajanů, jak těm z českých komunit, tak těm ze smíšených rodin. U jeho zrodu stála také současná šéfredaktorka časopisu Ivana Kaçmaz, která žije s rodinou v Istanbulu. Právě tam v prosinci 2013 vyšlo to úplně první číslo časopisu Krajánek.
„Byl to nápad jedné naší maminky. Protože jsme se nedokázaly pravidelně scházet, přišla s takovým nápadem, že dětem češtinu a vůbec českou kulturu a literaturu pro děti a podobné věci přiblížíme přímo z domova tak, že prostě připravíme něco malého, jako domácí časopis, který si budou moci rodiče vytisknout a s dětmi doma pak projíždět. Že to bude o něco jednodušší a zábavnější,“ vysvětluje Ivana Kaçmaz, co je vedlo k myšlence s časopisem začít.
Ačkoliv dnes časopis Krajánek znají děti v českých rodinách a komunitách po celém světě a na jeho obsahu se podílí krajané z 22 států, byly jeho ambice zpočátku výhradně lokální.
„Ty ambice byly opravdu lokálního charakteru, takže pro istanbulskou komunitu, potažmo tureckou, protože krajané tady žijí i v jiných částech Turecka. Ale on je ten krajanský svět propojený a někteří krajané cestují, takže se stalo, že jedna krajanka, která žila v Istanbulu, se přestěhovala do Španělska a tím se celá tato záležitost rozjela mezinárodně.“
Krajánek se postupně dostal například do Itálie, Řecka, Francie a dalších zemí. Na jeho tvorbě se začaly podílet další a další dobrovolnice. A samozřejmě se také postupně měnil nebo rozšiřoval jeho obsah.
„Ze začátku jsme řešili témata podle ročních období, dětem jsme přibližovali různé svátky, tradice, české zvyky, české pohádky, písničky, říkanky, protože jsme to zaměřovali i na malé děti, dále různá výročí vztahující se k České republice. Byly tam i takové klasické rubriky jako tvoření, vaření a poznávání nejenom ČR, ale i Istanbulu a Turecka. Samozřejmě všechno v češtině, takže pro děti to mělo přínos,“ popisuje Ivana Kaçmaz.
„Samozřejmě za dobu, co časopis funguje, jsme obsah rozšířili nebo i různě poměnili. V dnešní době je tam standardní sestava rubrik, která se může jednou za čas obměňovat. Ale máme tam vždy nějaké hlavní téma, co je zrovna aktuální. Další část obsahu je vždy ze zemí, odkud nám přispívají redaktorky. Děti se tak dozvídají různé zajímavosti o té zemi, nějaké místo, které lze navštívit nebo třeba recept, který mohou připravit.“
Časopis kromě jiného děti seznamuje s českými tradicemi, nechybí zajímavosti z české krajiny, z české historie či třeba ze sportu. Věnuje se také češtině, prvouce i podpoře čtenářské gramotnosti. Texty doplňují obrázky, fotky i půvabné ilustrace. To vše díky desítkám krajanek, které se na dobrovolnické bázi na časopisu podílejí. Krajánek má díky tomu po celém světě spoustu registrovaných odběratelů. A jeho popularita roste. Ivana Kaçmaz prozradila, co ve své práci spojené s časopisem, považuje za největší úspěch.
„To, že vůbec po 10 letech té dobrovolnické práce, stále vydáváme časopis pravidelně každý měsíc - kromě prázdnin, kdy je jedno rozšířené číslo - ve stále podle mě vylepšeném rozsahu. A také to, že od založení máme v základně redakce pořád ty nadšené kolegyně, které s námi začínaly, že jim to pořád dává smysl.“
Distanční výuka
Časopis vydává spolek nazvaný Krajánek ve světě. Ten původně vznikl jako oficiální právní subjekt, aby časopis zaštiťoval, nakonec se to ale – jak říká Ivana Kaçmaz – vyvinulo do jiné dimenze – vznikl projekt distančního vzdělávání.
„Spolek Krajánek ve světě jsme založili něco málo před pěti lety proto, že jsme si říkali, že Krajánek je už tak rozšířený, že by si zasloužil, bychom ho zkusili podpořit i nějak jinak. Tím, že bychom třeba i dosáhli na nějaké granty a podobně. Spolek má sídlo v České republice, protože je těžko rozhodnout, kde by měl sídlit, když jsme ve 20 různých zemích,“ směje se.
„Projekt distanční výuky vlastně začal ještě před pandemií, než začala být distanční výuka obecným pojmem. Tato výuka je velmi oblíbená, v letošním roce už máme téměř 200 žáků v podstatě po celém světě. Je prioritně zaměřená na děti, které nemají přístup k českým školám v zahraničí, které jsou buď někde daleko, nebo rodiče nemají časové a jiné možnosti děti do těch škol dovážet. My vlastně doplňujeme tu poptávku na trhu,“ vysvětluje Ivana Kaçmaz, která je také místopředsedkyní spolku Krajánek ve světě.
V současné době se na koncepci a obsahu časopisu Krajánek podílí krajané z 22 států celého světa. Jsou to Turecko, Španělsko, Itálie, Řecko, Francie, Belgie, Nizozemsko, Německo, Švýcarsko, USA, Austrálie, Švédsko, Nový Zéland, Rakousko, Lucembursko, Dánsko, Finsko, Kanada, Spojené království, Irsko, Portugalsko a Česká republika.
