Slůně na Králickém Sněžníku. Socha už 90 let odolává drsnému podnebí

Přestože působí pod vrcholem Králického Sněžníku tak trochu exoticky, stala se socha slůněte symbolem této hory. Už devadesát let odolává ve výšce více než třinácti set metrů větru, sněhu a dešti a za tu dobu si získala přízeň většiny návštěvníků.

Lichtenštejnova chata na jedné z dobových pohlednic|Foto: Wikimedia Commons, public domain

O historii kamenné plastiky slůněte stojící na nevysokém pylonu z kamenných kvádrů neexistuje příliš mnoho dochovaných materiálů. Váže se ale k dnes již neexistující Liechtenštejnově chatě, která stávala pod Králickým Sněžníkem. Chata byla postavena na pozemku, který poskytl tehdejší kníže Lichtenštejn, a slavnostně byla otevřena v roce 1921 z iniciativy Moravsko-slezského studentského horského spolku.

Ubytovací kapacita v dřevěném objektu byla až pro 70 osob a chata byla obyvatelná po celý rok. Byla to velká dřevěná stavba s  11 pokoji vybavenými kachlovými kamny. Když byla v roce 1922 chata pronajata rodině sudetského Němce Osara Gutwinského - zubaře, kterému učarovaly hory - prošla modernizací a stala se velmi oblíbeným turistickým místem.

Foto: Tereza Brázdová, Český rozhlas

Ve 20. a 30. letech 20. století se tam scházela také skupina mladých umělců, jejímiž členy byli jak Němci, tak i Češi, kteří se společně pokoušeli kulturně sblížit vedle sebe žijící národy. Původně se skupina scházela na Ještědu a v oblibě měla píseň ‚V ještědském údolí kvete šeřík‘ (In Jeschental da blüht der Flieder). Podle toho se také pojmenovali – Jescher. A za svůj symbol si vybrali šeřík.

Když pak Ještěd vyměnili za Králický Sněžník, rozhodli se změnit i svůj symbol. Někdo si prý všiml, že když kýchá slon, zní to jako ‚ješ‘ a bylo to jasné. Slovo ‚ješ‘ pak používali i jako pozdrav. Při desátém výročí vzniku skupiny, v roce 1932, pak u chaty sloní symbol postavili. Návrh sochy vypracovala Amei Hallegerová, manželka šumperského malíře, sochu vytesala kamenická firma Förster ze Zlatých Hor.

Kamenné slůně na Kralickém Sněžníku|Foto: Tereza Brázdová, Český rozhlas

Pohlazení pro štěstí

Dnes už tuto slavnou turistickou éru Kralického Sněžníku připomíná jen socha slůněte. Chata totiž v poválečných dobách chátrala a v roce 1971 byla stržena. Rozvaliny, včetně zbytků vybavení chaty byly na místě k vidění až do loňského roku, kdy byly odstraněny.

Turisté u kamenného slůněte na Kralickém Sněžníku|Foto: Tereza Brázdová, Český rozhlas

Základy původního objektu ale byly zachovány a byly doplněny informačními panely. Na místě je dnes odpočinkové místo pro turisty. I když těch na 'Králičák', jak se Králickému Sněžníku říká, obří davy zatím neproudí. Nahoru totiž nevede ani lanovka, ani žádná snadno přístupná cesta a na turisty tam nečeká ani žádná chata s občerstvením.

Ti, kteří na Králický Sněžník zavítají, ale sochu slůněte nevynechají. Přestože žulová plastika dnes nese vliv drsných povětrnostních podmínek, její povrch je zvětralý, ocas slona uražen a pylon musel být zpevněn dvěma vysokými betonovými patkami, chodí si lidé slůně pro štěstí pohladit po chobotu. U sochy už dokonce proběhly i svatební obřady.

Samotný Králický Sněžník je velmi zajímavou lokalitou -  pramení zde tři řeky, jejichž vody odtékají do tří moří. Tichá Orlice teče do Severního moře, Kladská Nisa do Baltského a Morava do Černého moře.