Spisy Zdeňka Rotrekla doplní netypické paměti
V roce 2001 začal Zdeněk Rotrekl připravovat pro nakladatelství Atlantis své Spisy. Známý moravský básník, prozaik a esejista rozvrhl svou minulou i budoucí tvorbu do šesti objemných svazků. Z nich jsou nyní na pultech už 4 svazky, všechny opatřeny obsáhlými edičními poznámkami editorky Jany Uhdeové. S autorem, který byl v říjnu oceněn státní cenou za literaturu, se v Brně setkal kolega Vilém Faltýnek a v následujících minutách si můžete poslechnout úryvky z jejich rozhovoru.
"Rozhodně nebylo, protože mnohý ten civil měl vyšší hodnost než náčelník lágru. To jsme si museli uvědomit. Ale zcela výjimečně sem tu a tam objevil někdo spolehlivý. A ta spolehlivá osobnost byla taková zbožná babička, která tam uklízela všem těm vysokým šaržím. Tak to se podařilo. Jednou dostanu od matky dopis, to jsme dostávali jednou za tři měsíce, a ona tam píše: malachit jsem v pořádku dostala. Tak já jsem dva dny přemýšlel, jaký malachit, až pak jsem si vzpomněl, že tak začíná jeden verš: Malachit měď polnici dal... Čili matka dala této sbírce básní, která vyšla nejdřív v Edici Petlice a potom v Mnichově v Poezii mimo domov."
Ona té sbírce dala název...
"Přesně. Tak jsem to nechal! Malachit je v Sebraných spisech Nezděné město. Tam jsou všechny moje verše od roku 1940 až do roku 2000. Je to pěkný stoh. Ta moje redaktorka a editorka se nad tím musela nepochybně úžasně nadřít. Já totiž ještě dneska nalézám různé papíry s mými eseji, poznámkami, básničkami, krátkými prózami. Ono to vyplývá z toho mého dosti nepřirozeného životního stylu: totální nasazení za války, pak ukrývání, potom od roku 1948 jsem byl zatčený a 17. listopadu 1949 nad námi, bývalými vysokoškolskými funkcionáři byl vynesen ten rozsudek. První tři jsme dostali nakonec po návrhu absolutního trestu jenom doživotí. Zaplať Pámbu!"
Ve vykonstruovaném procesu byl Rotrekl souzen za své aktivity ve vedení Svazu vysokoškolského studenstva.
"Nás volilo těch dvacet brněnských vysokoškoláků do posledního výboru svazu. My jsme ten 17. listopad dosti udržovali, mám na mysli památku na listopad 1939. To byl náš svátek. A přesně za deset let na den nad námi byl vynesen tento rozsudek komunistickým státním soudem."
Myslíte, že to záměrně načasovali na tento den?
"To nikdo neví. Přelíčení začalo 25. října a 17. listopadu končilo tím verdiktem."
Z vězení se Zdeněk Rotrekl dostal po 13 letech v květnu 1962. Jeho veřejné publikování ale bylo přerušeno na mnohem delší dobu.
"Poslední knížka, sbírka veršů Pergameny, vyšla v roce 1947 v nakladatelství Karel Kryl. To není shoda jmen, to je totiž otec toho zpěváka Karla Kryla. A pak až Sněhem zaváté vinobraní po 44 letech."
Mezitím jeho tvorba vycházela pouze v zahraničí. Vliv exilu na domácí situaci v průběhu dlouhých 4 desetiletí komunistické vlády Zdeněk Rotrekl vysoko vzdvihuje. Vraťme se ale ke Spisům, které vydává Atlantis. Jako dvojka vyšel autorův stěžejní román Světlo přichází po tmě, následoval soubor menších próz Podezřelá krajina s anděly. Zde jsou i Rotreklovy nikdy nepublikované rozhlasové hry. Čtvrtým v pořadí měl být svazek pamětí Hnízda ze stromu, který odchází. Ten ale dosud není dokončen, vyšly proto dříve Spisy 5 s názvem Skryté tváře, do které Rotrekl shrnul svou tvorbu literárněhistorickou. Co zdrželo dopsání pamětí?
"Ty moje paměti, Hnízda ze stromu, který odchází, ty už jsem měl odevzdat. Dá Bůh, že je dopíšu do konce. Já je jako paměti neoznačuji. Já se, a to je právě celá ta velice těžká práce, já se na ty události dívám z té doby. Se všemi mými vlastními omyly, chybami, iluzemi. Nepíšu paměti. To je dosti iluzorní, víte, paměť je na jedné straně hrozně zrádná věc a na druhé straně tak chytrá, že zapomíná na skutečný stav věcí a vidí to už z hlediska budoucího vývoje."
A tomu se právě Rotrekl snaží vzdorovat. Rád by v úplnosti evokoval dobový stav své mysli, což vyžaduje značné úsilí a práci zdržuje. Autor pomýšlí i na svazek číslo 6, ten by měl obsahovat výběr z publicistiky, rozhovorů, které autor poskytl, a textů napsaných o něm.
Když Zdeněk Rotrekl dostal na konci října státní cenu za literaturu, vysvětlil člen komise Jan Suk, čím je Rotreklovo dílo charakteristické. Použil dvě slova - spiritualita a baroknost.
"Já si myslím, že jeho baroknost samozřejmě není opakováním barokních principů ze 17. a 18. století, ale je to spíš znovuvskříšení jakéhosi barokního ducha, barokní rozevlátosti, barokní košatosti a dramatičnosti a dynamičnosti, což všechno barokní styl v kterékoliv době přináší a to myslím Rotrekl ve své poezii výrazně rozpracovává."
Barokní vidění světa zahrnuje i otázky metafyzické, silně akcentuje smrt jako okamžik přechodu. Když čteme Rotreklovy Spisy, je až překvapivé, jak je zde toto téma všudypřítomné od nejstarší tvorby po nejnovější.
"Je to divné. A víte, kdo byl první, koho to udivilo? František Halas jednou říká: Pane Rotrekle, ale co vy máte s tou smrtí? nevím, je to prostě něco všudypřítomného, což ale já neopřádám nějakými ornamenty ani to neabsolutizuji, ale je to jako cosi, co je ustavičně s námi. Dobrá, ale tohle nevím, proč tomu tak je, odkud to vzniká, když na druhé straně moje dětství a doba až do toho náletu, který zničil můj rodný dům na mé rodné ulici, byla léta opravdu nádherná."
K obsáhlému vyprávění Zdeňka Rotrekla se budeme v našem vysílání ještě vracet. V některých příštích vydáních rubriky Knihovnička Radia Praha si připomeneme jeho rozhlasové dílo a také jeho vztahy k československému exilu.
