Stát se smířil s Nomurou, nebude to ale zcela zadarmo
Vláda uzavřela smír s japonskou bankou Nomura o ukončení veškerých žalob a arbitráží. Česko a Nomura se vzájemně žalovaly o desítky miliard korun. Vláda považuje dohodu za výhodnou pro stát. Součástí dohody je ale i kontroverzní rozhodnutí o možném omilostnění pro trestně stíhané manažéry Nomury. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.
"Českému státu zajišťuje jistotu, že nezaplatí desítky miliard korun, tak, jak jí to hrozilo na základě vývoje v letošním roce."
Smlouva o urovnání vzájemných sporů ale nemusí skončit pro Českou republiku absolutní nulou. Z vyjádření ministra Tlustého lze soudit, že stát bude Nomuře přece jen něco platit, jakési odškodné.
"Takzvaná absolutní supernula to není. Dosáhli jsme ale zásadního úspěchu v tom, že v dobíhajícím procesu je stanoven strop pro vzájemné vypořádání."
Ten strop činí sedm miliard korun. A kdo bude rozhodovat o tom, kolik tedy Česko Nomuře vlastně zaplatí, zda nic nebo pět či sedm miliard?
"Dohodnutý arbitr londýnského arbitrážního soudu."
Dohoda s Nomurou ale obsahuje i jeden velmi kontroverzní bod. Vláda souhlasila s požadavkem, že požádá prezidenta republiky o milost pro trestně stíhané manažéry Nomury. Těm obžaloba klade za vinu podíl na pádu Investiční a Poštovní banky. Podle některých právníků je to ale velmi nebezpečné. Jiní trestně stíhaní lidé by se totiž mohli obrátit k evropskému soudu ve Štrasburku s žalobou kvůli nerovnému přístupu k právu. Děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleš Gerloch míní, že argumentem pro prezidentskou milost by neměly být zájmy státu, ale důvody zvláštního zřetele, například zdravotní či sociální. Šéf soudcovské unie Jaromír Jirsa naproti tomu říká, že je čistě na prezidentovi, zda milost udělí, i když Jirsa uznává, že rozhodnutí vlády je opravdu nestandardní.
Případné udělení milosti trestně stíhaným manažérům Nomury se nelíbí sociálním demokratům. Šlo by prý o bezprecedentní pošlapání práva v zemi. Šéf strany Jiří Paroubek ale volí mírnější slova.
"Jde to dál, než bych si představoval, že je možné jít. Já jsem určitou představu měl někdy před rokem a čtvrt. Myslím, že se tehdy asi dalo dojít k lepším závěrům. Je otázka, jestli by se i teď nedalo dojít k lepšímu výsledku. O tom se dá vždycky uvažovat. Je to jako při fotbale, také se dá říci, že to mohlo být lepší."
A nakonec jedna zásadní otázka. Byl v červnu 2000 zásah v IPB opravdu nutný? Názory na to se diametrálně liší. Všichni bývalí členové nejvyššího vedení banky samozřejmě svorně popírají, že existoval důvod k uvalení nucené správy. A samozřejmě nikde nechce ani náznakem připustit, že by při správě banky mohlo dojít ke kriminální činnosti. Předseda někdejší parlamentní vyšetřovací komise lidovec Miroslav Kalousek říká, že zásah státu byl nezbytný. Nicméně ti, kteří zasahovali prý udělali víc škody než užitku. Mnozí ekonomové pak tvrdí, že problém s bankou byl už přezrálý a k zásahu mělo dojít daleko dřív.
