Státu už došla trpělivost a práskl do stolu

Nekonečný seriál se zkrachovalou Investiční a poštovní bankou nabral další obrátky. Jako blesk z čistého nebe zapůsobila zpráva, že stát žaluje největší český peněžní ústav Československou obchodní banku o téměř 27 miliard korun. Podle státu se ČSOB neoprávněně obohatila, když zkrachovalou IPB před sedmi lety přebírala. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.

Začalo to 16. června 2000 v pravé poledne, kdy do Investiční a poštovní banky, třetího největšího peněžního ústavu v zemi, vtrhli po zuby ozbrojení maskovaní policisté ze speciální protiteroristické jednotky. Pár hodin nato přestala Investiční a Poštovní banka de facto existovat. Spolkla ji se souhlasem vlády a České národní banky za symbolickou jednu korunu Československá obchodní banka se svým majoritním vlastníkem belgickou finanční skupinou KBC. Stát se navíc zavázal, že zkrachovalou banku očistí od špatných úvěrů. Daňové poplatníky to zatím stálo neuvěřitelných 150 miliard korun. ČSOB ale minulý měsíc zažalovala stát u arbitráže v Paříži o další necelé dvě miliardy korun kvůli jedné nedobytné pohledávce. A to už státu došla trpělivost. Teď chce naopak od ČSOB nějaké peníze zpět.

"Současně jsme uplatnili vlastní žalobu ve výši zhruba 27 miliard korun jako kompenzaci plně očištěné IPB, kterou ČSOB převzala."

Oznámil v pondělí ministr financí Miroslav Kalousek. Stát by ale nakonec mohl chtít po ČSOB ještě víc. Kompenzace totiž vychází z nového ocenění hodnoty zkrachovalé IPB, kterou banka měla v době, kdy ji ČSOB za jednu korunu získala. Posudek má být hotový během několika týdnů. ČSOB na druhé straně rezolutně odmítá, že by na úkor státu získala jakýkoliv neoprávněný prospěch. A vychází také z několika posudků. IPB prý měla v okamžiku převzetí výrazně zápornou hodnotu, neměla peníze na výplatu vkladů, ani kapitál požadovaný zákonem. Posudků je tedy hodně a všechny se liší. Nabízí se otázka, proč vlastně proti sobě stát a banka podávají žaloby. Obě strany by přece mohly být spokojeny s tím, co mají. Stát nemusel při krachu IPB vyplácet její klienty, ČSOB zase získala velmi lacino rozsáhlou síť poboček IPB a celé její zázemí. Jenže podle Pavla Párala z Mladé fronty Dnes, který celou kauzu léta podrobně sleduje, měl stát slabší pozici už od začátku.

"Řekl bych, že stát na tom není až tak moc dobře. Možná, kdyby vyplatil klienty banky a převzal její majetek, tak by na tom byl dnes lépe. Ta dohoda, když vznikala v noci z 18. na 19. června roku 2000, vznikala pod velkým tlakem ČSOB. Stát byl v defenzivě, protože tehdejší státní úředníci, úředníci ministerstva financí a zřejmě i České národní banky určitým způsobem podcenili situaci, kdy IPB směřovala ke krachu. Oni pak byli nuceni přijmout podmínky ČSOB, které nebyly zcela korektní, zcela důstojné pro stát. To nakonec potvrdila i vyšetřovací komise, které byla kvůli tomu zřízena v Parlamentu."

Pavel Páral soudí, že ČSOB si uzavřené dohody vykládá velmi svérázně. Stát se naopak podáním žaloby začal chovat naprosto racionálně. Je přece povinen bránit peníze daňových poplatníků. Na druhou stranu si Pavel Páral myslí, že ČSOB by těžko mohla zaplatit oněch 27 miliard korun. Je to příliš vysoká částka.

"Žádný stát nepovede svou největší banku do takových potíží, aby si vytvořil situaci, kdy se mu rozpadne celý finanční sektor."

Jaký směr tedy nabere další vývoj?

"Jsem pevně přesvědčen, že ČSOB nakonec přijme nějakou dohodu o narovnání, tak jak se to stalo s Nomurou, kdy škody budou naprosto minimalizovány."

Říká Pavel Páral z Mladé fronty Dnes. K jeho připomínce o narovnání s Nomurou, někdejším vlastníkem IPB, je ale nutné přece jen něco dodat. Smlouva, kterou uzavřela s Nomurou loni na podzim Topolánkova vláda, je tajná. Neví se tedy, co přesně obsahuje.