Kauza IPB: nekonečný seriál?

Foto: ČTK
0:00
/
0:00

Pražský městský soud v úterý osvobodil bývalé manažery zkrachovalé Investiční a poštovní banky, kteří podle obžaloby uměle navýšili jmění finančního ústavu. Rozhodnutí však není pravomocné a ani po osmi letech tento více než složitý případ není definitivně uzavřen.

Foto: ČTK
Jako nejbouřlivější událost v dějinách českého bankovnictví se označuje krach Investiční a poštovní banky v červnu roku 2000. A je to také případ mimořádně složitý a nabalující na sebe další a další problémy, které se odbývaly před soudy a arbitrážemi. Prapříčina toho všeho je však ještě staršího data. Letos v dubnu uplynulo už deset let od chvíle, kdy Investiční a poštovní banka vydala takzvané podřízené dluhopisy za šest miliard korun. K navýšení kapitálu banky se totiž po svém vstupu do IPB zavázala japonská společnost Nomura. O zhruba čtyři a půl roku později právě kvůli tomu policie obvinila sedm vysokých představitelů mezitím zkrachovalé IPB, že dluhopisy vydali nezákonně. Obvinění a následující obžaloba vycházela z toho, že kapitál banky byl navýšen uměle, tedy že dluhopisy nebyly ve skutečnosti financovány třetím subjektem, ale že IPB si jejich vydání zaplatila vlastně sama tak, že na ně poskytla úvěry různým firmám, které pak převedly finance na Nomuru nebo jí blízké společnosti. Jinými slovy, IPB tak půjčovala sama sobě, ale peníze ale vydávala za cizí kapitál, tvrdila žaloba. Manažeři tím podle ní uměle navýšili jmění finančního ústavu a dva roky zasílali ČNB zkreslené informace o výši kapitálu IPB a svým jednáním tak ohrozili stabilitu a likviditu banky, na kterou mezitím Česká národní banka uvalila nucenou správu a zkrachovalý finanční ústav záhy koupila Československá obchodní banka za pouhou korunu.

Manažeři zkrachovalé IPB u soudu, zleva: Jan Klacek, Libor Procházka, Aladár Blaas a Alfréd Šebek, foto: ČTK
Pražský městský soud ale bývalé manažery IPB tento týden zprostil obžaloby. Reakce jsou pochopitelně různé. Státní zástupkyně Darja Dunajová, která požadovala podmíněný trest a zákaz činnosti, si po procesu chtěla rozmyslet, jestli se odvolá: "Nejsem spokojená, ale počkám si na písemné vyhotovení. Ta argumentace nebyla podrobná. Bylo konstatováno, že teda skutek není trestným činem, takže je naprosto jednoznačné, že ty skutky v té obžalobě se prostě staly. Důkazně ta kauza je skutečně hodně, hodně složitá a myslím si, že i to právní posouzení není v žádném případě jednoduché."

Naproti tomu jeden ze sedmi obžalovaných a nyní tedy osvobozených, bývalý šéf banky Jan Klacek, je sice s rozsudkem spokojený a odvolávat se proti němu nebude, cítí se ale poškozen dosavadním vývojem: "Tak rozsudek ještě nenabyl právní moci, ale ukazuje, jak v této zemi mohou být kriminalizováni lidé, kteří žádný trestný čin nespáchali."

To ze svého pohledu potvrzuje i ekonomický komentátor Mladé fronty Dnes Pavel Páral: "Oni nespáchali nic, co by v té době nebylo možné u nás dělat. Kdyby to udělali samozřejmě v nějaké bankovně rozvinuté zemi, tak by za to mohli být odsouzeni. U nás ta pravidla nebyla takto nastavena, změnila se až o dost později a už v té době vysocí úředníci ČNB věděli, že tohle je sice problém, ale není v rozporu s pravidly, která tenkrát fungovala,"řekl Páral v české televizi, kde mu ale oponoval komentátor Hospodářských novin Jan Macháček: "No to já si nemyslím. To záleží na tom, jaký použijete paragraf. Pokud se na to budete takhle dívat, pan Páral tady sám řekl, že vlastně ve vyspělé zemi by to bylo poměrně jednoznačné. Já si myslím, že u nás by se to dalo kvalifikovat úplně jednoduše jako podvod. Ta věc zase není složitá. Představte si, že zedník staví zeď a vlastně přidává do nejhořejší řady cihly, které vyndává jakoby z té spodní."

Ve svém novinovém komentáři pak Macháček upozornil i na to, že podle soudkyně Jaroslavy Liškové jednáním obžalovaných nevznikla škoda. „Tím asi míní, že jmenovaní se transakcí neobohatili. Jenže škoda určitě vznikla. Například tím, že byl uveden regulátor (stát) v omyl, bylo oddáleno řešení situace v IPB a pro daňové poplatníky se zvýšily náklady státního zásahu, nucené správy a dalšího řešení,“ napsal komentátor.

Část problémů, které následovaly, se sice časem utřásla. Například Česká republika a japonská společnost Nomura koncem roku 2006 uzavřely smír, když ministerstvo financí sdělilo, že se stát dle dohody s Nomurou dále necítí být poškozen transakcemi, které jsou předmětem tohoto trestního řízení, a neuplatňuje žádná práva či nároky na náhradu škody. I samotná příprava na arbitráže však stála daňové poplatníky nemálo peněz, nemluvě o názorovém sporu, zda prodej IPB Československé obchodní bance za jedinou korunu byl adekvátní.

Shodou okolností v těchto dnech podle deníku E15 Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR zamítl dvě žaloby, které podalo ministerstvo financí proti ČSOB v jejím jiném vleklém sporu s ministerstvem o převedení některých pohledávek bývalé Investiční a poštovní banky. ČSOB tak nemusí státu vracet 123 milionů korun. Stát však vede s ČSOB řadu sporů o pohledávky, které by podle ministerstva měla banka zaplatit, a to v objemu přesahujícím dvě miliardy korun. A i když problémy související se samotnou IPB postupně skončí, stát se ještě dlouho bude soudit o uznávání pohledávek při oddlužování a záchraně různých bank kolem přelomu tisíciletí.