Sto let staré "Španělské tance a písně" v podání současných českých umělců

Projekt kytaristy Lubomíra Brabce a mladé harfenistky Kateřiny Englichové

S novým projektem známého českého koncertního kytaristy Lubomíra Brabce a mladé harfenistky Kateřiny Englichové vás v následující rubrice seznámí Eva Petržílková:

Sto let staré "Španělské tance a písně" Enriqua Granadose" natočili před nedávnem - v nové úpravě pro kytaru a harfu - jeden z nejvýznamnějších koncertních kytaristů současnosti Lubomír Brabec a mladá talentovaná interpretka Kateřina Englichová. V jedné skladbě doprovází oba umělce ještě mladý hráč na cello Jiří Bárta. K celému cyklu tanců dospěli od původního jediného kusu, který kdysi uváděli jako společný přídavek. Proč si vybrali právě dílo Enriqua Granadose, vysvětlil Lubomír Brabec:

"Enrique Granados a vůbec španělská muzika patří k mé lásce. A Enrique Granados je vlastně jeden z největších zástupců španělské muziky. Je to nádherná hudba. Já mám strašně rád jeho písně, které jsem natočil s Gabrielou Beňačkovou a vlastně od toho byl vlastně jen kousek k tomu, že jsme začali točit Španělské tance."

Skladatel Enrique Granados (1867 až 1916) je uznáván jako spoluzakladatel španělské národní hudby. "Španělské tance" napsal pro klavír - autorské instrumentace pro orchestr se nedočkaly. Skladatel zahynul, když loď, na níž se plavil z Británie, zasáhlo torpédo německé ponorky. Granadose vytáhla z vody posádka záchranného člunu, avšak on, aby zachránil svou topící se ženu, skočil pro ni do ledové vody zpět. Oba utonuli. Tragickou událost z hudebních dějin vzpomněl při příležitosti křtu nové desky i kytarista Lubomír Brabec. Jak dále řekl, on sám má vřelý vztah nejen k tvorbě Enriqua Granadose, ale ke španělské hudbě jako takové...

"On vlastně každý kytarista má blízko ke Španělsku, protože hraje obrovské množství španělské muziky, protože kytara vlastně během své existence prodělala celou řadu zlatých věků a celou řadu věků, kdy se na kytaru zapomnělo. A ve Španělsku, tam se na ní nezapomnělo nikdy, tak proto my máme vlastně tak rádi španělskou muziku, proto hrajeme my kytaristé tolik španělské hudby. Když ji potom poznáte, tak zjistíte, že je to krásná hudba, a že je škoda, že se jí hraje tak málo."

Podle Lubomíra Brabce je nová deska unikátní, protože jiná podobná na světě neexistuje. Zajímalo mne, jestli plánuje podobný projekt i s díly skladatelů jiných národů:

"Těch projektů mám samozřejmě v hlavě hodně. Já bych strašně rád udělal Latinskou Ameriku, protože miluju latinsko-amerického skladatele Hectora Villa Lobose. Všechno není závislé jenom ode mě, všecko je závislé od času, jaký je zájem. Já si myslím, že zrovna v tom máme u nás velký dluh, že hudba H.V.Lobose je u nás natolik málo známa oproti třeba celé Latinské Americe, proti Severní Americe, kde patří mezi naprosté klasiky. Takže i v tom bych chtěl třeba udělat i díru do světa."

Kmotrem při křtu nového CD Španělských tanců byl Lubomíru Brabcovi a Kateřině Englichové velvyslanec Evropské komise v České republice Ramiro Cibrian....

"Hudba je jednou ze základních součástí lidského ducha a lidské přirozenosti. Možná právě proto se mnoho myslitelů a filosofů zabývalo právě hudbou a jejím vlivem na člověka. Myslím, že právě vztah k hudbě je nedílnou součástí lidské povahy. A chtěl bych zdůraznit, že je to právě hudba, která nezná hranice, ani rozdíly mezi jednotlivými národy a etniky. Jeden a tentýž skladatel se může líbit posluchačům v Africe, Evropě nebo třeba v Asii. Právě hudba je to, co nás všechny spojuje nezávisle na tom, jakou řečí mluvíme nebo v jakém koutu planety žijeme. Jestli se dá o nějakém názoru říci, že je skutečně pravdivý, pak je to právě tento - že hudba spojuje lidi a národy."

Řekl při slavnostním večeru Ramiro Cibrian. A co cítí, když slyší v Praze - daleko od vlasti - španělskou hudbu?

"Cítím velké vzrušení, ale zároveň také cítím, že se nacházím v Evropě. Je báječné, že existují čeští umělci, kteří dokáží tak dobře a procítěně interpretovat španělskou hudbu. Stejně jako je skvělé to, že existují španělští umělci, kteří se umí dokonale vcítit do skladeb Dvořáka, Janáčka nebo Smetany. Myslím, že to právě hudba, která může velkou měrou napomoci k vzájemnému sbližování národů."