Středověká štědrovečerní tabule

Oplatky s medem, kuba a vánočka nechyběly na vánočním stole už ve středověku. A také obřadní pití piva.  Mravokárci se stěžovali, že se oslavy často zvrhli v obžerství.

Foto: Barbora Němcová, Radio Prague International

Už v době Karla IV. a zejména Václava IV. patřil mezi vánoční obyčeje celodenní půst, trvající až do doby, kdy se objevila první hvězda. V ten večer se připravovala lepší jídla. Každý chudák byl vítán, dostal občerstvení, někde se také rozdávaly peníze. Lidé si navzájem posílali dárky. Už tehdy se pekly a podávaly vánočky nebo koláče. Vánočky, to byly tehdy velké bílé chleby bez cukru. Kladly se na stoly pokryté ubrusy, vedle nich nože a každý, čeleď i chudí, si mohl ukrojit podle libosti. Jedlo se více ovoce než jindy. Kněží a žáci chodili koledovat a vykuřovali kadidlem kostel i domy. Zajímavým zvykem bylo klást do jizeb a kostelů slámu na paměť toho, že Matka Boží porodila ve chlévě. Podle Jana z Holešova však „u úrady ďábla“ mnozí tyto zvyky znesvěcovali. Když vyšla hvězda, nejedli mírně, nýbrž se přežírali a opíjeli a až do rána hráli v kostky. Teprve ráno potom spali místo, aby šli do kostela na mši. Dárky posílali ne na památku nebeského seslání, ale aby sami měli po celý následující rok štěstí. Ti, kterým se toho večera něco odepřelo, prorokovali: „zle se ti povede tohoto roku, protože toho večera nic nedaruješ.“

Vánočka|Foto: Ondřej Tomšů, Archiv Evy Turečkové

Někdo nechával vánočku a nože na stolech nikoli na počest a památku Kristova dětství, nýbrž proto, že věřil, že v noci přicházejí bůžkové a jedí. Lidé krájeli ovoce nejen, aby jedli, ale aby na něm pozorovali budoucí dobré nebo špatné věci. Stromy ovazovali slámou, aby dobře rodily. Hospodyně vykuřovaly kadidlem pece, aby z jejich domu neodešlo všechno štěstí a hádaly z nich, jak jsou milovány od svých i jiných mužů. Na slámě, která byla rozprostřena k poctě Krista, se prováděly necudnosti a rozpustilosti. Ženy s touto slámou čarovaly, měly si však dát pozor, aby neměly po celý budoucí rok blechy.

Kapr se ve středověku nejedl, naopak nesmělo chybět vepřové

Foto: Národní památkový ústav, CC BY-NC-ND 3.0 CZ

Přenášet skladbu vánočních jídel z 18. a 19. století do středověku je ošidné, avšak pro nedostatek lepších pramenů něco připomeneme. Lidová štědrovečerní jídla se lišila oblast od oblasti, ale vždy měla být pestrá a hojná. Mělo jich být devatero. Prvním chodem byly obvykle oplatky s medem, ale také se šípkovou zavařeninou nebo jinými plody, jindy s česnekem nebo bylinkami. Potom se dávala zasmažená polévka, nejčastěji s houbami nebo hustší houbová omáčka. Oblíbeným jídlem byl kuba z krupek s hřiby modráky a velkým množstvím česneku, zvaný černý kuba. Starým obřadním pokrmem byla kaše, někdy z krupice nebo z jáhel, jindy třeba hrachová. Následovaly moučné pokrmy pečené nebo vařené, koláče, vánočky, což potvrzují zápisky Jana z Holešova ze 14. století. Staletou tradici mělo zabíjení prasete, musela být hojnost vepřového masa a pití. Církevní nařízení, týkající se celodenního půstu, je odsunula buď před Štědrý den nebo až na den následující. I tak se našly oblasti, především na Slovensku a Moravě, kde se bezmasá postní večeře nedodržovala. Naopak byli přesvědčeni, že kdyby se nejedlo maso, uhynul by jim příští rok dobytek. Kde se církevní zákazy dodržovaly, podávala se bohatá večeře s masem již 23. prosince a nazývala se hojná, tučná, obžerská, případně šlo o „tlustý večer“. Vepřové maso, nejlépe selátko, se mělo jíst také na Boží hod. Byla to vlastně již slavnost nadcházejícího nového roku. Zabíjení novoročního prasete je zvyk starobylý, rozšířený u většiny evropských národů a známý již ve starém Římě.

Ke starým Vánocům patřilo také obřadní pití piva, které je zejména na severu Evropy doloženo už v pohanské době. Velké hody s pitím piva se u nás udržovaly ještě počátkem 18. století. Ryby byly obecně postním jídlem, nikoli ale typicky vánočním. V lidové kuchyni se ještě dlouho neuplatňovaly.

Kapr obecný|Foto: ASSOPECHE, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0 DEED

Čeští mravokárci ve 14. a 15. století velmi žehrali na to, že lidé místo náboženské slavnosti, pijí, tancují a hodně peněz promarní. Nejvíce stesků je na obžerství, tj. nadměrné přejídání. Ve sněmovních usneseních z roku 1545 se nařizovalo, aby selská posvícení byla pozastavena a aby poddaní nic jiného nedělali, než aby chodili do kostela ke mši svaté. Zřejmě to však nebylo nic platné.

Z knihy Magdaleny Beranové: Jídlo a pití v pravěku a středověku (Vydala Academia v r. 2005)