Svérázný umělec František Chaun maloval i psal hudbu

Magazín Hudební neděle věnujeme originálnímu umělci druhé poloviny 20. století, hudebnímu skladateli a malíři Františku Chaunovi. Jeho jméno je dnes širší veřejnosti prakticky neznámé, přesto do oblasti soudobé hudby zasáhl originálním způsobem a také jako malíř patří mezi řídké domácí reprezentanty art brut. Byl také svérázný humorista a recesista.

František Chaun

Narodil se v roce 1921 a dožil se 60 let. Přátelé z jeho generace, kteří na něj rádi vzpomínali, už povětšinou odešli. Takže tu dnes zůstává jeho dílo, které se objevuje v aukčních síních či v občasných reedicích starších nahrávek.

František Chaun byl od mládí v kontaktu s moderním uměním. V roce 1940 odmaturoval na gymnáziu v Lounech a zde byl také v úzkém kontaktu s neformálním kroužkem surrealistů kolem Jaroslava Janíka. Jejich pravidelných schůzek se v letech 1940 - 1947 účastnil výtvarník Kamil Linhart, literát Jaroslav Mrnka, František Fast, Hugo Havlík, pozdější novinář, a také František Chaun, který k recitaci veršů preludoval na harmonium. Některé večery se konaly přímo v bytě Chaunových.

Krátce po válce Chaun vystudoval farmacii, titul získal už v roce 1946. Toto zaměstnání bylo ale podle jeho vlastních slov v zásadním rozporu s jeho uměleckým založením.

"Nějak se to asi jevilo i v mé vizáži. Říkali: Tenhleten člověk přece nemůže připravovat léky! Lekárnictví, to je takové... to vlastně jenom prodáváte flastry a čípky a minerálky a chodíte do sklepa... to je bižutérie! To prostě přečtete recept, otevřete šuplík a dáte nějaký ty... Hemorizan nebo Dimethylaminodimethyldizopyrazolon, víte..."

František Chaun - Autoportrét

Chaunovo výtvarné dílo bylo ovlivněno přátelstvím s francouzským moderním malířem Jeanem Dubufettem a jejich společným zájmem o stylizovaný naivismus a primitivismus. Od konce šedesátých let si ti dva vzájemně korespondovali a posléze došlo i na osobní návštěvy. O dvacet let starší Dubuffet mohl stejně naladěnému Chaunovi konvenovat v mnohém - zejména ovšem ve své nekonvenčnosti, "totální hravosti" vedoucí tu k nezávazné (nebo zdánlivě nezávazné) hříčce, jindy k vyjádření vysoce vážnému a serióznímu. Chaun svému příteli věnoval skladbu Hommage a Dubufette. Sklabnu nahrál v roce 2009 Symfonický orchestr Českého rozhlasu s dirigentem Janem Kučerou.

Chaunovo první hudební dílo prý vzniklo už v dětství. Alespoň to v rozhlasovém pořadu v roce 1973 se sebeironií a sklonem k mystifikaci takto líčil:

"Poslyšte, na to bych mohl odpovědět jednak absolutně... a já odpovím rovnou absolutně. Komponovat jsem začal, když jsem se učil na piáno asi tři čtvrtě roku, tak už jsem tehdy napsal skladu. To byl takový valčík, samozřejmě v c-dur. A to jsem tehdy objevil, že g ladí s c i h. To mi bylo tehdy asi 7 let. A ačkoliv to byla první skladba, tak jsem ji nazval Nejpodařenější skladba Františka Chauna."

Až později v 50. letech vystudoval kompozici soukromě u Jindřicha Felda a Klementa Slavického. Chaunovo skladatelské dílo není příliš rozsáhlé, zahrnuje okolo třiceti větších skladeb. Ale je pozoruhodné svým charakterem. Chaun si liboval v neobyčejném a paradoxním, a to jak v námětové oblasti tak ve slohovém uchopení. Kombinoval postupy tradiční i nové hudby. Pozoruhodná je jeho kafkovská trilogie pro orchestr: Proměna, Zámek (Příběh zeměměřiče K.)a Proces z let 1964 -1969. V roce 1971 trilogii vydal Panton v nahrávce Václava Neumanna. Chaun vytvořil i několik skladeb elektroakustických (music for tape), které realizoval v pařížském studiu Acousti.

K poslechu vám nabídnenme také skladbu Příběh zeměměřiče K. inspirovanou nedokončeným románem Franze Kafky Zámek. Nahrála ji Moravská filharmonie Olomouc pod vedením Jaromíra Nohejla v roce 1966.