Tautologie

Slyším-li někoho komentovat situaci slovy "stalo se, co se stalo", "udělal to, co udělal" zježí se mi všechny vlasy na hlavě. Z pronesené věty se totiž nedozvím nic jiného než to, že mluvčí mluví o něčem, co se událo a co zřejmě neskončilo moc dobře. Z jeho slov zaznívá také jistá rezignace, ale nic víc. Věta nenese žádnou informaci, neznáme-li předchozí události. Ale proč se podobné věty objevují v tisku a zaznívají z rozhlasu či televize čím dál tím častěji?

Důvodem, který se nabízí jako první, je to, že se mluvčí nechce vracet k nešťastné události. Fotbalový brankář nechce z pochopitelných důvodů rozebírat prohraný zápas a přitom se domnívá, že všichni čtenáři vědí, ve které minutě dostal jeho tým rozhodující gól. Sportovní stránky novin čtou asi opravdu především zapálení fanoušci, a nezasvěcení čtenáři si tedy rozhovory se sportovci odpustí (anebo jim nebude tolik vadit neznalost kontextu).

Podobná vyjádření ale s oblibou pronášejí také politici, kteří si činí nároky na to, že čtenáři či posluchači politickou scénu ostražitě sledují. Začne-li politik rozvíjet myšlenku slovy "prohlásil to, co prohlásil", neřekne tím vlastně vůbec nic. Leda nás podnítí k úvahám o tom, z jakého důvodu se vyhýbá přímému pojmenování konkrétní situace. Maskuje tak svou nejistotu a chce z nepříjemné otázky vykličkovat tak, aby nikdo nepoznal, že o včerejší řeči svého kolegy v poslanecké sněmovně neví vůbec nic? Kouzelná formulka v tomto případě funguje výborně. Než se čtenář či posluchač zorientuje, pozornost je odvedena k tématu, o kterém toho politik ví mnohem více...

S výše uvedenými tzv. tautologickými větami, které nepřinášejí pražádnou informaci, se setkáváme ale i v jiných případech. Prohlásíme-li například, že "dovolená je (prostě) dovolená", předpokládáme u posluchače podobnou zkušenost, jinak mu vlastně nic nesdělujeme. V tomto případě se jistě nechceme umně vyhnout odpovědi ani jiným způsobem "mlžit", chceme jen upozornit na výlučnost těch několika dní volna a na náš kladný vztah k nim, který neumíme dostatečně vyjádřit jinými slovy. Zde je potřeba domyslet si patřičnou intonaci, popřípadě mimiku.

Ani tento typ vět nás však po informační stránce neuspokojí, protože opět odkazuje ke znalosti kontextu (jde o tzv. definici kruhem), našemu projevu však dodá subjektivitu, která ho ozvláštní. Nadbytečnost je zde stylistickým prostředkem dotvářejícím výpověď, ve sdělovacích prostředcích je však pouhou vycpávkou, která bez širšího vysvětlení zanechá pachuť jakési informace-neinformace.

---

"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.