Téma měsíce: Čeští archeologové mají v Egyptě privilegované postavení

Česká egyptologie si nedávno připomněla 45 let od zahájení českých archeologických výzkumů v Egyptě. A toto výročí zaznamenala i světové egyptologie, protože čeští vědci provádějící výzkumy v zemi na Nilu se už dávno stali pojmem. Ostatně fakt, že Češi drží jednu z nejvýznamnějších archeologických koncesí v Egyptě, je dostatečně výmluvný. Právě na úspěchy Čechů zkoumajících lokalitu v Abúsíru, asi dvacet kilometrů od Káhiry v blízkosti Džóserovy pyramidy, jsme si už skoro zvykli.

"45 let práce v Egyptě, to je vlastně několik generací vědců. Je to i o řadě různých míst výzkumu a o nejrůznějších publikacích."

Říká ředitel Českého egyptologického ústavu na Univerzitě Karlově profesor Ladislav Bareš.

"Před 45 lety náš ústav začínal malou výkopovou prací v Abúsíru v hrobce vezíra Ptahšepsese, prvního ministra králů z poloviny 5. dynastie, z 24. století před Kristem. Pak následovalo několik let, kdy hlavní pozornost byla soustředěna na práce v Núbii. Od roku 1975 se opět pracuje především v Abúsíru. V poslední době k tomu přibyla i práce v západních oázách, takže rozsah práce a délka jsou snad možná i unikátní. Rozhodně se to dá nazvat dlouhodobou záležitostí, kdy právě ta dlouhodobost přináší řadu vynikajících výsledků."

Abúsírská nekropole se za vlády panovníků 5. dynastie vyvíjela souvisle po dobu několika století. Hrobky a prameny, které obsahuje, mají dnes zásadní význam pro poznání doby třetího tisíciletí před Kristem, a to jak pro vznik staroegyptského státu, tak i pro zánik jeho prvního slavného období, doby slavných stavitelů pyramid Staré říše. Dlouho se egyptologové domnívali, že Abúsír je už prozkoumán a že v něm nelze nic nového objevit. Tento názor vyvrátili až naši archeologové. Čemu lze vlastně přičíst fakt, že zaznamenávají jeden úspěch za druhým?

Ladislav Bareš, foto: Autor
"Určitě se na tom podílela řada faktorů. Jednak je to tradicí, kterou v Egyptě máme. Jednak je to i vhodným výběrem místa, protože lokalita Abúsír byla sice zkoumána zhruba před sto lety německou archeologickou expedicí, vedenou profesorem Ludwigem Borchardtem, ale od té doby byl Abúsír dlouhodobě nezkoumaný. Skutečné možnosti této lokality se ukázaly až v průběhu našich výzkumů v posledních třiceti letech. Do určité míry se na tom podílí i otázka štěstí, protože i naše koncese v Abúsíru je obrovská, je to několik stovek hektarů. A ne na všech místech této rozsáhlé koncese jsou stejně cenné a významné nálezy. K těm nejvýznamnějším patří například papyrusový archiv v nedokončeném pyramidovém komplexu krále Raneferefa. Na tom místě mimochodem před sto lety také profesor Borchardt krátce pracoval, ale nezjistil tam nic zajímavého. Skutečné nálezy tedy připadly až naší expedici. Naštěstí pro nás! Další velký byl například objev, k němuž došlo před deseti lety. Šlo o nevyloupenou hrobku velekněze Iufai. To byla samozřejmě do určité míry také otázka štěstí. Dávní zloději v té hrobce pracovali před námi a zastavili se jenom půldruhého metru nad stropem pohřební komory. I takové štěstí musí archeolog mít. Říká se ale, že štěstí přeje připraveným."

Jaký je vůbec osud nálezů, které učinily české expedice v Egyptě?

"V současné době všechny nálezy zůstávají na půdě Egypta. V minulosti byla část nálezů rozdělena mezi nás a egyptskou stranu. Předměty, které naše strana získala, byly převezeny naší republiky a jsou dnes uloženy v Náprstkově muzeu, složce Národního muzea v Praze."

Mimořádných, řekněme senzačních nálezů, je celá řada. Abychom si ale udělali celkovou představu, stačí uvést, že jenom například v hrobce vezíra Ptahšepsese zaznamenali archeologové okolo 16 000 nálezů, od zlomků reliéfů, soch, kamenných nádob, keramiky až po měděné a pazourkové nástroje a kultovní předměty. Vyvstává otázka, zda mají současné výzkumy českých archeologů nějaký konkrétní cíl nebo se prostě jen zkoumá vymezené území a buď se něco najde nebo ne?

"Naše výzkumy v Egyptě jsou od samého počátku založeny na snaze získat nový původní, pramenný materiál pro zkoumání historického vývoje Egypta a egyptské společnosti. Při tom samozřejmě neopomíjíme ani otázky vývoje egyptského jazyka, egyptské kultury, egyptského náboženství. Nicméně to, proč byl Český egyptologický ústav založen, proč zahájil vlastní archeologické výzkumy, je poznání vývoje egyptské civilizace jako jedné z první světových civilizací a jednoho z předchůdců naší civilizace. Málo se ví, že třeba od starých Egypťanů máme ještě řadu věcí nebo jevů, které považujeme za samozřejmé. Je to například základní uspořádání kalendáře, rozdělení dne na 24 hodin. Do určité míry k tomu patří i desítková soustava, ve které počítáme. To vše se svým způsobem opírá o starý Egypt. Podobně je tomu i s naší abecedou, kde některá naše písmena jsou v podstatě obdobou staroegyptského písma, i když staří Egypťané používali úplně jiný písemný systém."

Výzkumy samozřejmě nejsou lacinou záležitostí. Jak to bylo s financemi pro egyptology kdysi a jak je tomu dnes?

"V současné době se poněkud změnil samotný systém přidělování prostředků. Dříve peníze přicházely do určité míry automaticky, i když to nebylo zase tak automatické. Dnes získáváme prostředky především formou grantů nebo výzkumných projektů. Vstupujeme samozřejmě i do soutěží o tyto projekty a o prostředky. Díky tomu, co se nám podařilo i v minulosti, tak pokud jde o finanční prostředky, jsme na tom v posledních letech mnohem lépe, než kdykoliv před tím. Umožňuje to rozšířit naši práci přímo v Egyptě a rozšířit i naše možnosti při zpracování výsledků archeologické práce. Díky našim současným projektům máme možnost v podstatně větší míře využívat i přírodovědecký výzkum."

To v podstatě znamená, že českým egyptologům mohou přijít v Abúsíru na pomoc také geofyzici, geodeti, architekti nebo antropologové. Výzkum i získané poznatky jsou pak mnohem komplexnější a podávají ucelenější obrázek o staré civilizaci. I to pomáhá posilovat dobrou pozici českých egyptologů. Profesor Ladislav Bareš zároveň připouští, že práci egyptologů mohou usnadnit, popřípadě zpříjemnit, také dobré kontakty s egyptskými úřady i s místními lidmi.

"Je to i širší otázka postavení České republiky nebo bývalého Československa v Egyptě. Egypťané nás odjakživa - tedy co pamatuji, protože jezdím do Egypta už 32 let - považují za spřátelený národ. Svým způsobem jim možná vyhovujeme i naší povahou. Naši egyptští přátelé tvrdí, že jsme v podstatě stejní, jako oni, prý myslíme stejně, uvažujeme stejně, na rozdíl třeba od Američanů, Angličanů, Francouzů nebo představitelů jiných velkých národů. Takže i tyto faktory určitě hrají nějakou roli."