Tenisové naděje o sobě

V každé oblasti života je dobré, když stávající mistři mají na dohled své kvalitní nástupce. Platí to pochopitelně i ve sportu. O dvou mladých nadějích českého tenisu je dnešní sportovní rubrika.

Kvalitní sportovní mládí je důležité zejména v týmových soutěžích. Talentovaní jednotlivci nejsou výjimkou, ale ne vždy se sejde taková parta sportovců, kteří v jednom týmu jsou schopni dosahovat špičkových výkonů. Střední a starší generace v Česku ráda zavzpomíná na závěr roku 1980, kdy tenisté na pražské Štvanici získali Davisův pohár. V následujících letech se u nás vždy našlo několik zdatných tenistů a tenistek, kteří dosahovali na turnajích skvělých výsledků, že vzpomenu například Petra Kordu, Miroslava Mečíře či Karla Nováčka mezi muži, nebo hvězdy ženského tenisového nebe Martinu Navrátilovou, Hanu Mandlíkovou, Helenu Sukovou či Janu Novotnou. Pravda, ženy pětkrát ve Fed cupu zvítězily, ale naposledy v roce 1988. Mužům se triumf v Davisově poháru zatím zopakovat nepodařilo. Letos dokonce vypadli hned v prvním kole doma s Kazachstánem 2:3 a v září budou hrát po čtyřech letech o setrvání ve světové skupině. Zraněný Radek Štěpánek nemohl nastoupit, Tomáš Berdych, sedmý hráč v žebříčku ATP, také jeden zápas ztratil. Druhý zdatný singlista prostě chyběl. I proto je tak důležité mít v zásobě mladé, mimořádně nadané talenty.

Petra Kvitová, foto: David Kubíček / ČRo

Mezi ženami je nesporným talentem nedávno jednadvacetiletá Petra Kvitová, která už má za sebou několik mimořádných úspěchů a v současnosti je 18. na žebříčku WTA. To sedmnáctiletému Jiřímu Veselému do kategorie mužů ještě nějaký ten pátek chybí, ale už byl letos nominován do daviscupového týmu a má na svém kontě skvělý úspěch - na Australian open vyhrál juniorskou dvouhru i čtyřhru. Oba se nedávno představili v České televizi, oba také mají na svém kontě titul Talent roku:

"V šestnácti letech jsem ještě ani moc nevěděla o světovém tenisu a neměla jsem z toho ani moc rozumu, ale určitě jsem byla strašně ráda za to, že mě ocenili Talentem roku za vyhranou Pardubickou juniorku. Jsem také ráda, že jsem neskončila jenom u toho,"řekla Petra Kvitová a Jiří Veselý dodal:

"Ten rok jsem to vyhrál už podruhé a také to bylo velice milé. Ten rok jsem také vyhrál Pardubickou juniorku. Momentálně jsem první hráč juniorů do 18 let. Vyhrál jsem Australian open a doufám, že jednou budu profík a budu třeba jako Petra Kvitová čtrnáctý."

Oba shodně potvrdili, že na blbosti zejména v začátcích vrcholové sportovní kariéry čas opravdu není:

"Já si myslím, že mě rodiče vychovali dobře a pustili mě do Prostějova v šestnáctí letech. Dlouho jsem se tam rozkoukávala a naštěstí mě nepotkalo takové to 'tažení' ve městě nebo chození po diskotékách," konstatovala Petra Kvitová. Jiří Veselý doplnil svůj pohled na věc:

"Mezi klukama to je určitě trošku obtížnější, protože kluci jsou často takoví, že by rádi někam vyrazili. Občas člověk může někam zajít, ale nesmí to být pravidlem, že se to stává každý týden. Já jsem zatím v pohodě, nějak mě to až tak úplně neláká, takže doufám, že to tak zůstane."

Jiří Veselý, foto: Jaroslav Plašil

Jiří Veselý své tenisové začátky prožíval s otcem, který ho základům učil velmi cílevědomě. Mimo jiné vsadil na to, že levoruký tenista má větší šance:

"U mně to bylo tak, že taťka je také tenisový trenér, takže mi cpal raketu rovnou do levé ruky. Rovnou myslel na to, že to je větší výhoda být levákem než pravákem, protože praváků je daleko víc. Já jsem vlastně pravák. Píšu pravou a všechno dělám pravou, kromě tenisu. Jsem taková výjimka. Problémy mi to nedělá a myslím, že stejný případ je Rafael Nadal. To je takový celkem dobrý příklad. Uvidíme, jak to půjde dál."

Rodák z Příbrami se chce dostat do 300. místa žebříčku ATP. "Ambice mám vysoké. Do dvou let bych si přál být v první stovce,"řekl nyní 864. hráč světa. Při hře těží ze své výšky 195 centimetrů. Pomáhá mu tvrdé podání, které patří k jeho největším zbraním. Ve finále juniorky na Australian Open dosáhlo rychlosti 215 km/h. Jiří Veselý si uvědomuje své přednosti, ale i slabiny:

"Nejoblíbenější úder mám backhand, trošku slabinu mám ve forehandu a musím ho o dost zlepšit. Upřednostňuji útočný tenis, a tak se snažím chodit na síť a ukončovat ty míče tam."

Zpráva o nominaci do daviscupového týmu zastihla Jiřího Veselého na turnaji série Futures v Turecku. Byť do hry nakonec nezasáhl, toho, že mohl v jednom družstvu stát po boku takových hráčů jako je Tomáš Berdych, si nesmírně váží:

"Pro mne to je obrovská zkušenost být v daviscupovém týmu. Jsou tam i nějaké rituály. Na slavnostní večeři jsem měl projev, bylo to tak trošku nervózní. Musel jsem říct pár slovíček, že se mi tam líbí a že jsem strašně rád, že jsem byl nominovaný. Pro mne to je obrovská zkušenost a čest být v takovém týmu, protože do daviscupového týmu se dostat, to není jen tak. Já jsem za to strašně moc rád a doufám, že tam nejsem naposledy."

Jiří Veselý si uvědomuje, že přechod z juniorské kategorie mezi muže nebude jednoduchý:

"Je to neskutečně těžké, protože člověk začíná mezi muži jako úplně nový a hráči před nim nemají žádný respekt. Já zatím před nimi respekt mám, ale pokud začnu vyhrávat, tak určitě se ten respekt bude zmenšovat, a myslím, že tím pádem bych asi mohl začít hrát lepší tenis. Důležité je jít pokaždé na kurt s pokorou a hrát pokud možno co nejlepší tenis. Doufám, že futures dokážu přejít rychle a dostanu se na challengery, protože tam už to skáče rychleji a člověk se může rychleji posunout dopředu."

Petra Kvitová je už mezi žena ostřílenou harcovnicí. A co by poradila svému mladšímu kolegovi z prostějovského tenisového klubu?

"Co poradit? Já myslí, že ženský tenis je o něčem úplně jiném než chlapský a dá se tam snadněji prorazit. To je jasné. Vím ale, že Jirka natolik maká na trénincích, že to ani snad nejde víc. Je to hrozný dříč a strašně se snaží a chce. Je to na něm vidět. Takže... vydrž!"

Petra Kvitová, rodačka z Bílovce, patří mezi profesionálky od roku 2006, kdy objížděla jen malé turnaje. Na svém kontě už má ale řadu úspěchů. Průlomový byl pro ní rok 2010, kdy se dostala až do semifinále Wimbledonu, kde skončila až na raketě Sereny Williamsové. Letos došla do čtvrtfinále Australian Open, kde podlehla Rusce Věře Zvonarevové. Hned poté pomohla k postupu českého fedcupového týmu do semifinále. Porazila obě své slovenské soupeřky ve dvou setech - jak Danielu Hantuchovou, tak Dominiku Cibulkovou. Pak ve finále v Paříži porazila Kim Clijsters a díky tomu se dostala až na 14. místo světového žebříčku. A co dál?

"Co dál... Já doufám, že bychom s holkama mohly uspět teď v Belgii v semifinále Fed cupu. S Luckou (Šafářovou) a další singlistky jsem hodně vyrovnané, myslím, že můžeme zahrát výborně a porazit kteroukoliv hráčku. Samozřejmě když bude hrát Kim Clijsters, tak to bude nesmírně těžké, to je jasné. Dá se porazit, ale nevím, jestli se dá porážet, to se uvidí. S jejich dvojkou, Janinou Wickmayer, to je také vždycky velký boj, když spolu hrajeme, takže to bude těžké. Ale kdyby se to všechno sešlo, tak by to bylo super."

Jen dodám, že semifinále Fed cupu Belgie - Česká republika se hraje v Charleroi 16. a 17. dubna.