Teplické lázně jako Salón Evropy
Lázně Teplice byly po staletí vyhledávaným místem aristokracie, včetně panovníků, císařů a králů i nejslavnějších umělců. Pobyty nejvýznamnějších osobností tehdejší doby dodnes připomínají luxusní lázeňské domy, výstavné secesní vily, promenády a pečlivě upravené parky. Po šedivých poválečných desetiletích Teplice znovu rozkvetly do své někdejší krásy.
Jak to začalo …
Podle kroniky Václava Hájka z Libočan objevil teplické termální prameny jakýsi pasáček vepřů, ale věrohodnější zdroje odkazují na českou královnu Juditu (podle které se jmenoval první kamenný most přes Vltavu v Praze). Někdy kolem roku 1164 založila královna na tomto místě benediktínský klášter se špitálem, ve kterém se k léčení používala voda z termálních pramenů. Někteří historikové toto datum pokládají za první doloženou lázeňskou tradici ve střední Evropě. Svou přízeň Teplicím věnovala v 15. století královna Johana, manželka Jiříka z Poděbrad. V polovině 16. století slavný Paracelsus, jeden z tvůrců moderního lékařství, zařadil Teplice mezi deset nejlepších lázní v Evropě. Ale jejich skutečný rozkvět nastal po roce 1543, kdy panství Teplice koupil významný královský úředník Volf z Vřesovic a pustil se do zásadní přestavby lázní. Hlavní pramen známý jako Pravřídlo, se tehdy jmenoval Aukrop a ležel poblíž Lázeňské brány.
Jedním z prvních doložených hostů byl Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, pozdější oběť pražské defenestrace roku 1618. Roku 1579 do Teplic poprvé zavítal panovník – saský kurfiřt August. Dalším zástupcem dynastie Wettinů, který si Teplice oblíbil, byl Jan Jiří II., jenž při svých častých pobytech bydlel na zámku knížete Clary‑Aldringena. Nejvýznamnější osobností, která do lázní pravidelně přijížděla, byl však jeho vnuk August Silný, polský král. Do Teplic přijížděl s doprovodem čítajícím 1700 hlav a se stovkami kočárů a povozů. Vozil si i vlastní orchestr a divadlo. Právě díky Augustovi, který se přátelil se všemi významnými panovníky se Teplice, dostaly do povědomí evropských elit.
Hlavy pomazané
K prvním významným příjezdům docházelo na přelomu 17. a 18. století, právě v generaci Augusta Silného. Nejslavnějším hostem byl bezpochyby ruský car Petr I. Veliký. Přípravy na jeho pobyt v roce 1712 byly na rozkaz císaře mimořádně důkladné. Protože car byl milovníkem klasické ruské parní lázně, tak se ke koupelím se musely přistavět kamna, na stolcích nechyběly karafy s vodkou. Byl prý z Teplic tak nadšený, že přikázal po celém Rusku hledat termální prameny. Kouzlo lázní objevovali další korunované hlavy, švédský král Gustav IV. nebo pruský král Fridrich Vilém III. Tomu zdejší kraj obzvlášť učaroval. Z Teplic vyjížděl do hornatého okolí a zamiloval se do Milešovky, kterou pravidelně zdolával. Z nedaleké Bíliny si nechal vozit tamní kyselku, na kterou nedal dopustit. Do těchto míst ho zavedl německý cestovatel a vědec Alexander Humboldt. Jezdili sem i jeho synové, ten nejstarší, další pruský král Fridrich Vilém IV., a také jeho mladší bratr, pozdější německý císař Vilém I. Pravidelně se v Teplicích setkával s císařem Františkem Josefem I. K tomuto účelu jim už posloužily nově zbudované, impozantní Císařské lázně. Jejich služeb vedle rakouského a německého císaře využil také ruský car Mikuláš I., vnuk carevny Kateřiny Veliké.
Doba romantismu
V palácích a parcích teplických lázní se dařilo lásce a milostným kratochvílím. Už August Silný si sem vozil svou nejslavnější metresu, švédskou hraběnku Auroru von Königsmarck, která mu porodila syna, později slavného vojevůdce Mořice Saského. Rád sem jezdil vévoda Zaháňský Petr Biron se svou záletnou manželkou a dcerami. Tu nejstarší Vilemínu známe jako paní kněžnu z Babičky od Boženy Němcové. A jezdili sem vévodové a knížata a kněžny z celého Německa a také ruské velkokněžny. Ta nejznámější Kateřina Pavlovna, sestra ruského cara Alexandera I. byla blízkou přítelkyní rakouské císařovny Marie Ludoviky. V Teplicích nemohli chybět slavní skladatelé a spisovatelé Ludwig van Beethoven, Johan Wolfgang Goethe, Richard Wagner nebo Frederick Chopin, kteří zde hledali a nacházeli své múzy. V roce 1812 se v Teplicích uskutečnilo údajně jediné setkání Beethovena a Goetha. Bohužel, oba obdivovali múzu nejobletovanější, Bettinu von Arnim. Goethe s ní v roce 1810 měl dokonce mít nějaký malý románek. Nicméně jejich vztah nedopadl dobře a Bettina měla později o něm prohlásit, že je zbabělec a šosák na rozdíl od Beethovena, který je sebevědomý bouřlivák. Carl Röhling namaloval obraz Incident v Teplicích 1812, na kterém se Goethe až servilně uklání rakouské císařovně a Beethoven sebevědomě až nabubřele kolem ní kráčí bez povšimnutí. Ale podle historiků je to všechno jinak. Z Goethových deníků víme, že jejich vztahy byly korektní a hned tři další schůzky s Beethovenem se uskutečnily ještě během jejich společného pobytu v teplických lázních. Hned druhý den po této slavné procházce na kolonádě si Goethe a Beethoven společně vyjeli kočárem do nedalekých lázní Bílina.
Konec zlatých časů
Od konce 18. století se v českých zemích rozvíjel průmysl. V okolí Teplic vznikaly první hnědouhelné doly. Ve druhé polovině 19. století se provoz lázní dostával do konfliktu s rostoucí industrializací města. Lázeňskou zónu obklopily první továrny s čoudícími komíny. Přesto návštěvnost lázní stále stoupala. V roce 1878 bylo v Teplicích na 11 tisíc lázeňských hostů. Rok nato největší lázně ve střední Evropě lázně postihla osudová katastrofa. V nedalekém Duchcově se do hnědouhelné Döllingerovy šachty provalily horké termální vody ze zřídel z podzemního jezera. Průval si nejenom vyžádal 21 lidských životů. Voda následně zatopila další čtyři blízké doly a světoznámé teplické Pravřídlo přestalo vyvěrat. Stejně tak i další prameny v okolí. Důsledky průmyslové revoluce tak sesadily Teplice z pomyslného lázeňského trůnu. V dalších letech sem přijížděla slabá polovina lázeňských hostů. Návštěvníci začali dávat přednost lázním v Karlových Varech a Mariánských Lázních. I když nejslavnější epochu ukončila až první světová válka, život se tady nezastavil ani po ní. Jedinečným příkladem je zdejší Krušnohorské divadlo. Jeho původní budova postavená podle projektu architektů Zítka a Turby vyhořela těsně po válce 1. září 1919. Na jejím místě za čtyři roky stálo nové moderní divadlo. Architektonické pojetí Rudolfa Bitzana spojuje prvky doznívající secese a nastupující moderny. Po pražských scénách bylo teplické divadlo největší v tehdejším Československu. Bohatý společenský a kulturní život tu ani za první republiky neutichal.
V posledních desetiletích se Teplicím podařil malý zázrak. Postupně uvedly všechny ty nádherné historické stavby do skvělé kondice. Zmodernizovaly lázně, bazény, promenády. Většina návštěvníků je překvapena velkolepostí historické lázeňské části, které se v minulosti díky reprezentativní architektuře přezdívalo Malá Paříž.
Související
-
Lázeňská zastavení
Lázeňství v Česku má tradici a je vyhlášené po celém světě. Unikátní léčebné metody, krásná příroda, zajímavá historie. Navštivte s námi nejznámější české lázně!
-
