Těžký život bohatých

r_2100x1400_radio_praha.png

Z posledního šetření Střediska empirických výzkumů vyplynulo, že více než 70 procent Čechů se domnívá, že majetní lidé přišli ke svému bohatství podvodem. Ještě loni to bylo jen 53 procent. Bohatí lidé, jak uvádí Zdeněk Vališ, nemají dnes v Česku příliš lehký život.

Podle sociologů většina občanů po roce 1989 doufala, že konečně nastal čas pro schopné a pracovité lidi, ale postupem doby zavládlo v tomto ohledu hluboké zklamání. Politici veřejnosti slibovali rovnost příležitostí pro všechny. V praxi však prý lidé viděli, že skutečnou příležitost dostali především podvodníci všeho druhu. Z toho také vyplývá přesvědčení tak velké části veřejnosti, že vzniklé majetkové nerovnosti nelze ospravedlnit.

Sociologové soudí, že určitou roli v postoji lidí k bohatým spoluobčanům hraje jistě i obyčejná lidská závist, ale větší podíl na negativním hodnocení boháčů přisuzují rozčarování lidí z polistopadového vývoje. Vede je k tomu rovněž zjištění, že jen sedm procent občanů by nesouhlasilo s majetkovou nerovností i v případě, kdyby měli všichni rovné startovní podmínky. Naopak drtivá většina lidí nemá nic proti tomu, aby si schopný člověk odpovídajícím způsobem vydělal.

Někteří pozorovatelé připomínají, že kořeny nedůvěry k velkému majetku pramení z údajného českého sklonu k rovnostářství. Jiní ale oponují tím, že české průzkumy se nijak neliší od průzkumů, které byly provedeny v Polsku či Maďarsku. Všichni dohromady ovšem připouštějí, že sázka na lidskou závist je v Česku oblíbenou politickou zbraní. Zvláště když snaha násilím srovnávat majetkové rozdíly má v zemi dlouhou tradici.

Vítaným argumentem se dnes stávají všechny průšvihy transformace ekonomiky, které - často i s přispěním médií - svádějí k domněnce, že každý bohatý člověk musí být jaksi automaticky podvodníkem a zlodějem. O majetkové nerovnosti hovoří nejčastěji komunisté. Po letech cudných formulací už opět oprášili staré heslo o vykořisťování člověka člověkem a slovo milionář se opět stalo synonymem pro upíra.

Obava z velkých majetkových rozdílů ovšem v uplynulých letech vedla i mnohé politiky pravice k některým velmi opatrným postojům. V parlamentu se jen velmi obtížně prosazovaly třeba restituce, panovala jistá nechuť k privatizaci i nedůvěra k soukromému školství a zdravotnictví. Poslanec za Unii svobody sociolog Petr Matějů řekl Lidovým novinám, že takové ovzduší může do budoucna znamenat, že se v Česku budou lidé s velkým majetkem cítit špatně. Raději ho proto přelijí do zahraničí. Půjdou jinam.