Tomáš Baťa slaví v Česku své devadesátiny
Žijí v Íránu, Skotku nebo v Rumunsku, a přesto mluví česky. Letos v létě se sešli ve východočeské Dobrušce, aby se v češtině ještě zdokonalili. - Účastníky krajanských kurzů českého jazyka Vám představí Milena Štráfeldová. A nezapomeneme ani na devadesátiny jednoho z nejvýznamnějších Čechů v zahraničí - Tomáše Bati.
"Po roce 1990 jich hodně odchází, protože v Rumunsku je ekonomická situace trošku horší, platy jsou o hodně menší než v Čechách. Jsou tam i jiné zákony, vedení a teď tam není ani práce, těžko se hledá."
Hodně mladých Čechů z Rumunska si práci našlo v pražské Mitasce, řada z nich se ale později z Prahy odstěhovala a nové komunity rumunských Čechů dnes vznikají hlavně v okolí Plzně a na Chebsku. Do Banátu se pak mladí za svými rodiči a příbuznými vracejí jen dvakrát, třikrát do roka.
"Máme ještě velmi mnoho tradičních zvyků, hodně je udržují, takže přijdou třeba na Vánoce, na červené svátky /Velikonoce/, přijedou na dovolenou."
Anton Kristian má ve srovnání s mnoha svými vrstevníky v Rumunsku štěstí - práci dosud neztratil. V eibenthalských dolech se stará o provoz výtahů. Do Dobrušky si přijel zlepšit češtinu, kterou doma pochytil jen od rodičů a ve svém okolí.
"Neměl jsem takové štěstí, jako mají u nás děti dnes. Od roku 1992 je v každé české vesnici v Banátu český učitel. Děti mají v každé třídě od první až do osmé několik hodin češtiny týdně. Učí se správnou češtinu."
Až z Íránu do Česka přijela Mariam Fatourechiová. Její maminka se provdala za Íránce a v prvních letech rodina žila v Česku. Mariam tu ještě dokončila základní školu. Írán pro ni znamenal velkou změnu:
"Dost velkou, ale zvykla jsem si."
A chcete tam zůstat, nebo uvažujete o návratu do Evropy, do Čech?
"Přemýšlím o tom, že bych od příštího roku začala tady studovat."
Co byste chtěla studovat?
"Český jazyk."
A jak chcete češtinu využít?
"Jako překladatelka."
Jak je pro vás čeština obtížná?
"Spíš to psaní mi dělá potíže, háčky, čárky a i, to je všechno."
Jak často se dostanete do Česka? Máte tu příbuzné?
"Mám tu strejdu, ale do Prahy jsem se teď dostala až po pěti letech."
A mohou vás třeba vaši čeští příbuzní navštívit v Íránu?
"Ano, můžou."
V kterých místech v Íránu žijete?
"V Teheránu."
Jsou tam ještě nějací další Češi? Stýkáte se s nimi?
"Stýkáme se, na ambasádě. Je tam šest rodin."
Co tam ty české rodiny spolu podnikají? Mají nějaký společný program?
"Vždycky máme programy. Na Den dětí, na Mikuláše, o Velikonocích tam máme vždycky program."
ˇVy si tedy v tom odlišném prostředí udržujete i tradiční české zvyky?
"Ano."
Žádné problémy s tím nejsou?
"Ne, nejsou. Žádné."
I Pavel Linhart se narodil v Čechách. Pak se ale jeho rodina odstěhovala do Skotska. V Edinburghu, kde dnes Linhartovi žijí, je poměrně velká česká komunita. I díky tomu si Pavel uchoval dobrou znalost češtiny:
"Máma mě vždycky nutila mluvit česky, mluvíme doma a taky sem už šestnáct let jezdíme, přímo do tohoto kraje."
Krajané v Edinburghu se scházejí hlavně při charitativních akcích. Z jejich výtěžku podporují studenty:
"Dáváme stipendia českým a slovenským studentům, aby mohli přes léto přijet do Británie na kurz, kde se učí anglicky, literaturu nebo něco podobného."
Během uplynulých pěti let tak stipendia ve Velké Británii získalo asi deset studentů z bývalého Československa. Krajanský život se soustředí také kolem českého konzula v Edinburghu. jeho prostřednictvím se ke krajanům dostává i český tisk. Do Edinburghu jezdí i čeští umělci:
"Přímo v Edinburghu byl před dvěma lety Mezinárodní český festival, sponzorovaly ho České aerolinie, a bylo tam nějakých třicet pět nebo čtyřicet filmů. Dost lidí v Edinburghu tam chodilo."
Ve Skotku je poměrně velký zájem o češtinu. Pavlova maminka ji učí na univerzitě a každoročně se do jejích kurzů hlásí až třicet studentů.
"To je taková směs lidí. Někteří byli v České republice, a tak se chtějí trošku naučit česky, i Skoti a Angličani mají o češtinu zájem, protože Česká republika je krásná a jim se hrozně líbí česká kultura."
Pavel Linhart nedávno ukončil vysokou školu, kde studoval historii, a čeká ho teď ve Skotsku zaměstnání. Do budoucna ale uvažuje o návratu do Čech.
"Nebojme se budoucnosti! Polovina lidí na světě chodí bosa. A sotva pět procent obyvatelstva světa je dobře obuto. Tu vidíme nejlépe, jak málo jsme dosud vykonali a jak ohromná práce očekává všechny ševce tohoto světa."
Tomáš Baťa Junior ve zlínských závodech pracoval až do roku 1939, po nacistické okupaci Československa ale odešel do Kanady. Za války se stal důstojníkem kanadské armády.
Po roce 1948 se v Kanadě usadil natrvalo a v Torontu, kde v současnosti žije, založil firmu Bata Shoe Company, která má pobočky po všech kontinentech. Podle kanadského listu Financial Post se Tom Baťa významně zasloužil o kanadskou prosperitu.
Do Československa se Tomáš Baťa vrátil až po roce 1989 na pozvání tehdejšího prezidenta Václava Havla. Nevyhověl však kritériím restitučního zákona, který neumožňoval restituce právnických osob, proto mu nebyl vrácen rodinný majetek, továrna ve Zlíně a mnohé další nemovitosti. Část rodinného majetku proto za více osm set milionu korun koupil zpět. Dále investoval do továrny v Dolním Němčí, kde zaměstnává 350 lidí a ročně produkuje 550.000 párů obuvi. Česká pobočka jeho firmy je největším prodejcem obuvi v ČR, její síť tvoří 69 prodejen v ČR a 13 na Slovensku. Výsadní postavení má obchod na Václavském náměstí v Praze, největší obchodní dům firmy Baťa v Evropě.
Své 90. narozeniny Tomáš Baťa oslavil právě tento pátek ve Španělském sále Pražského hradu. Slavnostní večer na jeho počest tu proběhl pod záštitou prezidenta Václava Klause. "Prezident považuje Tomáše Baťu za jednu z nejvýznamnějších osobností české historie i současnosti, za jednoho z nejslavnějších českých krajanů," uvedl k tomu Klausův mluvčí Petr Hájek.
