České pohádky jsou nejhezčí, říká Australanka Monika Daminovská

V naší krajanská rubrice se opět vypravíme do východočeské Dobrušky. Každoročně tu probíhají kurzy češtiny pro české krajany v zahraničí. Ti sem přijíždějí opravdu z celého světa a tentokrát Vám Milena Štráfeldová představí dvě účastnice kurzů - Margaret Supik ze Spojených států a Moniku Daminovskou z Austrálie:

Foto: Martina Stejskalová

Mezi šedesátkou krajanů, kteří se loni v srpnu sjeli do Dobrušky, je Margaret Supik z Baltimore ve Spojených státech tak trochu bílou vránou. Důvodů je hned několik: narozdíl od ostatních účastníků se na kurzy pravidelně vrací, loni tu byla už pošesté, především ale není českou krajankou. A proč tedy každoročně tráví celý měsíc v Dobrušce při biflování vyjmenovaných slov? To prozradila v krátkém rozhovoru:

"Protože já moc chci mluvit česky."

A proč? Z jakého důvodu?

"Mám dva důvody. První je ten, že od dětství jsem chtěla mluvit dalším jazykem. A druhý důvod je můj manžel. Má české kořeny. Prarodiče emigrovali z regionu Domažlice asi v roce 1872. A on je velmi pyšný na to, že je Čech."

Takže vlastně ne kvůli sobě, ale kvůli manželovi...

"Já vůbec nemám české kořeny, já jsem možná Keltka."

Kam emigrovali? Do které části Ameriky?

"Do Baltimore, to je blízko Washingtonu, DC."

Rodina tam žije dodnes? Vy tam stále žijete?

"Ano."

Stýkáte se ve Spojených státech s nějakými Čechy?

"My máme v Americe hodně českých přátel. Máme také sdružení Czech and Slovak Heritage Association of Maryland. Já jsem viceprezidentka."

Jakou tam máte činnost?

"Máme tam samozřejmě festival, vydáváme také čtyřikrát ročně časopis. Já jsem redaktorka, spisovatelka, co potřebují, to udělám. Naši členové nemluví česky, tak musí vycházet hlavně anglicky."

A jsou to všechno potomci českých imigrantů?

"Je jich hodně. Náš prezident je český vystěhovalec z Prahy."

Kolik vůbec máte členů?

"Myslím, že asi 360, to je dost."

A to jsou členové z Baltimoru, nebo z celé země?

"Z celé země, a je tam taky hodně krajanů."

Jak často se stýkáte?

"Máme minimálně čtyři setkání ročně."

Byli jste jako spolek někdy v České republice? Jezdíte sem na návštěvu?

"Dohromady jsme tu byli asi před třemi roky. Byla tady malá skupina. Já jsem tu pracovala jako spisovatelka a učitelka angličtiny."

Manžel jezdí s vámi?

"Ne, on zůstává doma."

Kdy jste se začala učit česky?

"Už před šesti lety. Ničemu jsem nerozuměla, vůbec jsem nemluvila. Moje učitelka řekla: Margaret, budeš mluvit česky!"

A povedlo se jí to, mluvíte česky. Vy už jste se dostala do nejvyšší třídy. Co jste se naučila tentokrát?

"Pro mne je to velmi těžké, ale každý den se něco naučím. Pokaždé vidím něco navíc, něčemu lépe rozumím, a to je lepší. To je můj goal /cíl/."

---

Ani v případě Moniky Daminovské z Canberry v Austrálii to vlastně není docela jednoduché. Je příkladem dítěte ze smíšeného manželství, kde jenom jeden z rodičů je Čech. Vyrůstá tak v rodině, kde se u oběda běžně mluví třemi jazyky:

"Tatínka mám z Makedonie a maminka je z Čech."

Kdy se dostali do Austrálie?

"My jsme se tam přestěhovali asi před šestnácti lety, v roce 1991."

Kolik vám tehdy bylo let? To jste byla hodně maličká...

"Tři nebo čtyři roky."

Doma se ale asi stále mluví česky, že?

"U nás je to pomíchané. Tatínek na nás mluví makedonsky, maminka mluví česky a já s bráchou jim odpovídáme anglicky."

Kde v Austrálii žijete?

"Bydlíme v hlavním městě, v Canbeřře."

Kolik je tam Čechů? A jsou tam vůbec Češi?

"Ano, je tam Česko - slovenský klub, jmenuje se Beseda. Má asi dvě stě nebo tři sta členů."

Vy sama chodíte do tohoto spolku?

"Ano, pořádají se tam společné večírky, chodíme tam třeba na vepřové hody. Přijíždějí k nám české skupiny, tento rok tam byl třeba Hop trop, přijela k nám taky Helena Vondráčková. Chodíme každý rok i na mikulášskou."

Vydáváte si nějaký zpravodaj?

"Jednou za měsíc vydávají takové noviny."

Já vím, že v Austrálii podle odhadů žije kolem 30 tisíc Čechů a Slováků. Stýkáte se někdy i ve větším počtu, nebo je to omezené jen na to konkrétní sdružení?

"Moc ne..."

Jaké jsou vaše plány? Nechcete tu třeba studovat?

"Přemýšlela jsem o tom, Karlova univerzita je krásná, mají tam dobré učitele. Já ale v Austrálii bydlím tak dlouho, že by mi to asi chybělo. Asi by se mi stýskalo, kdybych se teď přestěhovala zpátky někam do Evropy."

Jaký obor chcete studovat?

"V Canbeřře budu studovat mezinárodní vztahy."

Čili politologii nebo historii?

"A filozofii a ještě něco navíc, třeba dramatickou výchovu."

A neuvažujete o tom, že třeba později byste se tu na nějaký čas zabydlila?

"Vždycky o tom přemýšlíme, maminka o tom mluví, ona by se asi ráda přestěhovala zpátky. Tady vyrůstala, má tady rodinu a kamarádky. Tatínek by se asi taky docela rád přestěhoval. Pro mne je to ale jiné, já si nepamatuji nic z doby, kdy jsme tu bydleli. Bylo by hodně těžké, kdybych musela studovat na univerzitě a mluvit česky. Tak běžně to docela jde, ale pravopis by mi dělal velké potíže."

Mluvíte úplně bez problémů, jak je to ale třeba se čtením? Dokážete číst bez potíží?

"Docela jo, ale myslím, že předtím mi to šlo líp, protože teď o tom víc přemýšlím. Já jsem vůbec nevěděla, jaká jsou pravidla, kde se dává y a kde i, vyjmenovaná slova a podobně. Ale když se to teď učím, tak o tom pořád přemýšlím. Psala jsem třeba mail tetě a trvalo mi takovou dobu, než jsem napsala pár řádek! Je to rod ženský nebo rod mužský? Životný nebo neživotný? Je to vyjmenované slovo?"

Jestli vás to potěší, tak to dělá velké problémy i samotným Čechům... - Čtete nějaké české autory v originále?

"Ano, maminka si kupuje knížky nebo nám je posílá babička. Máme doma klasiku, jako je Božena Němcová. Četli jsme Babičku. Když jsme byli malí, tak jsme neměli žádné anglické knížky. Já si ráda vzpomínám na české knížky. Myslím, že české pohádky jsou nejhezčí. Když mi kamarádky říkají, co četly, když byly malé, tak se mi zdá, že jsem to měla lepší."

---