Turistické trasy - to mohou Američané Čechům závidět, soudí mediální analytik Brady Clough.

Po studiu v Paříži se nechtěl s Evropou rozloučit. Osudovým se mu ale stala návštěva Prahy i skutečnost, že počátkem devadesátých let byla v Česku poptávka po rodilých anglických mluvčích. Dnes je Američan Brady Clough spolumajitelem PR agentury.

Brady Clough, foto: Ondřej Tomšů

Počátkem 90 let po pádu komunistického režimu se usadily v Praze desetitisíce cizinců ze Západu. „Panovala tu oproti dnešku volnější atmosféra. Byly to hezké časy, kdy se člověk potkával s různými lidmi. Osobně jsem měl možnost se poznat se zástupci z nejrůznějších institucí, s politiky, spolupracovat s nimi, což by v USA v tak mladém věku nebylo možné,“ vzpomíná Brady Clough. Jako mediální konzultant dnes vnímá změny především na mediální scéně. Některé platí obecně, některé typické pro Česko a jeho porevoluční vývoj. „V 90. letech byla komunikace jednodušší, novinářská obec byla menší, přátelštější. Tehdy nebyl problém zajít na pivo, věci si osobně vysvětlit, diskutovat o nápadech. Česká republika byla ve stavu proměny, vývoje, některé novinky jste si osvojili dokonce rychleji“, soudí Brady Clough. „Pro dnešní komunikaci je určující, jak dostat informace co nejrychleji k publiku. Twitter, facebook, videobsah jsou čím dál víc populární. Moderní technologie jsou největším narušením dlouholetého vývoje. Tím, že máme telefony, ipady, že jsme stále on-line, se změnil systém přijímání zpráv.

Život v Česku

„Češi jsou podle mne aktivnější, sportovnější. Osobně se mi moc líbí označení turistických tras i pro běžkování. Ve Spojených státech se klade důraz na soukromé pozemky. Tady mohu jít z Prahy do Příbrami podle nejrůznějších tras. To by v USA nešlo, tam by mi v tom zabránily ploty. Tvrdě se tam hlídá vstup na soukromé pozemky.“ Kromě toho Američan, který žije v Česku od roku 1993, oceňuje, že lidé dosud neztratily schopnost debatovat. „V USA za poslední roky při návratech domů pozoruji, že narůstají více tabuizovaných témat, ať jde o politiku nebo náboženství. Tady můžete sedět v hospodě, diskutovat s někým, kdo má opačný názor, třeba se i pohádat. To, že někdo nesouhlasí s mým politickým názorem, ale neznamená, že nemůžeme být přátelé nebo kamarádi.“