Týden v ČR
Přehled událostí za uplynulý týden v České republice připravil Josef Kubeczka.
Příští prezident České republiky by měl být opět volen parlamentem. Návrh Unie svobody a křesťanských demokratů na přímou volbu prezidenta Poslanecká sněmovna hned v prvním čtení zamítla. Podle předlohy šéfa křesťanských demokratů Cyrila Svobody by kandidáta na prezidenta mohl navrhnout každý občan starší osmnácti let:
"Podporu by potřeboval kanddidát dvaceti tisíc občanů na petici, která by podpořila jeho kandidaturu. Byla by dvoukolová volba a vyhrál by ten, který by v druhém kole získal nejvíce hlasů, obdobně, jako je ve vobách senátorů do Senátu."
Poslanec Jiří Payne z Občanské demokratické strany odmítl názor, že přístoupení k přímé volbě hlavy státu je moderní trend evropských demokratických států:
"Dokonce v posledním desetiletí celá řada postkomunistických zemí právě proto, že chtějí stabilizovat svoji demokracii, tak uvažují o návratu k monarchii a odstoupení od volené hlavy státu."
Jedním z argumentů předkladatelů návrhu zákona bylo, že nelze s volbou prezidenta obchodovat. O názor na toto téma jsem požádal politologa Jiřího Pehe:
"Obávám se, že to je ten hlavní důvod, proč poslanci tuto přímou volbu zamítli, protože si chtějí ponechat volbu prezidenta jako určitou možnost obchodu po parlamentních volbách, kdy se bude vyjednávat o složení vlády a pozici předsedy vlády. Velmi se obávám, že pozice prezidenta se v těchto vyjednáváních stane jakýmsi obchodovatelným artiklem, který bude těmi jednotlivými stranami přihazovám při tom povolebním licitování - vy nám dáte premiéra a my vám dáme prezidenta a podobně."
...řekl politolog Jiří Pehe. Já jen dodám, že podle nejnovějšího šetření Střediska empirických výzkumů čtyři pětiny českých občanů podporují přímou volbu prezidenta. Ústavní soud ve středu rozhodl, že lustrační zákony, které brání tomu, aby se lidé spjatí s minulým režimem dostávali na důležité posty ve státní správě, policii či armádě, budou platit i nadále. S návrhem na zrušení jejich platnosti přišla skupina 44 poslanců vládní sociální demokracie, podle kterých za 12 let od revoluce nemohou lidé spjatí s minulou érou ohrozit nový demokratický systém.
Ústavní soud jejich návrhu nevyhověl. "Dá se říci, že určité nebezpečí hrozí stále. Demokracie musí mít právo se ubránit, a to i preventivně," formuloval klíčový názor Ústavního soudu soudce Jiří Malenovský. Podle něj má sice lustrační zákon dočasnou platnost, jeho zrušení by však bylo předčasné. Stejný názor má i senátor za Občanskou demokratickou alianci Daniel Kroupa:
"Jsem přesvědčen o tom, že lustrační zákon by měl platiti do doby, dokud nebude přijat zákon o státní službě. Cílem nového zákona o státní službě je totiž zajistit, aby ve státních službách byli zaměstnáni lidé, kteří mají nejenom odbornou kvalifikaci, ale i morální kvalifikaci. Principy, na nichž byl vybudován lustrační zákon, by měly být součástí nového zákona o státní službě."
Ministerstvo vnitra vydalo do letošního září celkem na 367 tisíc lustračních osvědčení, z nichž necelých 13 tisíc, tedy necelé 3 a půl procenta, bylo pozitivních. Soudy řešily kvůli lustracím 699 žalob, z nichž 117 uznaly jako oprávněné. Lustrační zákony, přijaté hned po listopadu 1989, měly původně platit pět let. Jejich účinnost parlament opakovaně prodlužoval.
V pondělí začal v Praze soudní proces s pěti bývalými vysokými funkcionáři předlistopadového ministerstva vnitra a komunistické Státní bezpečnosti. Mezi obžalovanými je i bývalý československý ministr vnitra Jaromír Obzina. On a dalších 17 bývalých příslušníků StB se zodpovídá za akci Asanace, která byla zaměřena na šikanování disidentů.
Během hlavního líčení, které je naplánováno do 11. prosince, má soud vyslechnout asi 60 svědků jak z řad bývalých příslušníků StB, tak poškozených. Co vlastně byla akce Asanace? - zeptali jsme se Jana Srba, mluvčího Úřadu vyšetřování a dokumentace zločinů komunismu:
"Tato akce byla zaměřena v celé republice proti signatářům a sympatizantům Charty 77. Státní moc zjistila, že nemá jinou zbraň proti odpůrcům režimu, než je donutit opustit republiku. Celá akce trvala sedm let, od konce roku 1977 do roku 1984."
Asi ve třiceti případech byla akce Asanace úspěšná. Po psychickém i fyzickém nátlaku odešel do ciziny například současný vrchní pražský rabín Karol Sidon, zpěvák Jaroslav Hutka nebo herec Pavel Landovský. Na praktiky Státní bezpečnosti vzpomíná někdejší přední disident, dnes biskup, Václav Malý:
"Především jim chtěli znepříjemnit život: povolávání na výslechy bez jakéhokoliv důvodu, zadržování na 48 hodin, ale také, když třeba ti lidé se někde sešli, spolu promluvili, tak Státní bezpečnost vtrhla do bytu a zadržela všechny přítomné, výslýchala je a často končili v Bartolomějské ulici na 48 hodin. U mnohých osob u toho byl také fyzický nátlak."
Proces s organizátory akce Asanace patří mezi největší případy, které se Úřadu vyšetřování a dokumentace zločinů komunismu podařilo dotáhnout do konce. Všichni obžalování jsou obviněni ze zneužití pravomocí veřejného činitele. Za to jim hrozí pět až deset let vězení. Kvalita ovzduší v České republice se zlepšuje. Vyplývá to z výsledku imisního monitoringu, které zveřejnilo ministerstvo životního prostředí. Úroveň znečištění ovzduší se zlepšuje už od konce 80. let. Ředitelka odboru ochrany ovzduší ministerstva životního prostředí Eva Rychlíková ale spokojená není:
"Kvalita ovzduší v České republice ještě není dostatečně dobrá, a to ani pro člověka, ani pro ekosystémy, to znamená například lesy. Takže dochází k neustálému poškození zdraví lidí i poškození lesů na určitých územích, a proto je tedy nezbytná ta regulace zdrojů emisí."
Podle náměstka ředitele Českého hydrometeorologického ústavu Jaroslava Šantrocha však k jistému zlepšení přece jen došlo, zejména u oxidu siřičitého a prašných aerosolů. Problémy jsou s oxidy dusíku, jejichž zdrojem je především autodoprava. Proto je nejhorší situace ve velkých městech, například v Praze. Situaci by měl změnit připravovaný zákon o ochraně ovzduší, který chce dát jednotlivým obcím více pravomocí kontrolovat například to, čím lidé doma topí. Čtyři týdny před vánočními svátky začala doba adventu. Pro křesťany doba rozjímání a čekání na Kristovo narození. Pro ostatní spíše doba vánočních nákupů a příprav na jedny z nejkrásnějších svátků roku. Advent pochází z latinského slova adventus a znamená příchod. Jeho historie sahá až do 4. století. Datum začátku adventu je každým rokem jiné, ale vždy je to čtvrtá neděle před Štědrým dnem. S adventem souvisejí i lidové zvyky, které mají své kořeny hluboko v pohanských dobách. Křesťané si začali advent připomínat z historického hlediska poměrně nedávno. V čase adventu se v kostelích čtou proroctví, která podle kardinála Miloslava Vlka mají i v dnešní době stále aktuální dimenzi:
"Písmo je vlastně v každé době aktuální a já na začátku adventu to takhle zvlášť v této době cítím."
K předvánoční adventní výzdobě patří tradičně adventní věnec se čtyřmi svícemi, které se postupně zažehnou. Tento zvyk nepřímo navazuje na židovskou tradici starou více než 2000 let při slavení svátků světla zvaných Chanuka, které spadají na přelom listopadu a prosince.
