Týden v ČR

Miloš Zeman, foto ČTK

Přehled událostí za uplynulý týden v České republice připravil Josef Kubeczka.

Miloš Zeman, foto ČTK
Návštěva českého premiéra Miloše Zemana v Izraeli vyvolala počátkem týdne nečekaný rozruch. Podle izraelského levicového deníku Haarec Zeman přirovnal Arafata k Adolfu Hitlerovi a připustil odsun Palestinců, pokud nepřijmou požadavky Izraele.

Výroky, tak jak byly publikovány, vyvolaly bouři nevole mezi Palestinci, na půdě Evropské unie, v Německu, Rakousku i na české politické scéně. Premiér Zeman před odletem z Izraele uvedl, že rozhovor nebyl autorizován a novináři jeho výrok zkreslili:

"Já jsem s poněkud překvapením přečetl, že na to srovnání Arafata s Hitlerem odpovídám 'ofcourse', zatímco já jsem řekl 'nechci jmenovat jména' ".

Redaktor izraelského listu však odmítl, že by Zemanova slova tlumočil nepřesně. Výroky premiéra Zemana znepokojily prezidenta Václava Havla. Podle jeho názoru je nepřípustné vytrhávat z kontextu rozdílné historické zkušenosti a uplatňovat princip kolektivní viny. Prezidentovo prohlášení tlumočil jeho mluvčí Ladislav Špaček:

"Takovéto emotivní a zjednodušující výroky nemohou vést k ničemu jinému než k ohrožení mírového procesu na Blízkém východě. Pan prezident zdůraňuje, že česká zahraniční politika prosazuje obnovení mírového procesu. On sám osobně se o něj léta zasazuje a česká politika je v tomto směru plně v souladu se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou států Evropské unie. Stejně tak bude Česká republika tvrdě postupovat proti terorismu."

Václav Klaus, foto ČTK
Předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus označil Zemanovy odpovědi za šílené a absurdní.

Evropský komisař Günter Verheugen ve středu prostřednictvím svého mluvčího sdělil, že je spokojen s tím, jak český premiér Miloš Zeman vyložil výroky, které mu přisoudil izraelský list Haarec.


Evropa odpouští českému premiérovi jeho výroky o Palestincích a sudetských Němcích. Německý ministr zahraničí Joschka Fischer, který ve středu navštívil Prahu, přijal vysvětlení Miloše Zemana, že jeho sporné výroky nebyly přesně citovány. Po skončení návštěvy označil Fischer česko-německé vztahy za nejlepší, jaké pamatuje. "Proto lze také překonat i nepředvídané turbulence, jakými byly Zemanovy výroky," řekl německý ministr doslova.

V otázce sudetských Němců se česká i německá strana shodly na tom, že na minulost nelze zapomínat, ale neměli bychom se stát jejími zajatci:

"Zcela souhlasím s panem ministrem, že se máme zabývat především budoucností a minulostí se zabývat pouze potud, abychom zabránili opakování jejích negativních stránek. Místo toho, abychom neustále rozdírali rány minulosti, měli bychom se sejít ve společné evropské rodině a spolupracovat na lepší budoucnosti."

...uvedl premiér Miloš Zeman. Ministr Fischer však neopomněl připomenout, že Německo si plně uvědomuje svoji historickou odpovědnost:

"Bez Hitlera by nedošlo k rozdělení Evropy, ani k rozdělení Německa, bez Hitlera by nebyla druhá světová válka, nebyl by holocaust a sudetští Němci by nejspíš dál žili tam kde dříve,"řekl šéf německé diplomacie.

Po středeční misi Joschky Fichera v Praze nejspíš už nic nebrání tomu, aby spolkový kancléř Gerhard Schröder přiletěl na plánovanou březnovou návštěvu České republiky. Ta začala být zpochybňována právě po Zemanových výpadech na adresu sudetských Němců.


Lubomír Štrougal, foto CTK
Bývalého předsedu vlády a ministra vnitra komunistického Československa Lubomíra Štrougala soud ve středu zprostil obžaloby. Obvodní soud pro Prahu 7 konstatoval, že se žalobkyni nepodařilo předložit dostatek důkazů, které by tohoto někdejšího komunistického politika dokázaly usvědčit z trestného činu. Státní zástupkyně Štrougala obžalovala z toho, že v březnu 1965 jako ministr vnitra překazil trestní stíhání skupiny příslušníků Státní bezpečnosti podezřelých z vraždy tří lidí. Podle obžaloby se tím dopustil zneužití pravomoci veřejného činitele, na kterou zákon pamatuje sazbou v rozmezí od tří do deseti let odnětí svobody:

"Vy pořád píšete, že Štrougal chránil vrahy, což není pravda. V roce 1953 byli odsouzeni. Byly tam ale okolnosti vedoucích činitelů, kteří museli o něčem vědět, mohli něčemu zabránit a měli to včas prošetřit."

...řekl Lubomír Štrougal při odchodu ze soudní síně. A co si o verdiktu soudu myslí mluvčí Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Jan Srb?

"Je to rozhodnutí nezávislého soudu a jako na takové je na něj třeba pohlížet. Nicméně pan soudce v závěrečné řeči zmínil i současné politické klima, tlak médií a podobné věci, které podle mého názoru do zdůvodnění osvobozujícího verdiktu nepatří. Mám obavy, zda to není naznačení, kudy se budou ubírat další případné verdikty v kauzách trestných činů spáchaných v období komunismu, které náš úřad dělá."


Občané, kteří byli ve 40. a 50. letech násilně odvlečeni do sovětských internačních táborů budou odškodněni. Rozhodla o tom Poslanecká sněmovna. Za každý měsíc strávený v gulagu dostane bývalý vězeň 12 tisíc korun, pokud už nežije dostanou jeho potomci polovinu této částky.

Podle archivních dokladů bylo z poválečného Československa odvlečeno asi tisíc lidí. Zpět se jich vrátila méně než stovka. Na otázku Radiu Praha, kdo byl ve středu zájmu NKVD, odpověděl Vladimír Bystrov, předseda výboru "Oni byli první", který osudy násilně odvlečených lidí mapuje:

"Byli to českoslovenští politici z bývalé Podkarpacké Rusi, kteří se po roce 1939 uchýlili do Prahy, potom to byli českoslovenští legionáří, kteří se v letech 1918 až 1920 probíjeli přes bolševíky na Dálný východ, aby mohli odjet do vlasti, a nakonec to byla velká skupina bývalých ruských emigrantů, kteří tady žili od roku 1920. Představovali velice silnou intelektuální skupinu, která do jisté míry mohla sloužit jako překážka při šíření politického a jakéhokoliv jiného vlivu Sovětského svazu v Československu v dalších letech."

Všechny deportované čekal stejný osud. V nepřítomnosti byli odsouzeni k nuceným pracem a převezeni do pracovních táborů. Zákon o jejich odškodnění musí ještě projít Senátem a podpisem prezident republiky. Jeho předkladatelé však věří, že postižení, nebo jejich potomci, by mohli být vyplaceni už letos na jaře.


Aleš Valenta, foto ČTK
Má zlatou olympijskou medaili a skok, který nikdo jiný na světě neumí. Český skokan-akrobat Aleš Valenta se v Deer Valley stal jedním z největších hrdinů 19. Zimních olympijských her. Svou největší zbraň - trojné salto s pěti vruty - vytáhl v pravý čas. Soupeřům tím vyrazil dech a zaslouženě vyhrál soutěž lyžařských akrobatů. Bezprostředně po svém vítězství odpověděl na otázku, co by bral raději - olympijské zlato nebo svůj unikátní skok?

"Asi pořád těch pět vrutů. Přece jen ten pocit ve mně pořád převažuje. Olympijské vítězství je super, ale vždy to přichází spolu s úspěchem toho samotného skoku. Já bych tedy určitě znovu sáhl po tom skoku, což by asi znamenalo zlato."

Nicméně radost z vítězství měl obrovskou. Sám dlouho ani nemohl uvěřit, že je po skokanu Jiřím Raškovi a zlatých hokejistech z Nagana teprve třetím českým nositelem nejcennějšího olympijského kovu:

"Já si zatím ani pořádně neuvědomuji váhu toho vítězství. Myslím, že za chvíli to teprve příjde, až si někde sednu a budu v klidu přemýšlet. Já jsem si ale vždycky myslel, že je více těch vítězů."

Po vítězství Aleše Valenty následovala řada blahopřejných telefonátů a telegramů. Mezi nimi od prezidenta Václava Havla a předsedy Senátu Petra Pitharta, který mimo jiné píše: "Pane Valento, blahopřeji Vám! Přeskočil jste sám sebe - skvělý příklad pro nás doma."