V dobách privatizace na mne lidé na náměstí pískali

Podnikatel řeckého původu Sotirios Zavalianis přišel do Československa v osmdesátých letech jako student. Dnes patří k nejvýznamnějším podnikatelům ve zdravotnictví. Jeho zařízení v Berouně a Hořovicích přitahují klientelu ze široka daleka.

Sotirios Zavalianis, foto: Klára Stejskalová

Přezdívalo se jí údolí smrti. Dnes je berounská nemocnice zřejmě nejmodernějším rehabilitačním zařízením v Česku. Sotirios Zavalianis mne postupně provází rehabilitačními sály s bazénem, tělocvičnou i luxusně vybavenými pokoji. Dává se do řeči s lékaři a sestrami. Jedna z nich právě s paní po mrtvici cvičí pomocí robotické ruky. Jde o novinku ve vybavení místní nemocnice. Umožňuje intenzivní motorické cvičení ruky, a to i v případě, když pacient není sám schopný aktivního pohybu.

O pokroky pacientů svého zařízení jeho majitel projevuje nelíčený zájem. K podnikání ve zdravotnictví ho prý přivedla náhoda. „Ta práce, kterou jsem dělal před tím, mne příliš nebavila. Náhodou jsem koupil podíl v Diagnostickém centru. Začalo se mi to líbit, a tak jsem se rozhodl vše ostatní prodat a podnikat pouze ve zdravotnictví.“

Berounská nemocnice, foto: Klára Stejskalová

Dnes je Sotirios Zavalianis majitelem druhé největší nemocniční skupiny u nás. Vedle Onkologického centra v Pardubicích, nemocnice v Hořovicích a Berouně vlastní několik lékáren i ambulance v Praze. „O dalším rozšiřování zatím neuvažuji, ale chtěl bych ještě zkvalitnit to, co vlastníme.“

Do Československa přijel úspěšný podnikatel ve zdravotnictví v 80 tých letech jako student. „Po ukončení fakulty jsem se vrátil do Řecka na rok a půl na povinnou vojenskou službu. Pak jsem se ale vydal opět do Československa a už jsem tu zůstal. Teď tu žiju 32 let.“ O podnikání v Řecku prý neuvažoval. „Bylo by to těžké. Když člověk žije v zahraničí, domácí mentalita se mu vzdaluje, a podnikání v Řecku bez znalosti místních poměrů by tím pádem bylo nesmírně složité.“

Obavám Čechů z privatizace zdravotnictví jsem rozuměl

Foto: Klára Stejskalová

Podnikání ve zdravotnictví v Čechách má ale rovněž své stinné stránky. Privatizaci nemocnic provázela řada obav, spekulací, dohadů. „V posledních době se s tím naštěstí už nesetkávám, ale v době kdy jsem se zúčastnil privatizace, na mne například pískali lidé na náměstí v Berouně nebo v divadle v Hořovicích. To nebylo nic příjemného. Já těm lidem rozumím, byly tady nejrůznější pokusy spojené s privatizací, lidé se obávali, že mohou přijít o zdravotní péči přímo tady v regionu. Chápal jsem je.“

Při obchůzce po berounské nemocnici procházíme chodbami, jejichž stěny jsou obložené drahými luxusními materiály. Podobně luxusní je i zařízení samotných pokojů včetně toalet.

„Investoval jsem přes 3 miliardy. Nerozumím tomu, proč by Češi měli mít jiný standart než například Rakušané. Snažím se, aby v mých zařízeních měli standart odpovídající dnešní úrovni.“

Foto: Klára Stejskalová

Z vlastních peněz Sotirios Zavalianis přikoupil pozemek na parkoviště, v obnoveném nemocničním parku pořádá sochařské sympozium, nedaleký svah chce osázet vinohradem… Měl plány i na rozšíření zdravotnických služeb, zatím to ale nevyšlo. „Tady je hluboce zakořeněná myšlenka, že zdravotnictví je státní záležitost a na nás, kteří provozujeme veřejné zdravotnictví jako soukromý subjekt, se nebere příliš ohled. Jsme vyloučení ze státních žádostí, evropských dotací apod“, stěžuje si Sotirios Zavalianis na poměry, které mu podle něj nejvíce stěžují podnikání v Česku.