V texaském La Grange vzniká český skanzen

La Grange, foto: www.texasescapes.com

V dnešní krajanské rubrice se znovu podíváme za Čechy do Texasu. Podle odhadů tu dnes žijí statisíce lidí s českými kořeny. Jejich předkové sem přitom přicházeli hlavně z Valašska. Valašské muzeum v Rožnově pod Radhoštěm letos v létě pro Čechy z Texasu uspořádalo setkání s bohatým kulturním a přednáškovým programem. Natáčela tu Milena Štráfeldová:

Před týdnem jsme se věnovali hlavně historii českého vystěhovalectví do Texasu. Připomenu jen, že první větší vlna emigrantů z českých zemí odcházela do Ameriky kolem r. 1860. Šlo o rodiny zemědělců, drobné řemeslníky a obchodníky, spolu s nimi však za moře mířili i učitelé a kněží. Proud imigrantů se nezastavil prakticky po celou druhou polovinu 19. století. Největší počet vystěhovalců do Texasu pocházel přitom právě z Valašska. S jejich potomky se po téměř půldruhém století v Texasu setkal i umělecký vedoucí souboru Valašský vojvoda z Kozlovic Zdeněk Tofel:

"Kolem roku 1860, kdy byla ta první vystěhovalecká vlna, do Ameriky odešel jistý Ondřej Matula, který bydlel na Vojvodovicích. Tam kdysi žili valašští vojvodové. A v Americe, ve středním Texasu, se v podstatě po čtyři generace ten rod neustále udržuje. Měl jsem dokonce možnost navštívit střední Texas poblíž hlavního města Austin a prohlédl jsem si rodinnou farmu těch Matulů. Je úžasné, na čem hospodařili, protože tráva tam je naprosto seschlá. Kde se ty kravičky pásly, netuším. Takže život tam je obrovsky těžký."

Zdeněk Tofel v Texasu dokonce našel i své příbuzné.

"V roce 1997 jsem se tam dostal a setkal jsem se s rodinou Toflů, kteří mluvili úžasným, řekněme lašským nářečím, naprosto zakonzervovaným. Měli takovou hospůdku, něco jako maštal, tam měli poskládané plechovky piva a koly na zemi, tím se živili, kromě políčka. A když jsem na ně promluvil česky, tak říkali: Ty nejsi náš. Ty nemluvíš jak my. Já jsem na ně hleděl, oni na mne také, tak říkám, dobře, začnu mluvit nářečím, nebudu mluvit spisovně česky. Tak jsme se sblížili a bylo to úžasné setkání. Celá rodina Toflů mluvila dokonale nářečím po těch řekněme devadesáti nebo sto letech."

Ladislav Zezula
Čechy z Texasu pozval letos v létě na návštěvu rožnovský skanzen. Z některých obcí na Valašsku totiž ve 2. polovině 19. století odešla do Ameriky až polovina obyvatel. Předkové Ladislava Zezuly odešli do Texasu sice z jižní Moravy, on sám ale jezdí do Rožnova pravidelně už pětatřicet let:

"Tož moje rodina, tatínek, staříček, tatínkův bratr a sestra, emigrovala do Texasu někdy v roce 1902."

Odkud?

"Oni byli z jižní Moravy. Maminka se narodila v texaské Praze."

Čím se Vaše rodina živila?

"Byli to farmáři."

Co pěstovali?

"Měli pár krav, bavlnu a tož takové věci."

Byl na farmě těžký život?

"Jo, bylo to tam těžké. Oni tam tenkrát postavili plot a měli tam kukuřici a snad i bavlnu, a ti cowboys a druzí, co měli dobytek, je neměli rádi. Rozsekli ten drát a nechali krávy, aby to sežraly, takže jsme neměli nic. Neměli tam tenkrát rádi Evropany, co přijeli do Texasu."

Ve kterých místech Texasu jste žili?

"Bydleli jsme v jižním Texasu. Tam jsou krávy a pěkná zem. Dost se to podobá jižní Moravě. Proto tam také šli. Češi věděli, co je dobrá zem."

A Vy tam žijete dodnes?

"Já ještě mám ten dům, který je víc jak sto roků starý. Pro Vás to nic není, ale v Americe je to už památka. A mám ještě farmu, kterou měl staříček. My to držíme v rodině."

Vaše rodina ještě stále mluví česky?

"Ne, já jsem jediný, kdo ještě česky mluví."

A máte v Texasu nějaké české přátele?

"Ano, mám tam hodně kamarádů. Jsem ředitel Czech Heritage Society, máme čtrnáct poboček po celém Texasu."

Co dělá Vaše společnost?

"Mluvíme o muzeu, které připravujeme v La Grange. Tam dřív šli všichni Češi. To byli chytří lidi. Měli půdu na Colorado River, tam byla vždycky dobrá zem."

A teď chcete do La Grange převézt nějaké domy nebo památky po Češích v Texasu? Co bude v tom muzeu?

"Zkusím tam dát staré domy. Máme tam dva domy, které jsme převezli z farmy. Rodina tak může ukázat, jak tam bydleli."

Ladislav Zezula při rozhovoru občas hledá česká slova, často přechází do angličtiny, vzpomíná si ale, že doma se za jeho dětství česky mluvilo. Ostatně první dvě česká slova, která se prý naučil, byl špunt a štamprle. Jeho maminka ale dbala na to, aby se děti v rodině česky alespoň modlily:

"To bylo tak: my jsme měli vždycky u stolu večeři. A potom maminka vyvolala, kdo musí utírat nábytek. A pak, jak bylo všechno uděláno, jsme museli všichni klečet a modlit se. Bylo to každou noc a já jsem to neměl rád. Mohl jsem se ale modlit česky. Všechny modlitby jsem znal česky, teď se ale už modlím anglicky."

Ladislav Zezula ani tentokrát nepřijel do Rožnova s prázdnou. Při našem setkání vytáhl z kufru auta úzký, dlouhý a hodně rozedraný pytel s popruhem. Přiznám se, že jeho účel jsem hned nepochopila:

"Můj kamarád, pan doktor Šimíček, tady v muzeu v Lichnově potřeboval něco o Texasu. Posledně jsem přinesl vlajku Texasu. Tentokrát jsem tam přivezl ten pytel, co jsme do něj sbírali bavlnu,"

vysvětlil Laco Zezula. Do Rožnova přijela i Jennys Harnšišová /Harnscher/. Předkové jejího manžela pocházejí právě z Lichnova, její vlastní přišli do Ameriky z okolí Horního Újezda a Bystřice pod Hostýnem. Paní Harnšišová je viceprezidentkou Czech Heritace Society in Texas:

"Společnost pro české dědictví v Texasu má šestnáct set členů po celém státě. Máme pobočky v řadě okresů a čtrnáct poboček v Texasu je velmi aktivních. Čtyřikrát do roka máme celostátní setkání, kde se scházejí zástupci těch čtrnácti poboček. Máme vzdělávací a kulturní programy - a také svačiny."

Vzdělávací programy se týkají hlavně genealogie, protože mnoho lidí v Americe hledá své předky. Společnost pořádá ale také přehlídky krojů, zve si přednášející a účinkující z Česka. Často k nim přijíždějí hudební skupiny. Přestože většina členů jsou dnes už starší lidé, společnost připravuje i akce pro mladé. V létě pro ně pořádá tábory, poskytuje jim stipendia, studenti píší práce o českém dědictví v Texasu. Na některých školách se tu učí čeština. V Texasu probíhají dokonce festivaly české kultury, na kterých si Texans, jak si říkají, připomínají své české kořeny.

"Každý rok bývá například festival v texaské Praze. Bývá vždy 15. srpna a krojovaný průvod při něm jde do kostela. Každý se tu snaží předvést své kulturní dědictví."

Češi z Texasu, a nejen oni, často jezdí do země svých předků pátrat po svých kořenech. Genealogii našich krajanů v zahraničí se v Česku také věnuje stále více odborníků, archivářů a historiků. Tímto tématem se budeme zabývat zase za týden.