Češi z Texasu hledali na Valašsku chalupy, odkud pocházejí jejich předkové
I v dnešním vysílání pokračuje malý cyklus reportáží o Češích z Texasu. Letos v létě pro ně Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm připravilo setkání, kde se Čechoameričané mohli dozvědět více i o svém valašském rodokmenu.
Jméno Leopolda Malenovská, to, že byla hostinskou v Židlochovicích, a její podoba na zažloutlé rodinné fotografii - to je vše, co vím o své prababičce. O jejích rodičích a ještě vzdálenějších předcích nemám ani ponětí. Při rychlotestu mezi svými redakčními kolegy jsem zjistila, že na tom nejsou o nic lépe. Své předky zpravidla umíme pojmenovat nejdále do třetí generace. Jinak na tom ovšem jsou naši krajané v Americe. Přesvědčila jsem se o tom letos v Rožnově pod Radhoštěm na setkání Čechů z Texasu. Rožnovský skanzen pro ně kromě folklorních vystoupení, výletů a řady setkání připravil také genealogický seminář. Pátrání po vlastních kořenech na starém kontinentu je v Americe populární a Češi, jejichž předkové přišli do Texasu z Valašska, nejsou žádnou výjimkou. Na semináři vystoupil i genealog Martin Pytr. Sestavováním rodokmenů pro naše krajany v Americe se zabývá už řadu let:
"Genealogie je vlastně nauka o rodokmenech, když to řeknu zjednodušeně laicky. Naše krajany žijící v Texasu, když se sem vracejí do míst svých předků, zajímá, z které chalupy přišli, kdo byli jejich předkové, jak se jmenovali."
Podle čeho se dá zjistit, odkud vlastně přišli?
"Základním pramenem jsou církevní matriky, kde jsou záznamy o narození, o křtech, záznamy o svatbách a o úmrtích. Nejprve musí být nějaký výchozí bod. Řeknou mi, že nějaký jejich předek se narodil dejme tomu v obci Hovězí kolem roku 1876. Znají i jeho jméno. Já se podívám do matriky Hovězí, najdu si, kde se narodil, ve kterém čísle popisném, tam bude i jméno jeho rodičů, a pak jdu dál, nazpátek."
"Ano, už se to několikrát i stalo. A nejkrásnější pocity zažívám, když ti, kteří dneska obývají tu chalupu, zjistí, že jsou příbuzní. Přitom mnohdy ani netuší, že v Americe mají vzdálenou rodinu."
Vy sám jste byl taky v Texasu? Zjišťoval jste poměry přímo na místě?
"V Texasu jsem byl na pozvání jedné z česko amerických organizací, abych jim pověděl něco o genealogii a jejích metodách. Byl jsem v Houstonu na konferenci pořádané Czechoslovak Genealogy Society, bylo to tuším před dvěma lety."
A kolik podle odhadu žije Čechů v Texasu?
''Ty odhady jsou různé. Dost často se uvádí údaj pět set tisíc. To jsou ale potomci v několikáté generaci. Česky většinou už neumí, mnohdy už nemají ani česká příjmení, ale uchovávají si svou identitu, mají své spolky a pořádají různé festivaly a akce. Opravdu jsem se mezi nimi cítil velice dobře."
"Rodina moji maminky pocházela z Vacovic a předkové mého tatínka z obce Hovězí. Rodiče moji maminky se usadili v El Campo v Texasu, kde dokonce celá jedna třetina obyvatel má moravské předky."
T. J. Slánskému se podařilo dohledat i vzdálené příbuzné:
"Dokázal jsem najít sourozence mých prarodičů a i čísla jejich domů. Mám také fotografie původního domova mých prarodičů."
T. J. Slánský dnes žije v texaském San Antoniu.
"Máme tu malou pobočku Společnosti pro české dědictví v Texasu, kde je přes sto členů. Naše společnost má v celém Texasu kolem šestnácti set členů. Setkáváme se třikrát, čtyřikrát do roka."
Češi z Texasu přijíždějí do Rožnova pod Radhoštěm rádi a poměrně často. Jejich návštěvy začaly počátkem 90. let minulého století a ročně jich sem podle rožnovského starosty Václava Mikuška jezdí desítky.
"Bohužel ty kontakty jsou v poslední době spíš nahodilé, protože skupiny našich krajanů, které přijíždějí, toho o sobě navzájem moc nevědí. Nicméně všichni vyhledávají Rožnov, protože vědí, že je tady Valašské muzeum, kde je jakási základna genealogických studií, kde mohou zjistit něco o svých předcích."
Předpokládám, že ta spolupráce začala po listopadu 1989. Jakou formou?
"První kroky byly podniknuty v roce 1991 a 1992, kdy přijeli první zástupci Czech Heritage Society z Texasu. Navštívili Rožnov, pobyli samozřejmě také ve Valašském muzeu a Valašské muzeum udělalo první návštěvu Texasu. Byl tam soubor Polajka, tanečníci, zpěváci a cimbálovka. Projeli jsme v podstatě celý Texas. Tehdy byly navázány první kontakty a pak to pokračovalo dál."
To znamená, že Vy sám jste navštívil obce v Texasu, kde dosud žijí potomci Valachů?
"Navštívil, a bylo to velice krásné. Samozřejmě těch obcí bylo víc, zajímavé bylo, když jsme navštěvovali obce jako Frenštát, Hostýn, Dubina. Člověk přitom uvažoval, jak ta místa vznikala. Asi nejhlubší zážitek byl, když se oslavoval koláčový festival v městečku Caldwell, které má asi tři tisíce obyvatel, z nichž zhruba polovina je českého původu. Součástí oslav byla mše, která samozřejmě měla české části, a když potom člověk vycházel z kostela a nad prérií nebo spíš bavlníkovými plantážemi se nesly tóny písně "Dědictví otců zachovej nám, Pane," tak to člověku běhal mráz po zádech."
Pokud vím, tak odtud, z Rožnova pod Radhoštěm, se do La Grange dostala také zvonička. Jak k tomu došlo?
"To bylo v roce 1994, kdy byla ve spolupráci se Smithsonian Institute ve Washingtonu připravována výstava, Folklife Festival. To probíhá v podstatě uprostřed Washingtonu před budovou Kongresu. Byla tam prezentována Česká republika. Tehdy pracovníci Smithsonian Institute chtěli, abychom tam představili něco typicky valašského, tak jsme tam postavili zvoničku. Ta tam byla stavěna v průběhu celé té akce. Později se rozhodovalo o tom, kam ji umístit, aby připomínala české předky. Vzhledem k tomu, že v La Grange se začalo budovat české muzeum, tak byla přesunuta právě tam."
Muzeum, které připomíná odchod Valachů do Texasu, ovšem vzniklo i v jejich původní vlasti. V Lichnově u Frenštátu pod Radhoštěm, odkud se v 19. století do Ameriky stěhovaly celé rodiny, je založil lichnovský starosta Josef Šimíček:
"Není to muzeum v pravém slova smyslu, spíš soustředěné materiály a dokumenty převážně z Ameriky o vystěhovalectví, ze kterých se snažíme udělat mozaiku osob, které emigrovaly. U nás bohužel těch materiálů je minimálně, žádné seznamy emigrantů nejsou, výjimkou je trošku archiv ve Frýdku-Místku, kde se dochovaly žádosti i dokumenty například o vydávání pasů. Někdy se dá třeba v matrikách najít, že pilný pan farář nebo ten, kdo matriku psal, doplnil u jména poznámku Amerika. Třeba u dítěte, čili z toho člověk vydedukuje, že odešla asi celá rodina. Nejvíc materiálů je pochopitelně z Ameriky, poněvadž tam ty rody, původně české, si vlastně dělají svoji historii, vypracovávají si svoje dokumenty a jsou rády, že to mohou poslat sem. A z toho já tady čerpám."
Zdejší stálá expozice o vystěhovalectví do Ameriky se jmenuje "Naděje má jméno Texas" a za deset let své existence pomohla mnoha lidem, jejichž předkové odešli do Ameriky ze severovýchodní Moravy, najít jejich příbuzné v Česku.
