Velké Losiny
V dnešní rubrice se společně se Zdeňkou Kuchyňovou vydáme na Moravu a navštívíme město Velké Losiny, známé 400 let starou výrobou ručního papíru.
Jen málokterá oblast se může pochlubit takovou koncentrací historických památek a zajímavostí, jakou nabízejí Velké Losiny. Dějiny obce byly od poloviny l5. století spojeny 300 let se šlechtickým rodem Žerotínů. Za jejich vlády tu vyrostl zámek, farní kostel, ruční papírna a lázně. Jak uvedla jejich ředitelka Alena Ďurišová, místní vody jsou tak využívány k léčebným účelům již od 16. století.
"Jsou to nejstarší lázně na Moravě, mají svou čtyřsetletou historii. Využívají se zde sirné minerální vody, jak termální, tak studené. Zakladateli lázní jsou Žerotínové, kteří zhruba v polovině 18. století začali nahrazovat původní dřevěné stavby, které byly v tom lázeňském areálu, stavbami zděnými."
Díky péči Žerotínů se lázně postupně rozrůstaly a v 17. století se dokonce nazývaly "knížecími lázněmi". V současné době se zde léčí zejména děti a dospělí s neurologickou diagnózou, nemocemi dýchacího a pohybového ústrojí.
"V 80. letech 20. století tady došlo k novým vrtům. Byl zprovozněn vrt Žerotín, což je nejvydatnější zřídlo, které umožňuje provozování lázní a víceméně skýtá i možnost dalšího rozvoje."
K příjemnému prostředí lázní přispívá také rozsáhlý park, který byl pro svoji krásu považován za druhé Průhonice. Stejně jako lázně, i ruční papírna zde vznikla za vlády Žerotínů a to na konci 16. století. Jak uvedl průvodce Richard Sedláček, dosud nejstarším dokladem existence velkolosinské papírny je její první známý filigrán nebo-li průsvitka z roku 1596 - a to žerotínský rodinný erb - lev na třech pahorcích.
"Nejstarší zmínku, i když nepřímou, o výrobě papíru zde máme už z roku 1596, takže se dá říci, že z tohoto hlediska papírna je opravdu zajímavá. Jednak svým stářím, ale zejména tím, že od toho konce 16. století vlastně až do dnešní doby výroba papíru až nějaká opravdu velmi krátká období nikdy nebyla přerušena."
Velkolosinská papírna je tak nejstarším pracujícím podnikem svého druhu v zemích střední Evropy. V roce 1987 zde vzniklo Muzeum papíru, které zachycuje vývoj staletých tradic papírnického řemesla u nás i ve světě. Výroba papíru má své počátky v Číně, a to už v 1. či 2. století. Cestu papíru do Evropy pak zprostředkovali Arabové a to ve 12. století. První papírny vznikly v oblasti dnešního Španělska.
"U nás první papírna bezpečně doložená byla papírna zbraslavská z roku 1499. V těch severních evropských zemích, tam se první papírny objevily třeba až v 18. století. Tím ovšem není řečeno, že do té doby papír neznali, on se většinou importoval z těch oblastí jižních, takže u nás se papír začal vyrábět až v tom 16. století, ale přitom už od dob Karla IV. se dovážel třeba z Itálie."
Výroba ručního papíru je značně zdlouhavá. Celý cyklus trvá 2 až 3 týdny a papír se musí vzít do ruky až 30krát. K jeho výrobě se dodnes používá výhradně čistá přírodní bavlněná a lněná surovina, bez chemických přísad. V roce 2001 byl areál Ruční papírny ve Velkých Losinách prohlášen národní kulturní památkou. Tradičním odběratelem zdejších výrobků je Pražský Hrad. Dále se používá pro exkluzívní zakázky a uplatnění našel i ve sféře výtvarného umění. Losinský papír používají také restaurátorská pracoviště.
"My v současné době vyrábíme zhruba těch 10 až 11 tun. V minulosti se tady vyrábělo více - v osmdesátých letech i kolem 18 až 19 tun. Jednak to byla trošku jiná skladba výrobků, ale i na tu kvalitu se dnes přece jenom více dbá. V minulosti se vyráběla tak zvaná prvovýroba, jenom archy papíru. Kdežto dnes, ne že by o archy zájem nebyl, třeba v oblasti výtvarného umění, ale většina našich zákazníků už má zájem o hotové výrobky."
Jak dodal Richard Sedláček, výrobky zdejší papírny si mohou její návštěvníci koupit. Navíc mohou při práci pozorovat i zdejší mistry.
Oblast Velkých Losin má však i pohnutou historií. Na zdejším zámku se odehrávaly neslavně proslulé čarodějnické procesy, o kterých pojednává kniha Václava Kaplického "Kladivo na čarodějnice" a stejnojmenný film Otakara Vávry. Upálena byla například i manželka jednoho z majitelů Velkolosinské papírny. A právě touto historií zdejšího kraje se zabývá i režisér Pavel Linhart.
"Tady ve Velkých Losinách na zámku zasedal tzv. inkviziční soudní tribunál, jehož předsedou byl Jindřich František Boblig, který měl zřejmě nějaký těžký problém s matkou, se sexualitou nebo se ženami, tak využil atmosféry té doby, a odsuzoval nebohé ženy a dívky ke smrti upálením a zřejmě z toho měl obrovské potěšení. A neodsuzoval jenom ženy a dívky. Dokonce se mu podařilo dostat na hranici i místního děkana. Ten děkan se žen a dívek zastával. Říkal, že to je nesmysl, že to jsou pověry, snažil se je chránit a nakonec asi po patnáctiletém úsilí se Bobligovi podařilo i jeho na tu hranici dostat."
Jedna z upálených žen, mladičká Diana se od letošního roku zjevuje i ve stejnojmenném nedalekém hotelu a děsí místní návštěvníky. Jak dodal režisér Linhart, za strašidelné hudby obchází stoly a další místa, kde hoří svíčky a neustále je zháší.
"V podstatě jsme vymysleli to, že se tady zjeví po třech stovkách let duch té upálené panny, jejíž tělo ten oheň sice spálil, ale její zjevení nám má připomenout něco, co bylo strašné, aby se už takové věci neděly. Oni by se asi neděly v takového formě, ale abychom se trošku víc otevřeli normálnímu životu."
Vzpomínkou na zhruba 100 zmařených životů v době tzv. čarodějnických procesů v 17.století je dodnes popravčí dub, stojící opuštěně v poli před zámkem ve Velkých Losinách.
