Vízová politika je suverénní právo každého státu, říká ambasáda USA
Američané budou nadále do Česka jezdit bez víz. A Češi budou pro vstup na území Spojených států nadále potřebovat víza. Ta jsou drahá a nejméně každý desátý žadatel neuspěje. Bylo by to naprosto banální konstatování, nebýt toho, že část českých politiků se snažila v předvolební době přesvědčit své občany, že snad lze brzy dosáhnout opaku. Jenže to zatím nelze.
"My jsme se už před mnoha měsíci dohodli, že si tady prohlédnu činnost konzulárního oddělení. Myslím si, že ta je organizována velmi profesionálně," prohlásil premiér. Jeho slova byla tedy dost krotká na to, že posledních deset březnových dnů se ve vládních kruzích skloňovala možnost mnohem přísnějších procedur pro americké turisty, okrajově dokonce zazněla i otázka případného zavedení vízové povinnosti pro Američany. To ale odmítl jak ministr vnitra, tak ekonomové, komentátoři a pochopitelně podnikatelé v oblasti cestovního ruchu. A samozřejmě opozice. Europoslanec za ODS a stínový ministr zahraničí Jan Zahradil říká:
"To,že nějaká snaha v tomto směru je vyvíjena, je jistě správné, protože tady existuje vízová asymetrie. Otázkou je, zda je správné to načasování, a zda jsou také správné nebo alespoň účinné prostředky, které by se měly použít. "
"Pokud jde o načasování, já si kladu otázku, jestli to skutečně není všechno součástí nějakého předvolebního cirkusu, a pokud jde o ty prostředky, jsem přesvědčen, že jednostranné administrativní akce České republiky tu situaci nezlepší, že by ji naopak mohly zhoršit, třeba pokud jde o cestovní ruch nebo o úroveň investic."
Chtě-nechtě se tak opoziční politik dostal do souladu se sociálnědemokratickým premiérem Paroubkem, který při pondělním setkání také uznal, že administrativní opatření namířena proti americkým turistům nejsou dobrý nápad:
"Já myslím, že by to nebylo moudré. Já věřím, že to americká strana ocení, a že to bude jeden z těch katalyzátorů toho, aby urychleně uvažovala o změně té své praxe. Já bych řekl, proč to není výhodné: protože my bychom poškodili sami sebe. Naším cílem je sem dostat co nejvíce amerických turistů, protože američtí turisté spolu s japonskými turisty jsou ti nejbonitnější ze všech, takže v první řadě by to odnesli podnikatelé v oblasti cestovního ruchu ale také ti, kteří jsou na ně navázáni. To řešení je možné hledat v trošku jiné podobě, to znamená v debatách, které se podobají té dnešní."
Bývalý český velvyslanec ve Spojených státech Alexandr Vondra v pondělním vydání Mladé fronty Dnes navrhl vytvořit koalici zemí, která by se - stejně jako kdysi o vstup do NATO - tentokrát společně snažila o zrušení vízové povinnosti. To schvaluje i Jan Zahradil, který je ale zároveň skeptický:
"My máme v podstatě jedinou možnost, která by mohla být dostatečně průrazná, a to je postup v rámci Evropské unie. Pokusit se tedy využít toho, co je známo jako princip solidarity. Využít jakéhosi společného tlaku na Spojené státy a pokusit se docílit zrušení vízové povinnosti pro všechny nové členské země. K tomu ovšem je zapotřebí, aby i ty "staré" členské země, které už dávno vízovou povinnost se Spojenými státy nemají, byly s námi solidární. Já mám určité pochybnosti, jestli jsou takového jednání schopny."
V případě neúspěchu na půdě rezortní Evropské rady by se teprve Zahradil pokusil jednat alespoň v rámci skupiny nových členských zemí Evropské unie.
Další aktivitou, kterou zveřejnil český velvyslanec ve Washingtonu Petr Kolář, je mobilizování různých lobby:
"Ano, je to tak, že na naší straně máme spoustu spojenců, spoustu přátel, kteří si uvědomují, jak strategicky nerozumné je udržovat vízovou asymetrii ve vztazích České republiky a Spojených států. Jsou to jednotlivci, ale i celé organizace a celé skupiny lidí, kteří nás pokládají za velmi důležitého spojence nejen v rámci Evropy, ale z hlediska globálního. Tito podporovatelé jsou jak z řad našich krajanů, tak i z řad dalších vlivových a velmi významných skupin, ať už židovské, nebo kubánské, anebo z různých místních think-tanků anebo nevládních institucí."Premiér Paroubek přitom v pondělí o ničem takovém nevěděl:
"Já se přiznám, že jsem to neslyšel, že by něco takového bylo. To znamená nějaké lobbyistické skupiny že by pracovaly v náš prospěch."
Mluvčí americké ambasády v Praze Jan Krč je k účinnosti lobbyistických aktivit v konečném důsledku velmi skeptický:
"To je těžké odhadnout. Ten zákon samozřejmě už platí 20 let. Říct, jaký bude mít úspěch lobování u kongresmanů, to nemůže nikdo odhadnout. Ale v dohledné době nepočítáme, že ta vízová povinnost bude zrušena. Naopak bych řekl, že ta situace dneska v Americe, ta starost o bezpečnost je taková, po tom, co se stalo v New Yorku v září 2001, že spíš se dívají, jak to zpřísnit a jak si víc hranice uhlídat."
Podle Jana Krče totiž vůbec nejde o spojenecké vztahy nebo přátelství, ale o snahu zabránit nekontrolovanému přílivu imigrantů:
"No samozřejmě. Jak víte, řešíme ten problém ve Spojených státech už delší dobu a nyní jsou tam velké potíže s obrovským počtem nelegálních zaměstnanců. Jejich počet se odhaduje na deset, nejnověji až jedenáct milionů, takže je to samozřejmě problematika, kterou se americký Kongres zabývá. A proto to řešíme právě tím, že si bráníme hranice tou vízovou politikou. Ale je suverénní právo každého státu to dělat. A chci podotknout, že Česká republika dělá to samé vůči asi šestnácti dalším státům, které od vás nežádají víza, ale vy žádáte od občanů těch států víza sem do Prahy."Z tohoto úhlu pohledu mluvčí americké ambasády Jan Krč odmítá i stížnosti, že by konzulární úředníci postupovali při posuzování žádostí svévolně nebo podle nejasných kritérií:
"Já myslím, že ten dojem trochu spočívá v tom, že každý žadatel je v jiné situaci. Nejsou lidé úplně stejní. Takže tady jde o to, že každý žadatel musí přesvědčit toho úředníka, který mu vydá vízum, že má silné ekonomické a sociální vztahy k České republice, které by naznačily tomu úředníkovi, že po ukončení turistické návštěvy Spojených států se má k čemu vrátit tady v České republice. Takže tady nejde o určitý doklad nebo o určité sady dokladů, ale prostě aby mohl přesvědčit, že má vztahy, které ho přinutí k tomu, aby se vrátil."
To je podle Jana Krče dost jasné kritérium zkoumání žadatelů, které navíc podléhá kontrole:
"Já chci velice zdůraznit to, že v žádném případě to není založené na náladě toho úředníka. Každé to rozhodnutí pak ještě kontroluje šéf oddělení, takže tady si nemůže nikdo dělat sám svoji vlastní vízovou politiku. Protože přece jen je dohled nad prací každého úředníka u okénka. A není to něco, co se může rozhodovat podle nálady. Drtivá většina těch případů je jasná, jestli má to ten člověk dostat nebo nemá."