Vojta Náprstek měl pověst "konzula" Čechů v zahraničí. Jeho muzeum dnes slaví 150 let
Psal se 16. květen 1874, když Vojta Náprstek otevřel České průmyslové muzeum v Praze. To se po jeho návratu z Ameriky přetvořilo v unikátní etnografický ústav. Najdete v něm například 20 tisíc předmětů původních obyvatel Ameriky.
Impulzem ke vzniku průmyslového muzea bylo nadšené vyprávění přírodovědce Antonína Friče. Během své studijní cesty po Anglii totiž navštívil průmyslové muzeum v Kensingtonu, které prostřednictvím přednášek a učebních pomůcek šířilo osvětu o moderních technologiích. A bylo štěstí, že o tom vyprávěl zrovna Náprstkovi, který patřil k propagátorům pokroku. Například v Praze založil první vzdělávací spolek pro dívky a ženy.
Po výstavách končily exponáty v lihovaru
Náprstek nelenil, a v roce 1862 se vypravil do Anglie, odkud přivezl exponáty pro průmyslové muzeum v Praze. Patřily k nim i předměty do domácnosti jako žehličky, šlehače, kuchyňská kamna, či pračky. Sbírku vystavil na Střeleckém ostrově, a setkala se s úspěchem.
Problém byl, že Náprstek, který se původně jmenoval Adalbert Fingerhut, neměl místo, kde by své sbírky uložil. A tak po výstavě končily v budově na Betlémském náměstí, kdy měla jeho matka vinopalnu a lihovar. Dům byl známý jako U Halánků, a po její smrti ho Vojta Náprstek zdědil. A vznikla tu první expozice Českého průmyslového muzea.
Náprstkovi hrozil trest smrti. Emigroval do USA
Náprstek se však zapojil do revolučních bojů v roce 1848. Poté byl nucen emigrovat. Vybral si Spojené státy americké, kam zamířil mezi tamější českou skupinu. Jak dříve v jednom z rozhovorů uvedla znalkyně života a díla Vojty Náprstka doktorka Milena Secká, jeho rozhodnutí odejít bylo nutností.
"Účastnil se revoluce jak ve Vídni v roce 1848, tak potom i v Praze. Jakožto vůdce vídeňských studentů se angažoval i na bojišti bychom řekli, to znamená na barikádách. Tím pádem na něho byl vydán zatykač a hrozil mu trest smrti. On musel svou situaci řešit velice rychle, řešil ji tedy emigrací. On původně uvažoval, že bych chtěl cestovat, kdy nepočítal s revolučním rokem 1848. Chtěl cestovat do Orientu. Později se domníval, že by možná do toho Orientu mohl jet přes Ameriku. Situace nazrála tak, že vlastně se dostal jenom do té Ameriky a Orient už nikdy nenavštívil."
V Americe zůstal skoro deset let, a po jeho návratu se radikálně změnilo i muzeum. V Americe byl stejně aktivní jako doma. Zapojil se například do mírových jednání s dakotskými indiány a dotáhl to až na veřejného notáře pro stát Wisconsin. Pomáhal českým vystěhovalcům zakládat knihovny, školy a krajanské spolky. Získal si tím řadu přátel, a po návratu do Prahy v roce 1858 měl pověst jakéhosi "konzula" v zahraničí žijících Čechů.
Výročí oslaví muzeum etnoparty
Krajané mu často posílali různé předměty dokumentující život a minulost indiánů. Sbírky z jiných koutů světa získával prostřednictvím cestovatelů, jejichž výpravy finančně podporoval. A tak vznikla nová podoba sbírek a technické muzeum se pomalu změnilo na muzeum asijských, afrických a amerických kultur. V závěti odkázal Vojta Náprstek novému muzeu celý svůj majetek, tedy zejména knihy a fotografie.
Výročí oslaví Náprstkovo muzeum s návštěvníky 25. května. "Chystáme velkou etnoparty s ukázkami bojových umění z různých konců světa, etnokuchyní, tanci a zpěvy. Vedle toho nabídneme komentované prohlídky našich výstav i jindy nepřístupných původních prostor Náprstkovic rodiny," uvedl ředitel Náprstkova muzea Zdeněk Šámal. V současné době Náprstkovo muzeum vedle stálých sbírek nabízí dvě dočasné výstavy - Emil Holub a Vietnam blízký a vzdálený.
