Vojta Náprstek založil v Praze muzeum, jeho aktivity ale byly mnohem širší
Vojta Náprstek je známý hlavně jako sběratel a mecenáš. Tato slova také stojí v podtitulu nové knihy mapující celý jeho život. Jeho vlastní dary i předměty přátel daly základ dnešnímu Náprstkovu muzeu, které oslovuje celé generace návštěvníků. Málo se ale ví, že Náprstek byl tím, kdo se snažil do českých končin přinést vzdělanost a myšlenky moderní společnosti.
Jako mladý se Vojta Náprstek zapojil do revolučních bojů v roce 1848. Poté byl nucen emigrovat. Vybral si Spojené státy americké, kam zamířil mezi tamější českou skupinu. Jak tvrdí znalkyně života a díla Vojty Náprstka doktorka Milena Secká, jeho rozhodnutí odejít bylo nutností.
"Účastnil se revoluce jak ve Vídni v roce 1848, tak potom i v Praze. Jakožto vůdce vídeňských studentů se angažoval i na bojišti bychom řekli, to znamená na barikádách. Tím pádem na něho byl vydán zatykač a hrozil mu trest smrti. On musel svou situaci řešit velice rychle, řešil ji tedy emigrací. On původně uvažoval, že bych chtěl cestovat, kdy nepočítal s revolučním rokem 1848. Chtěl cestovat do Orientu. Později se domníval, že by možná do toho Orientu mohl jet přes Ameriku. Situace nazrála tak, že vlastně se dostal jenom do té Ameriky a Orient už nikdy nenavštívil."
Během pobytu ve Spojených státech Náprstek poznal průmyslovou revoluci, sociální problémy s menšinami, ale i ženskou emancipaci. Po návratu domů v roce 1865 inicioval založení Amerického klubu dam, který byl prvním ženským spolkem zaměřeným na vzdělání dívek a žen v Čechách. Další přínosy Náprstkova pobytu v zámoří popisuje Milena Secká.
"Devítiletý pobyt pro něho znamenal nejen zkušenosti, ale i celkový rozhled a takovou společenskou vyspělost. V Americe se setkal s úplně jinou společností, než na jakou byl zvyklý tady v rakouské monarchii. Tam už byla vlastně svoboda, byla tam demokratická společnost, začínala průmyslová revoluce. Najednou tam vyvstávaly takové problémy, na které vlastně Evropa ještě čekala - sociální otázky, otroctví, problémy s Indiány a podobně. Když se potom stal mimo jiní i komunálním politikem, tak vlastně mohl těžit z těchto svých zkušeností po celý svůj život."
Náprstkovy modernizační aktivity neměly jen své stoupence, ale i odpůrce. Nazývali ho třeba "amerikánským přemrštěncem" nebo "nebezpečným apoštolem hrůzostrašné emancipace". Po návratu ze Spojených států totiž boural zaběhané společenské konvence. Elegantně, ale důsledně protestoval například proti tehdy běžným oslovením jako "vašnosti" nebo "milostpane".
Trvalým pomníkem, který po sobě Náprstek zanechal, je nynější Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur na Betlémském náměstí v Praze. Původně ovšem mělo jít o muzeum, kde by se vystavovaly hlavně průmyslové exponáty. S jeho pomocí se tedy snažil o jakousi osvětu. Jeho přátelé ze zámoří mu ovšem posílali dary úplně jiného druhu.
"Dal vědět svým přátelům, ať už v rakouské monarchii nebo i v zámoří o tom svém počinu, že tedy připravuje průmyslové muzeum. Oni mu začali posílat různé dary. Mnohdy ti lidé měli úplně mylné představy o tom, co by průmyslové muzeum mělo sbírat. Scházely se tady věci naprosto nepatřičné, abych tak řekla."
V závěti odkázal Vojta Náprstek novému muzeu celý svůj majetek, tedy zejména knihy a fotografie. Jak zdůrazňuje Milena Secká, tenkrát to nebylo vůbec obvyklé.
"Běžné to určitě nebylo a tím se naprosto vymyká, protože těch velkých mecenášů vlastně byla jenom hrstka. Myslím si, že to co se jemu podařilo, je unikátní. Těžíme z toho vlastně dodnes, protože tyto předměty, které tvoří základ té sbírky, jsou dnes ceněny nejen u nás, ale v celém světě."
Nová kniha, která právě vychází pod názvem Vojta Náprstek a s podtitulem Vlastenec, sběratel, mecenáš autorky Mileny Secké přináší nejen podrobnosti z Náprstkova života, ale i množství dobových fotografií.
