Vyšla kniha o historii čs. vysílání BBC
V polovině května 2013 vyšla v Praze kniha Volá Londýn. Publikace z dílny Ottova nakladatelství se pokouší shrnout 67letou historii československého vysílání BBC. Po většinu tohoto období tvořili základ redakce především českoslovenští političtí exulanti ve Velké Británii.
Kniha Volá Londýn vyšla hned po válce a obsahovala nejznámější válečné projevy Jana Masaryka, které vysílala BBC. S odkazem na toto dílo si název vypůjčil Milan Kocourek, který se pokusil shrnout do ucelené publikace dostupné články a informace k historii československého a českého vysílání BBC. Dokumentárně laděný úvod knihy je doplněn příspěvky a vzpomínkami dvanácti bývalých zaměstnanců BBC, které dávají knize širší rozměr.
Vysílání BBC v češtině vzniklo z rozhodnutí britské vlády krátce po vypuknutí 2. světové války. Zahraniční vysílání (BBC Overseas Service) tehdy sídlilo v centrále BBC v tzv. Broadcasting House a v roce 1940 bylo přemístěno do budovy Bush House, kde pokračovalo dalších 70 let. Vysílání zahájil 8. září 1939 Jan Masaryk, tehdy ještě jako soukromá osoba. K posluchačům v protektorátu pak pravidelně promlouval celou válku. Samotné vysílání bylo tvořeno ze zpráv a textů, překládaných z britských materiálů. Do něj byly včleňovány projevy československých politiků - E. Beneše, P. Drtiny, H. Ripky, V. Clementise, L. Novomeského a dalších. Největší oblibu si pro svůj přednes a lidový styl získal Jan Masaryk. Lidé v protektorátu na jeho promluvy čekali každou středu navzdory tomu, že za poslech zahraničního rozhlasu hrozila smrt. Začátkem 40. let, když britská vláda plně uznala československou exilovou reprezentaci, vznikl nový pořad - Hlas svobodného Československa. Jeho obsah připravovala československá exilová vláda. Vedle sebe tedy fungovaly standardní československé vysílání BBC a vládní vysílání.
Po válce bylo československé vysílání utlumeno a na čas dokonce přerušeno, ale vzhledem k událostem v Československu v roce 1948 se od začátku roku 1949 začalo vysílat znovu. Mnozí z těch, kteří strávili válečná léta v Británii, se tam vrátili jako emigranti. V 50. letech a vůbec v celém období komunismu sehrála BBC roli jednoho z důležitých informačních zdrojů pro československé posluchače. Na rozdíl do Svobodné Evropy nebo Hlasu Ameriky kladla BBC hlavní důraz na informace z mezinárodní politiky a z Británie. Zprávy z Československa byly druhořadé, což BBC ve srovnání s jinými českými exilovými médii znevýhodňovalo. V průběhu 50. a 60. let bylo vysílání obohaceno o umělecké, hudební a literární pořady. Jako jejich autora uveďme aspoň jméno literárního historika Karla Brušáka, který se na vysílání podílel už za války. Velkou popularitu získala nedělní půlhodinka populární hudby, kterou od začátku 60. let připravoval Karel Janovický alias Jack Allen. Karel Janovický se roku 1980 stal také prvním českým vedoucím československé redakce. Všichni jeho předchůdci byli Angličané. Kniha přibližuje i další postavy československého vysílání, jako byli Zdeněk Mastník, Ivan Jelínek, Zdeněk Lederer, Hanuš Šnábl, Karel Kyncl, jezuitský kněz Jan Lang aj.
Po pádu komunismu počátkem 90. let do československé redakce v Londýně začali přicházet mladší novináři z českých médií. Vysílání se začalo postupně proměňovat, vznikl např. hudební magazín 30 minut od Greenwiche. V roce 1990 získala BBC povolení k vysílání v Československu a od té doby je český i anglický program BBC World Service vysílán také na VKV. Tomu byl přizpůsoben i obsah. BBC se dostala do přímé konkurence s českými médii a musela reagovat zvýšenou produkcí českých zpráv. Pražská redakce, která začínala s dvěma redaktory, se postupně rozrůstala a v roce 2000 bylo vysílání z londýnského Bush House zcela přeneseno do Prahy. Začátkem roku 2006 pak bylo vysílání v češtině i ve slovenštině ukončeno. Většina redaktorů nalezla uplatnění v jiných českých médiích.
Historická fakta v knize dobře doplňují rozhovory s několika osobnostmi – např. s Johnem Tusou, bývalým generálním ředitelem BBC World Service, nebo s Andrew Taussigem, někdejším ředitelem evropského vysílání BBC World Service. Shodou okolností oba mají československý původ a oba byli ve svých funkcích svědky pádu komunismu.
K nejzajímavějším pasážím knihy patří vzpomínkové kapitoly, které dávají nahlédnout do kuchyně a každodenní práce v britské vysílací korporaci. Kromě Milana Kocourka je napsali Ivan Štípala, Petr Brod, Jan Čáp, Zuzana Fried-Preissová, Miroslav Krupička, Ivan Kytka, Julek Neumann a Zuzana Slobodová. Formou rozhovoru jsou zachyceny vzpomínky Zdeny Kolářové, manželky exilového básníka Ivana Jelínka, který do BBC začal přispívat za války a potom s redakcí spolupracoval až do 90. let, a Miloše Vávry, který z titulu své funkce vedoucího redakce poodkrývá redakční politiku zahraničního vysílání BBC v 70. a 80. letech. Vedení korporace bylo tehdy velmi obezřetné k zaměstnávání lidí nebo vysílání informací, které mohly způsobit diplomatickou roztržku, ale tato politika se postupně uvolnila. V ostatních příspěvcích se čtenář dozví o dramatických osobních příbězích některých redaktorů, o vztazích mezi jednotlivými národnostmi v BBC, o českých exulantech v Londýně, o kantýně a klubu v Bush House a mnoha dalších zajímavostech, které dodávají historizující publikaci „lidskou tvář“.
Kniha je doplněna kompaktním diskem se zvukovými ukázkami vysílání z různých historických období a texty některých pořadů. Publikace Volá Londýn je dobrým referenčním zdrojem pro všechny, kdo se zajímají o rozhlas a vysílání, ale svojí formou je přístupná i širší veřejnosti. K dostání je ve všech velkých knihkupectvích.