Vyslanec Západu

r_2100x1400_radio_praha.png

Česká diplomacie vyvíjí po pádu prezidenta Miloševiče vysokou aktivitu směrem k Jugoslávii. Někteří pozorovatelé, jak uvádí Zdeněk Vališ, dokonce soudí, že působí jako zvláštní vyslanec Západu.

Z Prahy do Bělehradu směřuje v posledních dnech jedna návštěva za druhou. Do nejnovější české iniciativy nejsou zapojeni jen diplomaté, ale i Hrad. Ihned poté, co nastoupil nový jugoslávský prezident Vojislav Koštunica, se s ním setkal náměstek ministra zahraničí Martin Palouš s poselstvím Václava Havla a jugoslávský prezident věnoval českému hostu neomezené množství času. Už to je v rámci diplomatického protokolu velmi neobvyklé. Palouš říká, že musel schůzku po dvou hodinách sám ukončit. Cosi významného ale naznačují další Paloušova slova, že totiž iniciativa k setkání se sice zrodila v Praze, ale některé státy prý Prahu do schůzky přímo cpaly. Václav Havel se zase před několika dny tajně sešel s poradcem černohorského prezidenta Djukanoviče a se zástupcem skupiny nezávislých ekonomů G 17. Právě do této skupiny vkládá Západ největší naděje, protože jde o realisty, kteří usilují hlavně o ekonomickou prosperitu země a jsou ochotni spolupracovat se Západem.

Českého pozorovatele může v této souvislosti napadnout jistá paralela s vývojem po listopadu 1989 v tehdejším Československu, kdy různé klíčové posty ve vedení země obsadili teoretičtí ekonomové z Prognostického ústavu. Lidové noviny přinesly v sobotu na první stránce bombastický titulek Češi dostali od Západu úkol najít nové vůdce Jugoslávii. Čeští diplomaté prý podle deníku mají zajistit, aby se k moci, vlivu a penězům dostali v Jugoslávii ti správní lidé. Toto velice odvážné tvrzení v sobě ovšem může skrývat vcelku racionální úvahy.

Ačkoli třeba přesvědčení o tradiční náklonnosti mezi Čechy a národy Jugoslávie lze zařadit spíše do kategorie emocí, v mezinárodní politice ani takový faktor nelze přehlédnout. A čeští diplomaté by mohli využít toho, že Česko má v Jugoslávii pověst přátelské země, přičemž její členství v Severoatlantické alianci jsou prý Srbové a Černohorci ochotni přenést přes srdce. Náměstek ministra obrany Jaromír Novotný už před časem řekl Radiu Praha, že na území bývalé Jugoslávie mají Češi a Slováci zvláštní postavení. Pro Srby, Chorvaty i Bosňáky bylo podle něj neuvěřitelné, že Češi a Slováci ani po rozpadu státu se vzájemně nevraždí, naopak perfektně a přátelsky spolupracují.

Jaromír Novotný říká, že v jugoslávských konfliktech se všechno vnímá přes náboženství. A tak třeba Poláci jako katolíci jsou považováni za přirozené spojence Chorvatů, Ukrajinci jako pravoslavní jsou zase řazeni k Srbům a muslimští Jordánci k Bosňákům. Česko je podle Novotného naopak považováno za sekulární stát, a proto mají třeba české vojenské jednotky na Balkánu důvěru všech národností, protože nenadržují žádnému bohu. O do jisté míry specifickém postavení Čechů v regionu prý Západ dobře ví. A tak by zase nemuselo být takovým překvapením, kdyby přisoudil Praze úlohu vhodného prostředníka, který by částečně zastupoval zájmy jiných států. Těch, které u Srbů a Černohorců kvůli loňskému bombardování stále vzbuzují negativní emoce.