Výstava s názvem "Svět hvězd a iluzí" představuje plakáty od dob němého filmu až po současnost

Idyla ze staré Prahy

V následující rubrice vás pozve Eva Petržílková do výstavní síně pražského Mánesa, kde je k vidění 500 filmových plakátů českých autorů.

Idyla ze staré Prahy
V polovině 90.let 19.století se v Paříži a New Yorku objevila nová zábava: Film. A stejně jako jiné druhy zábavy si i film našel účinný prostředek své propagace - plakát. V Čechách se film ujal po kratičké začátečnické episodě až v době těsně před I.světovou válkou a po ní. A právě tehdy se začínají objevovat i první velké obrazové plakáty. Zřejmě nejstarší dochovaný český plakát k němému filmu "Idyla ze staré Prahy" si mohou prohlédnout návštěvníci výstavy Svět hvězd a iluzí, která začala před několika dny ve výstavní síni pražského Mánesa. Expozice zahrnuje téměř 500 plakátů českých autorů k domácím i zahraničním filmům. Návštěvníci tak mají možnost poprvé shlédnout ucelený přehled české plakátové tvorby minulého století. Kurátory výstavy jsou Marta Sylvestrová z Moravské galerie v Brně a Petr Štembera z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Ten objasnil, kde se zrodil nápad takovou expozici uspořádat....

Plakát k filmu Don Juan
"Kolega Řapek z Uměleckoprůmyslového muzea nakoupil začátkem 80.let řadu těhle starejch plakátů do muzea za velice směšný peníze. Já si pamatuju, že to bylo 200 korun za kus. Takže my jsme v roce 82 nebo 83 dělali výstavu v Rostokách u Prahy. A pak to vlastně jako usnulo a objevilo se až když bylo sto let výročí filmu - to bylo asi na třikrát, protože nikdo neví, kdy vlastně ten film začal. Takže se s Národním filmovým archívem plánovala velikánská výstava, která ovšem skončila na tom, že nebyly peníze a nebyl prostor."

Jak Petr Štembera dodal, v průběhu několika let se pak usoudilo, že by bylo dobré velkou výstavu přeci jen uspořádat. Současná expozice českého filmového plakátu v Mánesu se stala součástí projektu Moravské galerie, pořádaného za podpory Programu Kultura 2000 Evropské unie, u příležitosti 20.bienále grafického designu Brno 2002. Výstava je rozdělena do dvou částí: první mapuje historii filmového plakátu od jeho počátků do prvních let druhé světové války. Jedním z unikátů je například téměř třímetrový plakát k filmu Pražský kat. V druhé části výstavy, věnované filmovému plakátu od roku 1945 po současnost, návštěvník nalezne sekci Hvězdy září rudě s plakáty k dílům socialistické kinematografie, například Rudá záře nad Kladnem a Anna proletářka. Těžiště výstavy ale podle kurátorů spočívá v souboru plakátů z 60. let. Nechybí zde propagace k filmům Skřivánci na niti, Hoří, má panenko a Ucho ani plakáty k vynikajícím zahraničním snímkům té doby. A jak je to podle Petra Štembery se současným plakátem?

"Když máte za rok dva tři plakáty, tak je to směšný. Ale na druhou stranu chápu, doba se mění, plakát zaniká. Teď jsou jakási záchrana ty europlakáty, který jsou třeba v metru nebo na stanicích metra, tramvají a autobusu. Ale jinak ten plakát byl vždycky jako reklama - nesmíme si myslet, že plakát byl nějaký velký umění, to nikdy nebyl, od toho dál! Takže reklama mění svoje projevy - teď přišla doba televize, internetu a billboardu."

Současnou tvorbu zastupují na výstavě především plakáty k některým českým filmům a několik propagačních plakátů filmových festivalů. Po zániku Ústřední půjčovny filmů v roce 1992 totiž český plakát doprovází pouze domácí díla. Kurátorka výstavy Marta Sylvestrová míní, že plakát byl vždy běžnou součástí života a lidé si ani neuvědomovali jeho výtvarnou hodnotu. Proto ani jí nepadlo, že jednou tak náráz zmizí. Také Petr Štembera se domnívá, že menší plakát dnes nemá velkou naději...

Upír z Nosferatu
"Chápu ten vývoj, že takovej je... Nedávno si stěžovali, dokonce byl o tom i film, že zanikají starý kavárny. Nedávno to běželo v televizi. Velice na to hezky odpověděl Chuchma v Mladý frontě: Je pravda zanikají, ale zase se otevřely jiný, který byly dokonce zavřený za komunistů."

Přesto vidí kurátor výstavy vše optimisticky. Věří, že plakát zcela nezmizí...

Plakát k filmu Tajemství vynálezce
"Klasickej formát byl jeden metr dvacet na devadesát - plus minus.Občas se to udělalo delší na šířku občas delší na výšku nebo se daly dva archy nad sebe. Vždyť to porovnejte s těmi, které se dělaly v padesátých nebo šedesátých letech: 80 x 50. To máte polovinu - to je hroznej úpadek. Dneska cizí distributoři vozí v balíku i plakáty. Takže neexistuje českej plakát. Je tady třeba americkej - je na něm přetištěný český písmenko. Na začátku první republiky taky: přešel z Francie film i s plakátama. To byly často obrovský plachty - 4x4 - 5 metrů."

Jak Petr Štembera dodal, v každé době něco končí a něco nového začíná. Současná situace podle něj navíc příliš plakátu nepřeje.....

"Ten umělec si může udělat uměleckej plakát nebo grafik si může udělat plakát, ale když jako ho nemá kam dát? Prostě nejsou ani klasický plakátovací stěny, teď máte stěny na billboardy. Když to tam nalepíte, tak jste spáchal trestnej čin."

Určité řešení vidí Petr Štembera v založení muzea reklamy, kde by byly kromě moderních technických vymožeností i plakáty. To ale podle něj už úkol pro mladší generaci. Ta se může inspirovat třeba na zmíněné výstavě "Svět hvězd a iluzí", která potrvá v pražském Mánesu do 9.února.

Autor: Eva Petržílková
spustit audio