Výstavy Milana Grygara a Zdeňka Sýkory v Německu
Poslední srpnový víkend se v Německu představili dva významní čeští umělci – Milan Grygar prezentuje svá díla v Ludwigově muzeu v Koblenci a obrazy Zdeňka Sýkory jsou vystaveny v Schumacherově muzeu v Hagenu.
Aktuální výstava nese název „Cage/Grygar: Chance Operations & Intention (Náhodné operace a záměr)“ a vedle Milana Grygara představuje díla amerického skladatele a výtvarníka Johna Cage (1912-1992). Oba umělci používali náhodu i záměr jako metodu tvorby, i když vycházeli z jiných východisek. Oba také používali zvuk.
V Koblenci jsou vystaveny Grygarovy klíčové akustické obrazy z poloviny 60. let. Jsou to tušové kresby na papíře. Nebyly vytvářeny štětcem, ale různými předměty – např. hřebenem nebo dřívky. Zvuky, které předměty při kreslení na papír vydávaly, byly natočeny na magnetofon a jsou neoddělitelnou součástí díla. U každé kresby jsou sluchátka a divák má možnost zvukový rozměr díla vnímat. V hlavě si tak může spojit třeba kruhové obrazce kreslené hřebenem a skutečný skřípot hřebenu po papíře.
„Význam Milana Grygara ve výtvarném umění je přelomový,“říká galerista Zdeněk Sklenář, který patří k dlouhodobým propagátorům Grygarova díla a výstavu v Koblenci spoluorganizuje. „Německé publikum zná Grygarova díla od 60. let, ale v Německu je třeba jeho dílo připomínat, protože je to výtvarník, srovnatelný s vrcholovými světovými umělci.“ Grygarovy kresby a obrazy přivezla do Ludwigova muzea právě galerie Zdeněk Sklenář.
Z Grygarových děl jsou dále vystaveny kresby rákosem z roku 1964, které předznamenaly akustické kresby, partitury – opět dotvářené zvukovým rozměrem, a hmatové kresby z konce 60. let. Jde o tušové skvrny v soustředěných kruzích, které Grygar vytvářel tak, že papír protrhl zezadu a obrazce vytvářel na jeho přední stranu holýma rukama. Sérii hmatových kreseb doprovází film, který ilustruje jejich vznik jako podařený happening. Milan Grygar se věnoval zvukovým dílům až do 80. let. Spolupracoval při tom i s hudebními skladateli, především s Němcem českého původu Erhardem Karkoschkou. V roce 1987 se vrátil znovu k malbě. Jedním z jeho aktuálních cyklů jsou Antifony – obvykle dvoubarevné geometrické obrazy, kombinující čtverce a kruhy. Jedna červenobílá antifona je také v expozici.
John Cage byl významným hudebním experimentátorem a autorem happeningů. Ovlivnilo ho staročínské učení I-čing, pracující s konceptem náhody a proměny, to vše zabalené v rozjímání a tichu. Pod jeho vlivem vytvořil počátkem 50. let kompozici „4 minuty 33 sekund.“ Toto dílo vyvolalo rozruch, protože diváci místo hudební produkce poslouchají ticho, jsou nuceni pohroužit se sami do sebe a uvnitř komponovat svá vlastní díla. Setkání s avantgardními umělci, jako byli Duchamp nebo Warhol, inspirovalo Cage v 60. letech k výtvarné tvorbě.
„Jsem rád, že se výstavu Zdeňka Sýkory díky jeho ženě Lence podařilo zorganizovat,“ prohlásil na vernisáži Ulrich Schumacher, syn Emila Schumachera.„Snil jsem o tom od roku 1986, kdy jsem pomáhal upořádat Sýkorovu výstavu v muzeu Josefa Alberse v Bottropu. Vidět Sýkorovy a Schumacherovy obrazy vedle sebe je fascinující podívaná.“ Mezi plátny Zdeňka Sýkory je vystavena zhruba desítka Schumacherových děl, které opravdu vykazují určitou podobnost se Sýkorou. Při pohledu na celistvé Sýkorovo a Schumacherovo dílo je však patrné, že výchozí koncepty obou jsou zcela jiné. Zatímco Schumacher byl protagonistou gestické malby, Sýkora tvořil podle detailně propracovaného systému, byť ovlivněného principem náhody.
Principy Sýkorova liniového systému objasňuje jeho žena Lenka Sýkorová, která se na mnoha obrazech podílela: „Metoda je založena na vztazích několika základních elementů. První řadu elementů tvoří barvy, které můžeme očíslovat od 1 do 30. Když potom zvolíte dvojku, znamená to, že určitou linku děláte konkrétní barvou. Jinou řadou prvků je šířka linie, která se může pohybovat od 3 do 100 milimetrů. Šířky lze také znázornit čísly. Další řadu tvoří průběh křivky atd. Pomocí náhody – například počítačem nebo kostkami – zvolíte všechny řady elementů. Pak už jde o exaktní výpočet. Jeho výsledkem je přesná struktura – síť, která se pomocí pravítek a kružítek přenese na obraz. Do ní se jednotlivé elementy vkreslují. Zdeněk Sýkora si potrpěl na to, že všechny linie se malují ručně, což bylo fyzicky velmi náročné.“ Na některých jsou opravdu vidět zbytky sítě, načrtnuté tužkou, do níž byla příslušná kompozice linií domalována.
Výstava Zdeněk Sýkora – Systém a síla linie v Schumacherově muzeu v Hagenu trvá do 14. února 2016. Výstava Cage/Grygar – Náhodné operace a záměr v Ludwigově muzeu v Koblenci pokračuje do 8. listopadu 2015.
