Význam veřejné debaty o radaru

0:00
/
0:00

Termín podpisu česko-amerických smluv o umístění amerického radaru v Brdech se blíží. Zástupci obou zemí by je mohli podepsat do poloviny července, a v srpnu by měl odstartovat proces ratifikace těchto smluv v českém parlamentu. Závěrečné schvalování pak přijde na řadu až za několik měsíců. Nejen odpůrci radaru dlouhodobě volají po veřejné debatě o této otázce. V této souvislosti se vynořuje řada otázek. Na některé z nich vyjadřuje svůj názor politolog Lukáš Valeš ze Západočeské univerzity v Plzni.

Myslíte si, že otázky spojené s případným vybudování americké radarové základny v Česku jsou vhodné pro veřejnou diskusi, případně všelidové hlasování?

"Pro veřejnou diskusi zcela určitě, a já si myslím, že i pro případné všelidové hlasování. Je to otázka natolik závažná, navíc otázka, kterou žádná z politických stran neměla ve svém volebním programu, že si vyžaduje podle mého názoru zcela jednoznačně souhlas nebo také nesouhlas české veřejnosti."

Myslíte si, že politici mají mandát pro rozhodování v tak důležité věci, když tedy ani jedna ze stran tuto otázku neměla ve svém volebním programu?

"Podle mého názoru nemají mandát přesně z toho důvodu, ale také z určitého morálního důvodu. Československá respektive Česká republika zažila během 20. století hned dvě vojenské okupace, hned dvojí přítomnost cizích vojsk, a jakkoliv ta paralela úplně nesedí, tak o jakémkoliv dalším rozmístění cizích vojenských jednotek na dlouhou dobu, ať už na dočasnou nebo jakkoliv dlouhou dobu, by měla rozhodnout česká veřejnost. Myslím si, že ta obava některých českých politiků je zcela opodstatněná, česká veřejnost by měla být do té debaty vtažena maximálně, včetně rozhodování, protože koneckonců v dějinách 20. století vždycky česká veřejnost prokázala mnohem lepší cit pro zahraničněpolitické a bezpečnostní otázky než česká politická elita."

Alexandr Vondra (vlevo) a Mirek Topolánek, foto: ČTK
Hned první veřejná televizní debata o umístění americké radarové základny na území Česka přinesla ostrý spor mezi vládní koalicí a opozičními sociálními demokraty o to, kdo vlastně začal vést rozhovory s americkou stranou v této věci. Místopředseda Poslanecké sněmovny za ČSSD Lubomír Zaorálek odmítal přiznat, že se tak stalo už za vlády sociální demokracie. Vicepremiér Alexandr Vondra kontroval tvrzením, že teprve současná vláda po volbách v roce 2006 o tom začala pravdivě informovat veřejnost:

"Do té doby to bylo utajované. Pak Jiří Paroubek, protože si myslel, že bude v té době ve vládě nějaké velké koalice, si uvědomil, jaký je to problém s českou veřejností, jelikož do té doby se jednalo o umístění raket, nikoliv radaru. Proto žádal, aby se to nějakým způsobem rozředilo. My jsme teprve pak dohodli v rámci NATO s Američany a s Poláky, že se ten systém rozdělí a že tady bude radar."

A jak vnímá toto handrkování se vládní koalice s ČSSD politolog Lukáš Valeš?

"Já tuhletu diskusi považuji za naprosto zbytečnou a věnuje se ji podle mého názoru příliš velký prostor. Meritum věci skutečně spočívá v tom, jestli Česká republika zahájí oficiální rozhovory se Spojenými státy, vyslyší a odpoví kladně nebo záporně na nabídku administrativy Spojených států vybudovat radar na území České republiky. Kdo tuto diskusi zahájil, to je zcela nedůležité."

Myslíte si, že bychom měli s ratifikaci česko-amerických smluv o radaru počkat na prezidentské volby v USA?

"Já si především myslím, že bychom neměli s ratifikací této smlouvy a vůbec s podpisem této smlouvy spěchat. Tady se nabízí hezká paralela s druhým klíčovým státem, který do této diskuse o protiraketovém deštníku ve střední Evropě vstupuje, a to je Polsko. Polská vláda jasně řekla, že nebude spěchat, že nechce u sebe tuto americkou základnu za každou cenu. Výsledkem této vyčkávací pozice je, že americká administrativa souhlasila prakticky se všemi požadavky, ačkoliv byly neskutečně vyšší než české požadavky. Polská strana už dnes má slíbených více než 20 milionů dolarů na modernizaci své armády, a americká strana řekla, že toto číslo není v žádném případě konečné. Čili Poláci dokázali touhle svou vyčkávací taktikou získat mnohem, mnohem víc než česká strana. A pro nás by to tedy mělo být poučení, a rozhodně bychom neměli spěchat tak, jak to naznačil například Alexandr Vondra. To rozhodně ne."

Ten argument Alexandra Vondry, že by se nám to nemuselo vyplatit, že by se nám to mohlo prodražit, nevnímáte jako relevantní?

Jan Tamáš z iniciativy NE základnám, foto: ČTK
"Ten spíše považuji za úsměvný až demagogický, a trošku mě mrzí, že padl z úst tak vysoce postaveného představitele vlády. Jde opravdu o bezpečnost České republiky, o budoucnost České republiky. Ten radar má řadu bezpečnostních rizik a skutečně jak ta diskuse uvnitř České republiky, tak naše zahraniční politika by měla postupovat velmi obezřetně, s vědomím veškerých pro a proti, které se s tou otázkou spojuje. Mne poněkud překvapuje, že všem stranám české politiky je tak jednoznačně jasné, že buď je to tak, nebo onak, a že když je například vládní koalice jednoznačně přesvědčena, že radar ANO, tak nepřipouští ani náznak toho, že by to bylo spojováno s nějakým nebezpečími, riziky a tak dále. Myslím si, že opravdu ta slova nebyla na místě."

Jan Tamáš z iniciativy NE základnám, který držel spolu s Janem Bednářem protestní hladovku, vyjádřil obavu, že je u nás v souvislosti s děním kolem amerického radaru ohrožená demokracie. Je třeba brát toto varování vážně?

"Ano, to zcela určitě. Tady nejde jen o otázku radaru, ale nedávno představila vláda svůj pohled na například reformu vysokého školství, kde podle této reformy by už rektoři neměli být voleni akademickými senáty, ale měli by být jmenováni ministrem po diskusi s hejtmany, a tak dále. Jiný nedávný příklad zase hovoří, že tajné služby by měly mít přístupy k bankovním kontům občanů. To jsou všechno věci, kde se omezuje svoboda občanů, kde se omezuje profesní samospráva v případě vysokých škol. To může mít neblahé důsledky i na svobodu bádání, protože samozřejmě státem jmenovaný rektor může hypoteticky vyhodit člověka, který například nebude souhlasit se státní politikou v určitém sektoru. Myslím si, že skutečně 20 let po listopadu 1989 se vývoj české demokracie zastavil, a dokonce v některých případech hrozí i jeho regrese, soudí politolog Lukáš Valeš ze Západočeské univerzity v Plzni."