Významné české ženy ve světě: Mathilda Nostitzová a Hana Sládková Koželuhová
V dnešní rubrice Češi v zahraničí se ještě jednou vrátíme k nedávnému udělování cen Významná česká žena ve světě. Koncem července byl tento titul udělen pěti ženám s českými kořeny, které se ve svých profesích nebo svým dalším působením prosadily v zahraničí a dělají zde Česku dobré jméno. Patří mezi ně i Mathilda Nostitzová z Itálie a Hana Sládková Koželuhová ze Švýcarska, které se léta věnují charitativním a humanitárním projektům. S oběma při udílení cen v Senátu natáčela Milena Štráfeldová:
"Já si to sama neumím vysvětlit, ale je to tak. Já myslím, že tam nahoře sedí třeba Jan Lucemburský, můj dávný předek, nebo můj otec, který byl strašně slabozraký. Příští počet dioptrií by byla slepota, jak vždycky říkal. A ti na mne tlačí. Myslím, že je to tak."
"Trošku ano. Já tu teď ale bohužel nejsem pořád. Jasně, krize je znát, když hledám sponzory, už to není tak jednoduché. Navíc tu jsou už poprvé lidi, kteří neznají jméno Nostitz. Ti mladší. Starší sekretářky v bance věděly a hned jsem byla u pana ředitele. Ale jde to. Musím říct, že lidi v Čechách jsou úžasní, když můžou pomáhat. Nejvíc jsou to ti, kteří vážně nemají peníze. Ti vám pak dají poslední halíř. Musím říct, že v této zemi je ještě mnoho lidí se srdcem, kteří chápou, o čem mluvím a co chci."
Stalo se už podle vás sponzorování nebo příspěvky na humanitární projekty běžnou součástí podnikatelské kultury v Česku?
"Je to tu taky, jenomže kolikrát si v bance myslí, že je důležitější sponzorovat třeba fotbal. No, každý dělá co může, já si ale myslím, že by bylo důležitější pomáhat třeba dětem, které nemají možnost studovat, nebo nevidomým hudebníkům. Máme tu konzervatoř pro nevidomé hudebníky. Ale je to tak, jsou lidi, kteří tomu rozumí, a jiní lidi jsou zase víc na golf nebo hokej. To taky musí existovat."
Za svou činnost v oblasti charity získala Mathilda Nostitzová například Cenu Via Bona nebo Cenu Gratias agit ministra zahraničí za šíření dobrého jména České republiky ve světě.
"Myslím, že bych mohla říct, že je to způsob mého života, jak jsem byla vychovaná z domova. A také mám velké pochopení své rodiny, ať je to můj manžel nebo moje děti. Je to způsob života, kdy ženy, které nepracují, mají čas a věnují se určitým charitativním úkolům, aby pomáhaly."
Na které projekty se hlavně soustředíte?
"Číslem jedna pro mne bylo Masarykovo demokratické hnutí. Já jsem se stýkala v Ženevě s paní Olgou Revilliod - Masarykovou, a když se tu pak politická situace obrátila, tak jsem považovala za svou povinnost Masarykovo hnutí propagovat. To byla první moje akce, když jsem sem přišla, aby se tato země zdemokratizovala. A Masarykovo demokratické hnutí v tom dělá velmi záslužnou činnost. Založila jsem taky jeho odbočku v Karlových Varech, kde jsem spolupracovala na vydání knihy Masaryk v Karlových Varech. Chtěla bych ještě dodat, že moje rodina, Koželuhova, byla velmi spojena s profesorem Masarykem. Pak jsem se seznámila s jeho dcerou Olgou, která žila v Ženevě, takže Masaryk mne provází víceméně celým životem. A dodnes se taky řídím jeho myšlenkami."
Sledujete trošku situaci v charitativní nebo humanitární oblasti v České republice? Jak se tu lidé chovají a zda přispívají na humanitární projekty?
"Já se tu většinou stýkám s lidmi, kteří pracují v charitě. Ať je to výcvik psů pro nevidomé nebo Bariéry. Lidé, kteří v nich pracují, jsou mi velice sympatičtí a jsem ráda, když jim mohu pomoci. Já se nestarám o zdejší politiku, protože na ni nemám vůbec žádný vliv. Na druhé straně mne ale hodně věcí mrzí."
"Já bych řekla, že co se týká různých podniků, mohly by třeba dělat víc. Dnešní doba je ale v krizi a nedá se očekávat, že by banky a různé podniky dávaly víc, než co dávají."
A otázka z úplně jiné oblasti: zahrajete si ještě tenis?
"Už vůbec ne, protože jsem si před lety na golfu zlomila kotník, takže se nemůžu tak pohybovat na kurtu, jak bych chtěla. Tenis ale sleduji, všechny výsledky, vím, kdo všechno hrál, kdo vyhrál i prohrál. Víc se ale věnuji golfu."
Čím to, že všechny skvělé, slavné a vynikající české tenistky musely utéct?
"Ony nemusely utéct. Myslím, že to byly jenom ty, které měly nějaké morální zásady. Já jsem věděla, že když tady zůstanu, tak jméno Koželuh zneužijí. Dokonce mi nabízeli, abych se stala členkou strany! Můj argument byl, že jsem příliš mladá, že tomu nerozumím, a bránila jsem se tomu. Kdybych tu ale zůstala, tak by mne rozhodně chtěli získat. A to by nemohli!"
Foto: Barbora Kmentová
