Z Dačic do celého světa
Evropě to osladíme, slibuje vládní "cukrová" kampaň, která má upozornit občany na blížící se české předsednictví Evropské unii. Ve televizním spotu si několik známých českých osobností cvrnká s kostkou cukru. Vynálezem, který bez nadsázky obletěl celý svět a jehož "rodištěm" jsou Dačice. O tom, jak to bylo z kostkou cukru, vypráví ředitelka tamního muzea Marie Kučerová.
"Musím říct, že i vlastně počátky moderního zpracování cukrovky, jak je známe dneska, se děly právě tady na Dačicku. Již v roce 1829 tady začal vznikat cukrovar, který založili bratři Grebnerové. To byl prvopočátek další výroby cukru tady v Dačicích. V 19. století bylo slazení cukrem hodně rozšířené, začala se více pít káva, začal se více pít čaj a tím se rozšiřovalo i to slazení cukrem."
Vyprávění o tom, proč před lety v Dačicích vznikla kostka cukru, je dosti známé, ale natolik půvabné, že stojí za to si ho připomenout.
"Říká se leckdy ´Za vším hledej ženu!´ I tady v Dačicích to bylo tak, že za vynálezem kostky byla žena. Byla to manželka Jakuba Kryštofa Rada, ředitele dačické rafinérie, paní Juliana. Jednoho dne, prý to bylo v létě roku 1841 se zranila, když sekala homoli cukru. Asi nebylo jednoduché nasekat ty velikánské homole, které se do té doby dělaly. Chtěla si asi tenkrát osladit kávu nebo nějaké jídlo. Stačila chvilka nepozornosti a úraz byl na světě. Asi vyrazila se zavázaným prstíkem za manželem a říkala: Tak, řediteli, už s tím konečně něco udělej a začni vyrábět něco menšího, co nám trošku usnadní život."
"Byla to bednička, kde bylo 350 kostek cukru. Ty původní byly nejen bílé, ale také červené. Byly přibarvené a asi vypadaly velice hezky, ostatně, my jsme se později k tomu barevnému cukru vraceli. Kostečky bývaly tehdy dvou rozměrů. Vyráběly se kostky o hraně asi 15 mm, čili ty byly větší, než ty současné, a pak takové drobnější o hraně asi 12 mm. Ještě bych dodala, jak vypadal lis na výrobu kostek. Pan Rad vymyslel jednoduchý princip. V tom lisu byly uloženy dvě měděné desky, ta spodní byla plná a ta vrchní deska měla 400 čtverečků, otvůrků, do nichž se rovnoměrně rozetřela cukrová hmota. Desky se natlačily pod lis, na první zátah se slisovaly, na druhý zátah raznicemi vyrazily na spodní desku. Kostečky byly malé a dobře se sušily, sušení trvalo asi jen 10 až 12 hodin. To byla jedna z velkých výhod oproti dřívějším homolím."
Jaký měl vynález úspěch?
"Samozřejmě značný. Zpočátku ale možná panovala jakási nedůvěra, ale kostkový cukr z Dačic se záhy dostal i do Vídně, Radův vynález byl prezentován na výstavě v roce 1845 a jeho patent na výrobu kostek se zanedlouho rozšířil do celého světa. takže můžeme říct, že princip výroby kostkového cukru, má počátky u Radova vynálezu lisu na výrobu kostek."
"Bylo to asi třicet dělníků a to pomineme úřednictvo a vyšší vedení rafinérie. Na Dačice to tehdy byl velký podnik. Je také zajímavé, že Rad, který byl veliký podnikatel a skutečně koumák, zde zavedl první parní stroj a byl to i jeden z prvních parních strojů v širokém okolí."
Patent vynález získal roku 1843. Co se dále dělo s jeho autorem?
"Musím říci, že Jakub Kryštof Rad dlouho v Dačicích nevydržel. Byl tady ředitelem rafinérie šest let a roku 1846 odchází do Vídně. Bohužel to s rafinérií potom nevypadalo dobře a fungovala jen do roku 1852. Výroba kostek cukru se poté přesunula do jiných rafinérií na Moravě i ve světě. Přímo v Dačicích máme po kostce cukru jen takové zbytečky v bývalé rafinérii, která byla potom zbourána a máme tady krásný žulový pomník kostce cukru."
Jak už bylo řečeno, slogan "Evropě to osladíme" i samotné použití kostky cukru vzbudilo rozruch a vyvolalo protichůdné reakce.V Lidových novinách reagoval na vládní kampaň také článek Luďka Staňka "Jak Češi ukradli kostkový cukr", v němž se například dozvídáme, že se vynálezce kostky "v Čechách ani nenarodil, ani neumřel, ani tu nestudoval a podle všeho ani nemluvil česky." Co je na tom pravdy?
"Tak dalece o něm zase toho tolik možná nevíme. Je pravda, že tady byl velice krátkou dobu, těch šest let, a pocházel ze Švýcarska. Takže pro nějakou komunikaci tady s obyvatelstvem zřejmě musel zvládnout nějaká slovíčka česky. Je ale pravda, že němčina byla skutečně jazykem, který tehdy, když Rad v Dačicích působil, skutečně vládl. Sympatické je, že potomci Jakuba Kryštofa Rada, kteří žijí v Rakousku a ve Švýcarsku mají s Dačicemi kontakt. Dokonce když jsme v roce 2003 slavili výročí kostky cukru, odhalila prapravnučka Jakuba Kryštofa Rada v Dačicích pamětní desku. A tady bych jenom podotkla, že prapravnučka už česky mluvila," směje se Marie Kučerová a upřesňuje, že si ona Radova prapravnučka připravila český překlad textu předem.
V Dačicích věnovali kostce cukru i část expozice místního muzea. Návštěvník se zde dozví historii kostky, může si prohlédnout model cukrovaru, staré formy na homole cukru a mnoho dalšího.
| Video "Evropě to osladíme" |
