Za kouzlem potemnělých kinosálů

Pokud se chystáte v Praze do kina, můžete vyrazit i na místa, kde byste promítání filmu tak úplně neočekávali. Na střechu Veletržního paláce, „do“ nebo spíše "ke" Kinobusu a do kina návštěvníky zve také Muzeum hlavního města Prahy.

Foto: Martina Schneibergová

Výstava Pražské biografy: Pomíjivé kouzlo potemnělých sálů navazuje na předchozí výstavní projekty muzea, které mapovaly někdejší pražské kavárny nebo výletní restaurace. Současná výstava se věnuje historii biografů od úplných počátků až do nedávné minulosti. První promítání se v Praze uskutečnilo roku 1896 v Domě u Černého koně na Příkopech. Nebylo ale zároveň první v českých zemích, metropoli předstihly třeba Mariánské Lázně. Rozkvět biografů nastal ve 20. a 30. letech minulého století, říká jeden z autorů výstavy Tomáš Dvořák:

"Tyto roky můžeme charakterizovat jako zlatou dobu pražských biografů. Tenkrát se stavěla ta nejhonosnější kina. My tady vystavujeme např. sérii pohlednic představující kino Flora na Vinohradech, které zdánlivě nebylo v úplném centru, ale mělo všechny atributy velkého, luxusně provedeného kina. Když se na to podíváte, tak je to příklad toho, že kino nebylo jen místem, kde se promítaly obrázky, ale bylo i místem odpočinku a velkorysé zábavy."

Foto: Martina Schneibergová

Autoři výstavy vás nenechají jen nahlédnout do známých kin, jako byla Lucerna nebo Adria, ale pozvou vás i přímo do sedadel v biografu nebo promítací kabiny. A sledovat budete moct i krátké filmy. "Zejména trojrozměrné předměty tady vystavené jsou půjčené z Národního technického muzea. Některé jsou i od soukromých sběratelů např. některé promítací přístroje Meopton 4 z kina Modřany. Teď jsme si vypůjčili od Jaroslava Čvančary i jakýsi univerzální stůl pod filmový projektor z té rané doby kočovných biografů. On to měl někde léta doma schované. A potom jsou tady vystavené plakáty z našich sbírek, my jsme teď tu sbírku pod vlivem tohoto projektu výrazně rozšířili."

Do Alfy jako do divadla

Jan Rousek, foto: Martina Schneibergová

Kina byla velmi populární i později, v době tzv. nové vlny byla nejznámějším pražským kinem Alfa, vypráví kurátor Jan Rousek: "Tehdy v šedesátých letech tam byla kavárna, chodilo se tam tancovat a u toho bylo kino. Lidé se zkrátka chodili bavit do pasáže Alfa, to byl fenomén. A dodnes, když se někdo ptá na kino, tak se ptá, co se stalo s Alfou."

Na návštěvy kina Alfa vzpomíná i naše kolegyně Martina Schneibergová: "Pro mě byla návštěva kina Alfa trochu svátek, tam se nechodilo denně. Běžně jsme chodili do kina Flora, protože jsem bydlela na Vinohradech, i to bylo pěkné kino. Do kina Alfa se chodilo na filmy, které jinde třeba nedávali, byly to třeba historické velkofilmy. Pamatuju si, že tam dávali film Ve službách papeže, to bylo o Michelangelovi. Byla jsem tam s rodiči i na Letiště, ty lístky jsme museli koupit dřív, protože to bylo pořád vyprodané, to byl film, na který se stály fronty. Lístky tam stály kolem 20 korun, pokud si dobře pamatuju. To bylo mnohem více, než v ostatních kinech, kde stály třeba 7 nebo 10 korun.

Jak to kino přesně vypadalo, to si nepamatuju, ale vím, že tam byla ještě jedna vymoženost, že tam byl stereofonní zvuk, což jinde nebylo. Dneska už si asi málokdo představí, že je vymožeností to, že jde zvuk slyšet ze dvou stran."

Expozice neopomíná také vývoj pražských kin po roce 1989, kdy mnohá z nich kvůli konkurenci multiplexů zanikla. Dnes se ale opět zájem o menší kina probouzí - lákají návštěvníky třeba na speciálně zaměřené festivaly, klubové filmy nebo jen intimnější atmosféru. Zjistit více o jejich historii můžete v Muzeu hlavního města Prahy až do února příštího roku.