Letošní rok v Muzeu hl. města Prahy bude patřit tajemným Stínadlům
Langweilův model Prahy, originál Mánesova orloje na Staroměstské radnici nebo unikátní archeologické nálezy z pražských dějin – to vše má ve svých sbírkách Muzeum hl. města Prahy. Letos si připomíná významné jubileum, právě před 140 lety pražští radní rozhodli o jeho založení. Na historii muzea i to, jak své výročí oslaví, jsme se zeptali jeho ředitelky Zuzany Strnadové.
Toto výročí se odvozuje od 3. října 1881, kdy byla vydána první pravidla Komitétu Městského muzea pražského. O založení muzea se uvažovalo už dříve. Bylo to z řady důvodů, například zamezení vývozu cenných věcí mimo české země atd. Ale právě toho 3. října radní města Prahy vydali tato pravidla. A ta my považujeme za jakousi zakládací listinu Muzea hl. m. Prahy.
Kdo konkrétně za založením stál? Kdo byli ti iniciátoři?
Bylo jich několik, ale velice významnou roli tu hrál Antonín Zeithammer. Dále Břetislav Jelínek, který se později stal prvním kustodem muzea a potom i prvním ředitelem. A pak to byli i ti, kteří politicky podporovali tento záměr, jako byl třeba tehdejší primátor Podlipný. Z dalších známých osobností to byl například Vojta Náprstek.
Praha v té době žila ve velkém kvasu, byla to doba Národního divadla nebo Národního muzea. Jak do toho zapadalo Muzeum hl. města Prahy? Nekopírovalo trošku Národní muzeum?
Muzeum hl. města Prahy, a je tomu tak dodnes, nekopírovalo Národní muzeum, protože tou hlavní sférou jeho zájmu vždycky byla Praha. Její minulost, historie, ale i současnost. Takže celá desetiletí tady existujeme společně a navzájem si vypomáháme a spolupracujeme. Řevnivost tady rozhodně nikdy nebyla. Myslím, že to tak bylo v minulosti a rozhodně tomu tak je teď.
Mohlo muzeum navazovat na nějaké větší soukromé sbírky, nebo začínalo opravdu od nuly?
Pokud se jedná o rok 1881 a historické sbírky, tak začínalo v podstatě od nuly. My máme v přírůstkových knihách skutečně ty první akvizice. Pak se ale základem archeologických sbírek stala soukromá sbírka Josefa Antonína Jíry, která byla umístěna v zámečku na Hanspaulce a kterou považujeme za základ našich muzejních sbírek. Takže my i Josefa Antonína Jíru uctíváme vedle Břetislava Jelínka jako jednoho z otců zakladatelů našeho muzea.
Mluvila jste o prvních přírůstcích. Vzpomenete si, jaké to byly předměty?
Je jich několik, mně se ale vždycky vybaví soubor Mánesových kreseb, které byly jednou z prvních akvizic muzejních sbírek.
Jak dlouho trvalo od 3. října 1881, tedy od toho bodu A, do okamžiku, kdy se muzeum mohlo otevřít a představit veřejnosti?
První muzejní sbírky byly veřejnosti představeny v roce 1883, takže relativně brzy. Už když se uvažovalo o otevření muzea, dospěli pražští radní k zajímavému závěru. V parku Na Poříčí byla kavárna, kde kavárník zkrachoval, a pražští radní vymyslili, že tam bude muzeum. Takže první budova muzea, která dnes už nestojí, protože byla zbourána v souvislosti se stavbou Severojižní magistrály, byla původně kavárna. Tam byly v roce 1883 otevřeny první expozice. Ale již tehdy se vědělo, že je to malé a že sbírky naštěstí narůstají, tak se pražští radní začali zabývat tím, že skutečně postaví pro muzeum novou budovu. Nakonec projekt, podle kterého byla realizována, zadali Antonínu Balšánkovi. Podle jeho projektu byla budova postavena. Dokončena byla v roce 1898. A pak zhruba dva roky trvalo, nežli se budova naplnila a nežli se vytvořily první expozice. V roce 1900 byla budova, která nám slouží dodnes, otevřena.
Muzeum postupně získávalo a zase ztrácelo i další objekty
Dalším významným objektem se stala už před druhou světovou válkou Podskalská celnice na Výtoni, kterou v roce 1939 získalo muzeum do své správy. Potom to byla již zmíněná Hanspaulka, kterou muzeum mělo do roku 1993 jako sídlo svého archeologického oddělení. Během dalšího vývoje tu bylo i několik kostelů, jako například kostel sv. Kateřiny, kostel sv. Šimona a Judy nebo Loreta. V těchto objektech byly vesměs depozitáře, protože sbírky narůstaly a nebylo je kam ukládat. Když jsem já do muzea poprvé přišla v roce 1990, byly sbírky uloženy ve dvanácti objektech. Po roce 1989 byla řada těchto objektů buď restituována nebo vrácena církvi. Nakonec jsme se dopracovali k tomu, že pokud jde o depozitáře, máme dnes dva velké depozitární areály, jeden v Praze a jeden mimo Prahu.
Muzeum se rozrostlo i o slavnou Müllerovu vilu od Adolfa Loose
Pokud jde o objekty, které jsou pro návštěvníky, velký zlom nastal v roce 1995, kdy muzeum získalo novou dimenzi. Hl. město Praha koupilo Müllerovu vilu, kterou navrhl architekt Adolf Loos, a svěřilo ji muzeu. Ve vile proběhla náročná památková obnova a v roce 2000 byla otevřena veřejnosti. Už tehdy jsme chtěli, aby to nebyla jen památka, ale živé centrum, kde se návštěvnicí dozvědí informace o Adolfu Loosovi a moderní architektuře. Takže bylo založeno studijně dokumentační centrum. Mezitím přibyla ještě Rothmayerova vila a, sbírky zase nebylo kam uložit. Tak jsme pronajali objekt na Norbertově, kde je dnes malá galerie s výstavami, badatelna i depozitář. A tam se odehrává i činnost Centra památek moderní architektury. Muzeum má v současné době bohaté sbírky, v tuto chvíli je to asi milion a čtvrt předmětů. A jsou to sbírky archeologické, historické a moderní architektury.
Když se řekne Muzeum hl. města Prahy, tak si každý představí hlavně Langweilův model Prahy. Jaké jsou ale další poklady vašeho muzea?
Langweilův model Prahy je taková naše ikona, my ale máme opravdu obrovsky cenné archeologické sbírky. A pokud jde o historické sbírky, máme třeba originál Mánesovy desky z Pražského orloje. Máme i postavy z Pražského orloje. Máme úžasnou sbírku barokní plastiky. Některé kousky nám závidí i Národní galerie. Myslím, že nejlepší je přijít se podívat k nám do muzea, až bude hlavní budova zase otevřená.
V Domě U Zlatého prstenu návštěvníci zavítají do středověku
A než bude otevřená, dalším přírůstkem, který jsme získali, je Dům U Zlatého prstenu za Týnským chrámem, kde jsme vytvořili střednědobou expozici středověké Prahy z doby Karla IV. Perspektivně tam bude naše celková expozice středověku včetně špičkových předmětů, které byly v hlavní budově muzea. Tato expozice je velice kladně hodnocena, protože je interaktivní, multimediální, ale stále je hlavně o sbírkách a sbírkových předmětech, což podle mne vždycky musí být základ muzejní expozice a výstavy. Výstavy, které jsou postaveny pouze na multimédiích, jsou sice výstavy, ale ne muzejní.
Nicméně je třeba říct, že v této době, kdy návštěvníci do muzea nemohou, máte řadu věcí on-line na internetu. Takže nejste úplně uzavřená instituce a lidé si mohou vaše expozice a sbírky docela pěkně prohlédnout. Zajímalo by mne ale, jakým způsobem si připomenete své letošní výročí. Doufejme, že od léta už budou budovy otevřeny a vy budete moci zase přivítat návštěvníky v expozicích.
To my taky doufáme. Bohužel doba covidová nám hodně ubrala i finance, takže budeme mít letos velmi úsporný rozpočet. Opravdu šetříme, kde můžeme, a občas mám pocit, že i tam, kde bychom neměli. Výročí si ale samozřejmě připomeneme, a to velice výrazně. Začneme tím, že jsme vysoutěžili nové logo muzea, a zároveň budeme mít nové webové stránky. Od dubna budeme mít nový web a začneme používat nové logo, které zkracuje název muzea na Muzeum města Prahy. K výstavním účelům budeme mít jenom Dům U Zlatého prstenu a areál Ctěnice, a vzhledem k finančním důvodům tedy mnoho výstav dělat nebudeme. V Domě U Zlatého prstenu ale plánujeme výstavu, která udělá radost generacím Pražanů i Čechů obecně. Bude to výstava na téma Stínadla. Zatím bych to ale nechala jako určité tajemství, protože o tom to vlastně je.
