Taneční pořádky a vějíře nesměly na plese chybět

Vějíř z období druhého rokoka, foto: Zdeňka Kuchyňová

Plesová sezóna je v plném proudu. Pánové v obleku, dámy v dlouhých róbách. Ale něco jim oproti minulým staletím chybí. Vějíř a taneční pořádek.

Foto: Zdeňka Kuchyňová

Magdaléna Rudovská,  foto: Zdeňka Kuchyňová
Vějíře se používaly už v renesanci, a jejich obliba přetrvala do 20. století. Historie tanečních pořádků je podstatně kratší. První dochované pocházejí z 30. let 19. století. Mohou mít nejroztodivnější tvary. Taneční pořádek ve tvaru pluhu určitě patřil na zemědělský ples, ve tvaru stočeného tubusu na ples právníků. Tyhle skvosty najdete v Muzeu hlavního města Prahy na výstavě Vyzvání k tanci.

Nikoliv k tanci, ale k vitríně, kde jsou tyhle unikáty vystavené, nás zve Magdaléna Rudovská. Co to vlastně byl taneční pořádek?

"To byly jakési programy plesů. Byly tam uvedeny jednotlivé tance v pořadí, jak se na plese tančily. Například první mazurka, pak čtverylka, valčík, polka. A vždycky vedle názvu tance bylo v tanečním pořádku drobné místo, kam si dáma nebo pán mohli zapsat jméno tanečníka, který je přišel požádat o tanec, a s kterým si ten tanec vzájemně zadali."

Taneční pořádek,  foto: Zdeňka Kuchyňová
Máte tady krásné taneční pořádky, některé vypadají jako náhrdelníky. Kde je dámy nosily?

"Součástí každého tanečního pořádku byl řetízek, který byl zakončen háčkem. Dáma si pomocí toho háčku taneční pořádek připnula ke kabelce nebo dovnitř kabelky, pánové pak využívali knoflíkové dírky například ve fraku. Taneční pořádek tak měli pořád u sebe, aby si mohli poznamenat další tanečnici."

I pánové měli taneční pořádek? Já jsem si myslela, že to byla záležitost dam.

"Ne. Ten taneční pořádek dostal každý účastník plesu ke vstupence. Pánské taneční pořádky se zachovaly v mnohem menší míře. Dámy odjakživa tíhly k tomu uchovat si vzpomínky i ve formě tanečních pořádků. Organizátoři oslovovali konkrétní umělecká knihařství, která se specializovala právě na výrobu tanečních pořádků. Spojovaly v sobě jak tu papírovou grafickou část, tak nejrůznější materiály, jako byl textil, peří, kovy, byly to skutečně takové drobné miniaturní umělecko-řemeslné skvosty. Organizátoři v době příprav plesů museli vynaložit veliké úsilí. Sháněli sponzory, zvali konkrétní osobnosti, které zase lákaly další účastníky plesu."

Taneční pořádek,  foto: Zdeňka Kuchyňová
Našli jste u tanečních pořádků kromě jmen pánů nebo dam třeba poznámku dotyčný bydlí tam a tam. Nesloužily také trošku k seznámení?

"To jsme nenašli. Ten prostor na vpisování do tanečních pořádků je velice malý. Tam se skutečně vešla jen kratinká poznámka, nebo to jméno."

Kdy se taneční pořádky přestaly používat?

"Důraz se na ně přestal klást v průběhu 20. století. V období první světové války se přestaly vyrábět miniaturní tužtičky, které byly součástí tanečních pořádků. Nejpozdnější taneční pořádky máme z konce 40. let 20. století. Těch čtrnáct tanečních pořádků, které tu máme, jsem vybírala ze sbírky, která jich čítá několik tisíc. To byla radostná, ale zároveň náročná práce, vybrat zástupce, kteří by tvořili reprezentativní vzorek."

Vějíř z období druhého rokoka,  foto: Zdeňka Kuchyňová
A co vějíře? Ty vyráběla nějaká tiskařská firma?

"Teď jste mě zaskočila. Po výrobcích vějířů jsem se nepídila. Často to byly vějíře dovážené, třeba kostěné. Jeden tu máme taky vystavený. Na jiných vějířích se podíleli čeští ilustrátoři a výtvarníci. Jiné jsou krajkové nebo z různých textilií."

Na jednom vějíři jsou peříčka. Ten je odkud?

"To byl oblíbený doplněk vějířů, které měli za základ tištěný papír. Ty vějíře se často zlatily. V 50. a 60. letech 19. století, kdy bylo období druhého rokoka, vějíře ve zdobnosti napodobovaly to období. A k tomu patřila i ta peříčka, která doplňovala okraj vějířů. I u tanečních pořádků se s peříčky často potkáváme například v kombinaci se zrcátky."