Zarazil mne naprostý pořádek a klid

Anastasia Vinik pochází z Moldavska. Do Česka přijela před pár lety studovat vysokou školu. První dojmy po příletu si pamatuje dodnes.

Anastasia Vinik, foto: archiv Anastasie Vinik

„První věc, která mně po příjezdu z Moldavska zarazila, byl naprostý pořádek a všudypřítomný klid. Možná jsem měla štěstí, že jsem bydlela na Praze 6, kterou mnozí považují za možná nejlepší pražskou čtvrť. Je tam pěkný park a čisto. V Moldavsku je to jinak. Nikdo si neváží okolí, přírody. Když napadne sníh, popadají větve, nikdo to neodklízí. Panuje tam chaos. Tady jsou lidé klidní, je vidět, že jsou spokojení se svým životem a s tím, co se děje kolem nich,“ soudí Anastasia Vinik.

Hovorová čeština mi dělá problémy

Před nástupem na univerzitu absolvovala Anastasia Vinik intenzivní kurs češtiny. „Ten kurs byl pro mne první setkání s češtinou.“Čeština je slovanský jazyk, takže to nebylo tak náročné. Anastasia přesto na určité jazykové nástrahy naráží. „Teď mi dělá největší problém hovorová čeština. Naučila jsem se tu spisovnou. A když na mne někdo mluví velmi hovorově, tak mu vůbec nerozumím. Nechápu, o čem se mluví. Kolegové v práci mi pomáhají hovorovou slovní zásobu rozšířit.“

Rok a půl pracuje Anastasia ve firmě Markant. „Moje práce je zaměřená na rumunský trh. Kromě běžné komunikace překládám, dělám korektury z rumunštiny. Je to práce s jazykem, komunikativní, stále jsem v kontaktu s jinými lidmi, což mne baví.“

Na národnosti nezáleží

Anastasia Vinik se ve své práci zaměřuje na rumunský trh, foto: Klára Stejskalová

Ruskojazyčná komunita bývá často uzavřená do sebe. V případě mladé Moldavanky to neplatí. „Hned na začátku jsem si řekla, že abych se naučila jazyk, musím hledat kamarády – Čechy. Tak jsem přes sociální sítě nabízela výuku ruštiny, oplátkou za češtinu. Pak jsem nastoupila do školy, takže s tím problém nemám. Ale nemám zdaleka jen české kamarády, mám přátele z celého světa. Je úplně jedno, jaké je kdo národnosti. Důležité je, jaký člověk to je.“