Zatím mě to baví, říká předseda Česko-německého spolku v Kostnici Stanislav Degrell
Aktivním účastníkem vzpomínkových akcí k 600. výročí smrti Jana Husa je Česko-německý spolek v Kostnici. Díky němu je český živel v tomto německém městě vidět. O organizaci oslav i o činnosti spolku jsme hovořili s jeho předsedou Stanislavem Degrellem.
Co všechno Česko-německý spolek pořádá v rámci vzpomínkových akcí na Jana Husa?
Je toho dost. Jen průběhu husovského víkendu 3. - 5. července náš spolek organizoval asi 10 akcí. Byla to výstava Jiřího Anderle v galerii kostnické radnice, koncert skupiny Oboroh nebo program, který probíhal 4. července v sídle našeho spolku – v tzv. Palmovém domě a na naší zahradě. Jeho součástí byla výstava, prezentace Husitské kulturní stezky, herecké vystoupení České školy bez hranic z Curychu, k tomu všemu hrál Jazzband SeeTon. Jde to výborně dohromady se základní myšlenkou našeho spolku, kterou je setkávání Čechů a Němců, vzájemné porozumění si. Partnerským městem Kostnice je od roku 1990 Tábor, což tomu také pomáhá. Táborští sem při různých příležitostech jezdí a zástupci Kostnice zase tam. Starosta Tábora Jiří Fišer se stal naším kamarádem. Letos do Kostnice přijel na kole.
Jaká je činnost spolku mimo husovské oslavy?
Do velké míry to záleží na členech spolku, kterých je něco mezi 60 a 70. Každý nový člen vyplňuje dotazník, ve kterém napíše, co ho baví, co by chtěl dělat. Z toho vycházíme. Pořádáme zhruba jednu akci měsíčně. Jsou to přednášky, besedy, koncerty, výstavy… Kromě toho děláme jednou za měsíc posezení u piva. Než jsem se stal v roce 2012 předsedou spolku, tak činnost spočívala prakticky jen v tomto posezení u piva a grilování. Ale ukázalo se, že je možné dělat daleko víc. Třeba vzpomínkové akce na Jana Husa pořádáme kolem 6. července každý rok, ale letos to bylo velké kvůli jubileu, které organizuje u příležitosti 600. výročí koncilu město Kostnice. Příští rok plánujeme vzpomínkové akce na Jeronýma Pražského, který byl upálen v Kostnici 30. května 1416.
Kdo jsou členové vašeho spolku a kolik Čechů žije v Kostnici?
Žije tu asi 500 Čechů, což na osmdesátitisícové město není málo. Pokud jde o členskou základnu spolku, asi polovinu tvoří Češi, polovinu Němci, ale máme tam i několik Rakušanů, Švýcarů a Slováků. Národnost není podstatná, podle toho nerozlišujeme. Jak jsem řekl: zakládáme si na tom, že spolek je platformou pro setkávání, pro společné akce, kde se můžeme lépe poznat nebo si podiskutovat.
Jak jste se vy sám dostal do Kostnice?
To je trochu složitý příběh. Moje žena emigrovala do Německa v roce 1981. Po sametové revoluci přijela zpět. V 90. letech se chtěla do Německa vrátit, ale já jsem se angažoval v komunální politice v Náchodě a nechtělo se mi. S přibývajícími léty se můj pohled změnil. V roce 2000 jsem se rozhodl, že chci žít v normální občanské společnosti a odešli jsme do Německa. Nejdřív jsme žili v Severním Porýní Westfálsku. V roce 2008 jsem dospěl k přesvědčení, že chci žít tam, kde je voda a hory, a přesvědčil jsem rodinu, že tím ideálním místem je Kostnice. Zatím toho nelituju. Byl to takový můj dárek k narozeninám.
Vstoupili jste hned do Česko-německého spolku?
Ano, já i žena jsme se stali členy spolku, ale činnost nás příliš neuspokojovala. Hlavní náplní bylo posezení u buřtu a piva jednou za měsíc. Ne, že bych to odsuzoval, děláme to také, ale přestalo nás to bavit. V roce 2012 jsme s ženou šli na schůzi s tím, že ze spolku vystoupíme. Propukla bouřlivá debata a nakonec jsem ze schůze odcházel jako předseda. Od té doby se snažíme něco dělat. Zatím nás to baví. Asi nemusím zdůrazňovat, že to všechno je práce dobrovolná. Já i žena pracujeme v nemocnici.
Váš spolek má pro svou činnost k dispozici hezkou budovu, která stojí symbolicky nedaleko tzv. Husova kamene. Jak se vám ji podařilo získat?
Dům máme v pronájmu od města, ale nejsme tu sami. Sídlí tu ještě místní strana Zelených a spolek za uchování zeleně v této části Kostnice, zvané Paradise. Město nám vychází vstříc, nájemné je rozumné. Máme k dispozici klubové prostory, zázemí i zahradu. Tady děláme většinu akcí. Koncerty většinou pořádáme v klubu K9 v centru města.
Jak sháníte finance?
Jedním ze zdrojů jsou členské poplatky, ale to není moc. Pokud pořádáme nějakou větší akci, sháníme na ni grant. Máme štěstí, že letos nás finančně podpořilo město Kostnice, respektive městská organizace Konzilstadt Konstanz, která koordinuje a spolufinancuje veškeré akce k 600. výročí koncilu. Letos se v Kostnici slaví tzv. Husův rok. Pro něj jsme připravili několik projektů – hlavně v rámci husovského víkendu – za finanční podpory Konzlistadt Konstanz.
Děkuji za rozhovor.
