Záznamy úžasu Jaroslava Šerých
Český výtvarník Jaroslav Šerých oslavil svoje osmdesáté narozeniny výstavou. Na umělecké scéně se pohybuje už véce než 50 let. V roce 1955 ukončil studia na Akademii výtvarných umění v Praze. Po celý život se věnuje zejména malbě a grafice. Patří také mezi významné knižní ilustrátory. Výstava Záznamy úžasu v Českém muzeu výtvarných umění v Praze bude otevřena do poloviny května. Na prohlídku nás pozval sám autor, s mikrofonem byl přítomen Vilém Faltýnek.
"Dole jsou starší věci, které ukazují, jak jsme nastupovali v 60. letech. Každý máme svůj princip života a nás pár, kteří jsme začali revoltovat, jsme si tento svůj princip chtěli ponechat, samozřejmě subjektivní princip. To tehdy bylo vykřičené slovo, to už si dneska nikdo neuvědomuje. Jsou to obrazy, které už tady od kraje začínají jistou strukturou, v 60. letech ten takzvaný informel byl strukturální, ale já jsem byl vždycky malinko jiný, protože já jsem tam vždycky cítil ten figurální podtext.
Je zvláštní, že v 70. letech, kdy nastoupila normalizace, jsem si dělal takové věci, jako třeba proti nám visící obraz Inkarnace. To je křesťanský filosofický pojem. Já jsem byl vychován rodiči ke křesťanství, kontinuální vazbu jsem nechtěl přerušit, protože křesťanství naprosto naplňovalo moji představu o světě. V mé tvorbě nejsou žádné doteky těch existenciálních propadů, které nastaly například v polovině minulého století. Nechci být tím, kdo rozvíjí dále zlo. Nikdy jsem se těchto věcí ve svých obrazech nedotknul."Pojďme se podívat do horního patra... Už z poměru obou výstavních ploch vyplývá, kam dáváte těžiště výstavy: nahoru.
"Ano. Je to svým způsobem malířsky velký kontrast, protože najednou člověk přijde do světlého prostoru, kdežto ty mé obrazy ze 60. let, tehdy jsme byli všichni trošku zatažení do sebe, žili jsme v nesvobodě, která nás samozřejmě ovlivňovala. Takže když návštěvník výstavy vystoupí nahoru, ocitne se jakoby v jiném světe, ve světě prosvětleném. Jako křesťan mám určitou naději. A protože jsem se dostal do stavu, kdy už opravdu přemýšlím hodně duchovně, protože to co vidím a slyším v televizi a.... já se ale na televizi moc nedívám, protože se nechci vyrušovat, tak mi nezbývá, než se vrátit k podstatě, k pokoře lidské..."
Z jakého období jsou obrazy vystavené v této části?
"V této částu jsou už obrazy novější, dokonce tady mám obraz - protože jsem byl obdařen tím, že se mi v tomto věku ještě nechvějou ruce, tak pracuji - a mám tady dokonce obraz ze začátku tohoto roku, tedy z roku 2008."
My jsme dole mluvili o tom, že jste začínal olejomalbou na plátně, tyto obrazy jsou označovány jako kombinovaná technika. Co to přesně znamená?
"To znamená pomocí umělé hmoty. Tato hmota má vodovou emulzi a když vybuduji obraz v určité struktuře, se kterou pracuji, tak ho dám na světlo a vidím přesně těmi stíny, jak ta struktura vypadá, a pak do něj maluji olejem jenom takovou transparentní malbou."
Pojďme ještě dál, sem za tuto zeď, tady je obraz, na který bych se zvlášť chtěl zeptat. Liší se od ostatních tím, že na něm chybí červená barva, jmenuje se Mé tajemství. Je z roku 2001.
"Když jste připomněl červenou barvu, tak je pravda, že jsem s ní dost manipuloval, dost jsem s ní žil. Ale jednou jsem četl, že používání červené barvy znamená něco kardiálního, spojeného se srdcem, a já jsem před několika lety měl operaci srdce. Takže teď už se v poslední době velmi hlídám, abych tu červenou nepoužíval. Mé tajemství je obraz ryze duchovní. Můj přítel, který je velice nadán kynetickým pohybováním se, tak mi vyprávěl, že byl u mé operace. On byl v Hradci králové a současně u té operace. To je právě ta kinetická síla, a že tedy viděl určitý obraz: Pohyboval jste se jako zvláštní žlutý předmět, jakoby nějaký tvor, který se pohybuje, a byl jste nesmírně šťasten, řekl mi. Já jsem mu říkal: Pane Bedřichu, já jsem žádné takové Live After Live, když říkáte že jsem byl deset minut mimo, monitor stál, nic takového jsem neviděl. Ale on mi řekl přesně ten čas, kdy jsem byl opravdu už 10 minut mimo tento svět. Tak jako věřící jsem to namaloval."