Zcela běžná záležitost

r_2100x1400_radio_praha.png

Aféra s materiálem, který měl politicky a lidsky znemožnit nejpopulárnější českou političku Petru Buzkovou a který unikl v květnu z Úřadu vlády do médií, dostala v těchto dnech nový impuls. Jak uvádí Zdeněk Vališ, záhadou zatím zůstává, kdo měl zájem na vypuknutí aféry.

Petra Buzková podala v květnu trestní oznámení na neznámého pachatele pro pomluvu. Trestní oznámení podal i Úřad vlády kvůli zneužití dat. Koncem minulého týdne vešlo ve známost, že jeden poradce premiéra Zemana uvedl do policejního protokolu, že dokument vyrobil jiný Zemanův poradce. To je samozřejmě výrazný pokrok ve vyšetřování celé kauzy. Znám je údajný autor pomlouvačného desetistránkového dokumentu a s největší pravděpodobností je znám i ten, kdo tento materiál vytáhl v květnu autorovi z počítače a předal médiím.

Z hlediska policejního vyšetřování a práva se tedy věci zřejmě vyvinou takto: Někdo sepsal něco, co může být považováno za urážku na cti. Ale pouhý fakt, že měl ono něco uložené v počítači, nemůže vést k žádnému obvinění. Autor si může psát na počítači, co chce. Trestného činu pomluvy by se dopustil až ve chvíli, kdy by začal zmíněný materiál nějakým způsobem šířit. To mu ale policie asi těžko dokáže. Na druhé straně je člověk, který stáhl dokument z autorova počítače bez jeho vědomí a předal ho médiím. Na něj se ovšem může klidně vztahovat trestní oznámení pro zneužití dat na nosiči informací, které podal Úřad vlády.

Úplně jinak lze ale na celou záležitost pohlížet v politické rovině a s přimhouřením očí i v morální rovině. V tomto případě je autor pamfletu pro hodně lidí jednoznačně padouchem a informátor hrdinou. Oba poradci premiéra Zemana jsou samozřejmě členy sociální demokracie, dokonce z jedné stranické organizace, konkrétně středočeské, kam patří mimochodem i osočená Petra Buzková. Ta nicméně pro Lidové noviny uvedla, že k autorovi nemá žádný osobní vztah, už jen proto, že na rozdíl od něj nikdy nestudovala na někdejší vysoké škole ÚV KSČ. Zato druhého poradce si váží jako slušného člověka.

Ústřední otázkou, kterou si pozorovatelé kladou už od května, ovšem je, zda existoval plán na politickou likvidaci Petry Buzkové a pokud ano, kdo za ním stojí a jakému případnému širšímu záměru má sloužit. Na tuto otázku nelze čekat odpověď od policie. Ta vyšetřuje pomluvu a zneužití informací, nic víc. Není žádným tajemstvím, že místopředsedkyně sněmovny a do letošního dubna místopředsedkyně strany Petra Buzková si z různých důvodů s Milošem Zemanem vůbec nepadne do oka a nikdy ani nepadla.

Po pravdě řečeno, nejpopulárnější česká politička se netěší paradoxně, s výjimkou středočeské organizace, ani přílišné oblibě uvnitř sociální demokracie. Symbolizuje však ve straně i navenek výrazně opoziční antizemanovský směr. A v sociální demokracii už řadu měsíců probíhá ostrý, podle některých pozorovatelů až nesmiřitelný, boj o nástupnictví po Miloši Zemanovi, který na sjezdu v příštím roce už na funkci stranického předsedy nehodlá kandidovat. Buzková sice také ne, ale pokud by se podařilo jí zdiskreditovat, možná by se s ní takříkajíc svezli i další známí straničtí opozičníci, popřípadě celé skupinky vnitrostranických rivalů.

Variant různých možných vnitrostranických střetů je prý dost. Pozorovatelé také vesměs shodně soudí, že podnět k diskreditační akci vzešel z okruhu kolem šéfa premiérových poradců Miroslava Šloufa, což ostatně dokazuje i osoba autora pamfletu. Bývalý komunistický aparátčík Šlouf je považován za Zemanova oblíbence. Premiér svou náklonnost odůvodňuje Šloufovým mimořádným organizačním talentem a vysokou pracovní výkonností. Hodně sociálních demokratů se naopak domnívá, že Šloufova minulost diskredituje stranu v očích demokratické veřejnosti. Navíc když do okruhu svých spolupracovníků na Úřadu vlády přivedl další své známé s podobnou minulostí.

Hypotéza o Šloufově účasti na diskreditaci Buzkové má ale jednu možná podstatnou trhlinku. Šéf premiérových poradců kandiduje v podzimních volbách do Senátu. Rozhodně si nemůže dovolit žádnou ostudu. A je jasné, že kdyby se celá záležitost provalila, první podezření padne samozřejmě na něho, což se také stalo. O Šloufovi je možné si myslet cokoli, ale hlupák to není. Spíše je možné, že nějaký méně bystrý poradce se chtěl iniciativně zalíbit šéfovi. Jenže deník Právo už v květnu přinesl zprávu, že inkriminovaný materiál prý koloval ve vedení sociální demokracie dlouho před tím, než vypukla aféra. Pak se ale dá spekulovat donekonečna. A dokonce se nakonec nedá vyloučit ani možnost, že dokument dopravil mezi sociální demokraty někdo zvenčí. Mnozí pozorovatelé na druhé straně upozorňují, že stav v sociální demokracii je dnes takový, že každá skupina si uchovává střelivo na protivníky a podobných skandalizujících materiálů se prý jistě objeví do volby nového předsedy strany ještě více. A pokud jde o reakce politiků z jiných stran, nikoho z nich na rozdíl od médií aféra příliš nezarazila. Jako by se jednalo o součást politiky, se kterou je možné se setkat zcela běžně.