Ženské hroby v mužském klášteře - hádanka z Podlažic

r_2100x1400_radio_praha.png

Podlažice leží u městečka Chrast nedaleko Chrudimi. Vévodí jim barokní kostel svaté Markéty, postavený na místě zaniklého benediktinského kláštera. Před několika stoletími v něm vznikl rukopis známý jako Ďáblova bible. V roce 2003 byl v Podlažicích zahájen archeologický výzkum a právě o něm bude vyprávět jeho vedoucí Jan Frolík.

Foto: autorka
„Tady je nožíček, pěknej...,“ doktor Frolík se šustěním vytahuje ze sáčků nálezy z Podlažic - objevují se záušnice, prstýnek, přezka... „To jsou ty nejlepší nálezy z hrobů, co tam byly. Tohle je ženská ozdoba, záušnice. Ten prsten je taky z hrobu ženy.“

Co je tohle?

Foto: autorka
„To je kus skleněné nádoby, ale ta už pochází z doby po zániku kláštera, to je nějaký sedmnáctý století. Možná z doby, kdy stavěli ten kostel, co tam je.“

Předměty, které leží na stole jsou svědci historie kláštera, která je ale pro archeology a historiky dosti temná...

"My o něm moc písemných zprávy nemáme. Není známo ani úplně přesné datum, kdy vznikl. První zmínka je 1159, ale to už existoval, 1160 je pak první známý opat, opat Hugo. Stejně tak jen velice útržkovitě víme něco o historii kláštera pro století třinácté, o něco více je informací pro století čtrnácté, kdy známe jména několika opatů. Nejproslulejší byl opat Domaslav, který se soudil s litomyšlským biskupstvím, proto o tom klášteře něco víme. A pak známe konec kláštera v roce 1421, kdy ho vyvrátili husité a patrně tehdy i špatně skončil klášterní archiv, a proto o tom klášteře víme tak málo."

Ďáblova bible
Kdy vznikla Ďáblova bible, která bývá s klášterem nejčastěji spojována?

"Soudí se, že Ďáblova bible, nebo také Codex gigas, vznikl někdy v první polovině 13. století."

To, že Codex Gigas vznikl nejspíše tehdy, se usuzuje podle toho, že kniha obsahuje také kalendárium, soupis všech dní v roce se jmény svatých, kteří se ten který den světili plus jména osob, které se vzpomínaly při zádušních mších. Jsou tam i přemyslovští panovníci, ale úmrtí Přemysla Otakara I. tam už není. Proto se soudí, že Ďáblova bible vznikla před tímto datem.

Jan Frolík, foto: autorka
Kláštery často vznikaly v oblastech, které byly opuštěné a měly sloužit jako centrum kolonizace. Jan Frolík říká, že to platí i pro Podlažice. Tamní benediktini založili mimo jiné i nedaleké město Chrast. Klášter měl rozsáhlé majetky a byl docela bohatý. Neví se ale přesně, kolik mnichů v něm žilo.

První vykopávky v areálu kláštera byly provedeny na začátku 20. století. O necelých sto let později proběhl na místě výzkum Archeologického ústavu vedený právě Janem Frolíkem.

"Máme obnaženou malou část půdorysu kláštera, víme, že má klášter nejméně tři stavební fáze - románskou, raně gotickou a vrcholně gotickou, čili za dobu své existence byl minimálně dvakrát radikálně přestavěn. Objevili jsme více než asi 70 hrobů, ono je těžko přesně spočítat, co hrob je a co už není."

Právě hroby nalezené archeology v Podlažicích přitahují pozornost. Odborníků, milovníků záhad a také filmařů, před časem v Podlažicích vznikl televizní film režiséra Jiřího Stracha. Doktor Frolík vysvětlil, co je na hrobech zvláštního:

"My jsme měli možnost, přestože ta sondáž byla omezená, nahlédnout do všech základních částí kláštera. My máme hroby v klášterním kostele, kde to nepřekvapuje. My máme hroby na hřbitově u kostela, kde to nepřekvapuje, ale překvapuje tam to, že s jedinou výjimkou jsou to děti, a to malé děti. Pak máme hroby v ambitu, v křížové chodbě, i v rajské zahradě. Na všech místech, kde by se hroby mohly vyskytovat, tedy jsou. Co překvapuje, je to, že ve všech částech jsou víceméně rovnoměrně muži i ženy, to je ten problém, se kterým si nevíme rady. Částečně jsou tam dokonce i děti, čili jakoby ve všech částech kostela byla pohřbívána úplně normální populace. S tím, já se přiznám, si nevím moc rady. Jsou tři hypotézy, které vyplynuly s debaty s antropology a kolegy historiky. Jedno řešení je to, že to mohou částečně být i osoby zasloužilé o klášter, mezi kterými mohou být samozřejmě i ženy. K tomuto řešení bych se přikláněl v tom klášterním kostele. Tam je nápadné, že hroby, které jsme zkoumali, jsou vždycky skupinky po dvou a je to muž a žena, takže to by napovídalo nějakému manželskému páru a jsou to převážně docela staří lidé, takže proč by to nemohli být nějací donátoři. Pak se naskýtá řešení, že sice vedle kláštera byla ta vesnice Podlažice, která tam je dodneška, ale její farní kostel byl více než kilometr daleko. Takže si umím představit, že se s nebožtíkem nevláčeli až k tomu farnímu kostelu, ale pohřbili ho v klášteře nebo u kláštera. Asi to nebylo v souladu s pravidly, ale dělo se to."

Foto: autorka
Třetí hypotéza probouzí lidskou fantazii nejvíce a zároveň vyvolává také nejvíce nesouhlasu a pohoršení.

"Skutečně to třetí řešení je v tom, že se skutečně nedodržoval celibát tak, jak bychom to my rádi dneska viděli. Známe to i z jiných církevních organizací ještě ve 12. století, tady bych to rád zdůraznil, že to probíhalo obdobně. Je známo, že 1143 tady byl papežský legát Quido, který provedl kontrolu a ve všech kapitulách, v Praze, na Hradě, na Vyšehradě, v Olomouci, zjistil podobnou situaci. Buď, že tam jako mniši žijí laikové nebo že ti církevní hodnostáři, kteří tam žijí, jsou ženatí. Dokonce tady v pražské kapitule ten jeden z hodnostářů měl mít dokonce tři manželky. Neví se, jestli najednou nebo po sobě, abychom byli úplně korektní. Čili zas tak úplně neběžné to nebylo. Obdobná situace se opakovala v devadesátých letech toho dvanáctého století, kdy sem zase přijel jiný papežský legát a zase chtěl po členech kapitul, aby dodržovali celibát. Oni ho jaksi inzultovali a málem špatně dopadl. Celibát se tedy zřejmě prosadil až někdy během třináctého století. Kdybych to měl shrnout, máme asi sto let existence kláštera, kdy asi nebylo nic zvláštního, že tam byly i nějaké ženy. Já bych strašně stál o to, kdyby byla nějaká možnost srovnat výsledky antropologického rozboru z jiného kláštera, kde probíhal výzkum. Jestli jsou skutečně Podlažice taková výjimka nebo jestli na něco podobného narazíme i jinde. Bohužel, přestože třeba na Sázavě, kde je benediktinský klášter, byly velké výzkumy, na Ostrově u Davle, benediktinský klášter byly velké výzkumy, ale my nemáme dosud antropologické rozbory, takže nám to zatím plave."

Foto: autorka
Aby nebylo hrobů dost, stál někdejší klášter na starém pohřebišti kultury popelnicových polí, tzv. kultury slezkoplatěnické, říká Jan Frolík a pokládá na stůl výborně zachovalou nádobu.

"To je ten nejlepší hrobeček, co tam byl."

Najdete v tom také někdy i ten popel?

"Tohle byla zrovna výjimka, protože ty kostičky, ten popel, byl kupodivu ne vevnitř, ale nasypaný kolem. Máme ho, ale z toho se antropologicky nedá vyzkoumat skoro vůbec nic, to je jenom taková drť."

Popelnice se v tak dobrém stavu zachovala právě i proto, že nad starým pohřebištěm vyrostl klášter. Benediktini tak léta chodili po pozůstatcích svých pohanských předchůdců.


Příspěvek jsme poprvé vysílali 12. dubna 2009, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.

Autor: Martina Bílá
klíčové slovo:
spustit audio