Zkratky, které nezkracují
Rubrika o českém jazyce se tentokrát zamýšlí např. nad tím, že zkratky nemusejí vždy jen zkracovat.
Zkratky všeho druhu nám dnes a denně prokazují velkou službu – díky nim ušetříme místo a čas a můžeme se rozepsat o něčem mnohem a mnohem důležitějším. Pokud tedy víme, jak slova zkrátit, a pokud víme, že nám čtenář bez problému porozumí. Slova a slovní spojení, která se v písemném projevu užívají opravdu často, bychom rozhodně měli umět zkrátit. Nemusíme tedy dokola vypisovat výrazy jako a podobně, a tak dále, a jiné, tak zvaný nebo mimo jiné. Na zkracování uvedených výrazů není nic složitého, nabízí se i několik možností, horší je to někdy s jejich užitím.
Zkratky zmíněných ustálených slovní spojení píšeme dohromady, i když zkracují více slov. Jiné zkratky opakujících se slov tvoříme tak, že užijeme první písmeno nebo písmena či charakteristickou počáteční skupinu písmen (např. str. = strana), případně slabiku nebo i několik slabik, nebo vypíšeme pouze souhlásky (např. mld. = miliarda). U složených slov se spojí počáteční písmena obou částí slova (např. jč. = jihočeský). Přitom platí, že zkratky by měly končit souhláskou. Existují ale i takové zkratky, které jednak končí samohláskou a za kterými se navíc nepíše tečka. Ty se tvoří z prvního a posledního písmene daného slova a skloňují se (např. pí = paní, fa, fy, fě = firma, firmy, firmě). Nutno připomenout, že často užívaný výraz viz není zkratka, ale rozkazovací způsob slovesa vidět, není proto důvod psát za ním tečku.
Zkratky ale nemusejí vždycky zkracovat. Nejeden student při psaní bakalářské či diplomové práce objevil kouzlo zkratek apod. a atd. Dojde-li na uvádění příkladů, stačí jmenovat jeden, dva a zkratka dotvoří výsledný dojem. Je jedno, jestli tak maskuje lenost uvádět další příklady nebo to, že o žádných jiných už nevíme. Hlavní je, že to vypadá, že se student v dané problematice vyzná a mohl by z rukávu vysypat desítky dalších příkladů. Nehledě k tomu, že častým užíváním zkratek se dá text docela natáhnout...
Častějšímu užívání výrazů a podobně nebo a tak dále se dá snad ještě rozumět v mluvených projevech – ne vždy je po ruce vhodný příklad a ne vždy si na něj v danou chvíli vzpomeneme. Mluvčí tak může elegantně zakrýt, že už neví, jak pokračovat dál. V psaných projevech je ale časté užívání rozepsaných nebo zkrácených výrazů a tak dále nebo a podobně, či dokonce jejich spojení a tak dále a tak podobně docela na závadu. Pisatel se možná z ledasčeho umně vykroutí, ale o to delší dobu stráví nad textem čtenář.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
