Zlaty hattrick Jana Železného

r_2100x1400_radio_praha.png
0:00
/
0:00

Pokračujeme v návratech do slavné minulosti připomenutím dalšího z laureátů ankety České televize o největší sportovní zážitek posledních dvaceti let s českými sportovci. Na čtvrtém místě v ní najdeme zlatý olympijský hattrick oštěpaře Jana Železného.

Snad na všech závodech byl v oštěpařském sektoru mezi urostlými svalovci spíše střízlíkem. Jak by také ne, když se narodil v sedmém měsíci těhotenství, vážil jen 2 kilogramy a 300 gramů a na levém chodidle měl zkrácené šlachy. Možná právě častá zranění a nemoci v dětství ho naučily bojovat a porážet soupeře. Výkony totiž většina soupeřů Janu Železnému nesahala ani po kotníky. A kdy ho poprvé napadlo, že by jednou mohl vyhrát olympiádu?

"Tak přímo olympijským, to přesně nevím, ale že budu dělat atletiku mě napadlo velice brzo, protože máma i táta házeli oštěpem, tak že jsem vlastně k tomu byl předurčen. Možná kolem těch patnácti, šestnácti let jsem si přál být závodníkem světové úrovně a snad jednou získat i medaili. Prý jsem to někde říkal, povídala máma. Začínal jsem s hokejem, ale protože jsem měl zdravotní problémy, musel jsem na dva měsíce do ozdravovny, tak jsem s hokejem skončil. Pak jsem hrál házenou a atletiku dohromady. Takže ty tři sporty mám hodně rád."

Už na svou první olympiádu v Soulu 1988 odjížděl v roli velkého favorita. V kvalifikaci překonal olympijský rekord a v závodě ho až poslední pokus Fina Korjuse odsunul na druhé místo. Po této olympiádě začala jeho dlouholetá anabáze se zraněnými zády. V červenci 1990 sice hodil na mítinku v Oslo další světový rekord, lékaři však následně odhalili dva zlomené obratle a začalo náročné léčení a rehabilitace.

Na olympiádě v Barceloně v roce 1992 však hned v první sérii posunul hodnotu olympijského rekordu na 89,66 metru a získal své první olympijské zlato.

"Barcelona byla vlastně zlomový okamžik, protože první zlatá medaile, která byla výjimečná v tom, že jsem ten rok přehodil světový rekord, potom mi ho neuznali, teď se mi to objevilo na světelné tabuli právě v Barceloně, kdy to zrušili, a já jsem v tu chvíli měl pocit, že ten závod nemohu nikdy prohrát. A to už se mi nikdy nestalo a nevím, čím to bylo. Já jsem šel na stadion a věděl jsem, že vyhraju. nevím, jak je to možné. Dojde vám to až den, dva po závodě, co jste vlastně dokázal. Tam jsou určité výjimečné věci, a to je jenom pro vítěze. To, že národní vlajka stoupá úplně nejvýš a hrajou vám hymnu. To je nezapomenutelný zážitek. To je něco tak výjimečného, že jsem to chtěl dokázat víckrát, aby to mně a našim lidem zahráli. Když se hraje česká hymna, tak není nikdy fádní. Já ji mám nesmírně rád a v tom jsem hrdý Čech. Nikdy se za to stydět nebudu a byl bych rád, kdyby i spousta dalších lidí, když někam pojedou, řekla, odkud jsou a co jsme dokázali, protože naše historie je opravdu velká a význačná," s hrdostí prohlásil v České televizi Jan Železný, zatímco diváci mohli na svých obrazovkách vidět jeho olympijské vítězství.

Další zlato přišlo o čtyři roky později v Atlantě, kde se Jan Železný zapsal do historie jako autor hodu z říše snů: 98,48 metrů! Byl to světový rekord, který v budoucnu jen těžko někdo překoná. V samotném olympijském závodě sice kvůli potížím s třísly nepřehodil devadesátku, ale zklamali i jeho soupeři. Jan Železný je přesvědčen, že i tento jeho výkon se dá překonat:

"Všechno se dá překonat. Stoprocentně ten rekord jednou padne. Kdyto bude, to nevím ani já, ani nikdo ostatní, ale ten světový rekord je možné překonat. Jediné, co bych si přál, když to padne, aby to byl někdo od nás. Když světový rekord máte, tak zároveň máte takový hezký pocit, že vás ještě nikdo nepřekonal, ale že bych se o to nějak bál, tak to ne. Vím, že to jednou bude. Můj sen je, když už, tak ať je to někdo z České republiky. Já se na tom snažím pracovat, snažím se najít nějaké talentované lidi, kteří budou umět házet oštěpem, a oni to překonají. Jestli to dokážou, to nevím, protože to je strašně složité. Cesta k tomu je hrozně dlouhá a záleží to na spoustě okolností. Musí být zdraví, musí vydržet pracovat na sobě další roky, aby dozráli, protože nejlepší oštěpařská léta jsou kolem dvaceti osmi, třiceti. To je ještě čeká dlouhá cesta. Musí se jim povést perfektní závod a vynikajícími podmínkami. To jsou okolnosti, o nichž nikdy nevíte, jestli se všechny spojí, ale já tomu prostě věřím. A jestli mátě nějaký sen a snažíte se jít cestou toho snu, tak se vám může povést."

23. září 2000 na olympijských hrách v Sydney získal Jan Železný třetí zlatou olympijskou medaili v řadě a definitivně si vydobyl pozici nejlepšího světového oštěpaře všech dob. Na australském kontinentu vyhrál výkonem 90,17 metru a hodil nový olympijský rekord.

"Sydney, to byl zase další sen v tom, že vlastně žádný oštěpař v historii nevyhrál třikrát za sebou olympijské hry, a já jsem se o to chtěl pokusit. Mezi tím jsem měl těžké zranění ramene, takže jsem se musel vrátit jakoby nazpátek, ale Sydney dopadlo velice dobře. To rameno mě nebolelo, jenom jsem se zranil, přetrhal si úpony a šlachy. Závod nebolel, a teď se zády nebo ramenem vůbec žádné problémy nemám. Tehdy jsem prostě jenom měl takový hloupý úraz. To je vážné zranění jenom pro vrcholového sportovce, pro normálního člověka to zase tak strašně vážné není. Já to beru tak, že dokud člověk může dobře dýchat a chodit, tak sport je jenom určitý doplněk životní cesty. Kdybych skončil po tom úrazu ramene, tak už tehdy jsem měl možnost dostat od osudu víc než jsem očekával."

Barbora Špotáková, foto: Ludovic Péron, CC BY 3.0
Jan Železný také odpověděl na otázku, proč se ujal trénování oštěpařky Barbory Špotákové:

"Protože to chtěla. Bára přišla za mou, protože potřebovala rozebrat okolnosti, hlavní důvody. Pro mne to na jednu stranu bylo hrozně zavazující, protože Bára je opravdu klenot české atletiky a její výkonnost je obrovská. Tak jsem si řekl, proč to nezkusit, když má pocit, že já bych mohl být ten, který ji pomůže dál směrem k olympiádě. Tak jsem do toho šel. Navít je Bára typově hodně podobná klukům. Má svoji hlavu, ale ví, co chce, a to je strašně důležité. Ona ví, co chce dokázat, a za tím cílem jde. Samozřejmě musíte najít určité kompromisy, protože to je megahvězda. Vy jí musíte v něčem vyhovět, a zároveň ta závodnice musí vědět, že existují nějaké limity a musí vám věřit. My jsme si tak nějak sedli a naše spolupráce do této chvíle je velice dobrá."

Česká oštěpařská legenda Jan Železný je také sportovním funkcionářem a o to, že by neměl nic na práci, se vskutku nebojí:

"Do roku 2012 jsem v Mezinárodním olympijském výboru, kde je to vždy jen na období. Teď mi právě končí osmileté období, a co bude potom, to se uvidí. Dělám také ředitele mítinku Zlatá tretra Ostrava, za což jsem velice rád, protože to je pro mne něco výjimečného a snažím se tomu pomáhat. No a také trénuju, z čímž bych také nechtěl skončit, dokud to nedotáhnu někam do konce, anebo dokud za mnou budou chodit talentovaní závodníci, kteří opravdu mají snahu někam se dostat. Uvidíme, já se nebojím budoucnosti."

klíčové slovo:
spustit audio