Zpráva o smrti Pavla Primuse zasáhla krajany
V úterý se naposledy rozloučíme s vydavatelem Pavlem Primusem, který minulý týden zemřel ve věku 59 let. Člověka, který přinášel exilovou literaturu do českých zemí a pro krajany zase udržel při životě časopis s dlouhou tradicí, už před lety poprvé potkala naše redakční kolegyně Milena Štráfeldová.
"Poznala jsem ho v době, kdy vedl v polovině 80. let Jonáš-klub, což byla taková velmi zajímavá organizace, spojená se Semaforem, která neustále kličkovala před těmi komunistickými cenzory... A Jonáš-klub vydával po celá léta jako svoje klubové zpravodaje nejrůznější, tehdy 'ineditní' autory. Takže vzpomínám si, že tam vycházely sešitky textů Jiřího Suchého, Jana Buriana, Jiřího Dědečka, nejrůznějších folkových zpěváků, ale taky Zdeňka Mahlera nebo Oty Pavla. A zajímavé je, že to svědčí trošku o koloritu té doby, že v době, kdy Jonáš-klub měl vlastně nejbohatší vydavatelskou činnost, tak se 'skrýval' pod tehdejším Svazem pro spolupráci s armádou."
Vraťme se ale k těm sešitům, které ledacos napovídají o zápalu pro literaturu...
"Já si myslím, že právě ta láska k literatuře asi byla velmi typickou vlastností Pavla Primuse a projevilo se to mimo jiné tím, že on byl vlastně jedním z prvních soukromých vydavatelů, protože jeho nakladatelství Primus vzniklo už v roce 1990. A tehdy tam právě začaly v té oficiální verzi vycházet i mnohé knihy, které se předtím objevily v tom edičním plánu Jonáš-klubu. On se ale po celá ta léta velmi soustředěně a cílevědomě věnoval exilové literatuře. A objevoval pro ni leckdy jména do té doby naprosto neznámá. Z těch známých autorů například publikoval Josefa Škvoreckého, Jana Beneše, Alana Levyho například, Otu Rambouska... Ale z těch méně známých si vzpomínám například na jednu velmi zajímavou knihu, která popisuje holocaust, a její autorkou je Zdena Fantlová. Klid je síla, řek' tatínek - a to je, myslím, jedna z nejúspěšnějších a nejpůsobivějších knih, která tady vůbec k celé tématice židovského holocaustu vznikla. Tyto knihy nebyly jedinou oblastí, kde se toho exilu Pavel Primus dotýkal. Vyšly celkem i tři sborníky, byl to například katalog exilové literatury, který sestavil Jiří Gruntorád z Libri prohibiti.
A nesmíme taky zapomenout také na exilové periodikum Polygon, kterého se Pavel Primus ujal v roce 2002, když jeho švýcarský vydavatel zemřel a hrozilo, že periodikum s opravdu dlouholetou historií zanikne. Pod hlavičkou Nový Polygon vychází dodnes. O tom, jaký význam měl Pavel Primus jako vydavatel pro zahraniční Čechy, svědčí i to, že právě odtud přišla celá řada kondolencí, ohlasů, jak těžce se jeho smrt zahraničních Čechů dotkla."
