Zprávy

Vedoucí Úřadu vlády Pavel Přibyl údajně získal bezpečnostní prověrku přes odpor tajných služeb a některých pracovníků Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ). Osvědčení, které jeho držiteli umožňuje číst tajné dokumenty, bylo Přibylovi uděleno až v roce 2000 po intervenci tehdejšího šéfa NBÚ Tomáše Kadlece. S odvoláním na několik na sobě nezávislých zdrojů o tom informoval Český rozhlas (ČRo). Kadlec kvůli pracovnímu zaneprázdnění informace rozhlasu nekomentoval. Místopředseda ODS Petr Nečas ČRo řekl, že pokud se toto obvinění prokáže, znamená to, že premiér Stanislav Gross "se svými lidmi ohrožuje bezpečnostní systém České republiky".

Přibyl v lednu 1989 velel policejním jednotkám, které se podílely na rozhánění demonstrantů, což po jeho jeho jmenování do čela Úřadu vlády vyvolalo vlnu odporu. Po kritice ze strany některých známých osobností i politiků přislíbil premiér prošetřit Přibylovu minulost. Při obhajobě Přibylova působení ve funkci šéfa Úřadu vlády Gross použil argument, že Přibyl po roce 1989 prošel prověrkami občanských komisí, které prověřovaly minulost například pracovníků ministerstva vnitra či spravedlnosti.

Gross uvedl, že Přibyla odvolá, pokud se prokáže, že on osobně nebo jeho tehdejší podřízení někoho fyzicky napadli. Dal také pokyn ministrovi vnitra Františku Bublanovi k otevření archivů, které by mohly osvětlit Přibylovo působení u tehdejšího pohotovostního pluku. Přibyl své působení u této jednotky nepopírá. Tvrdí ale, že se ničeho nedopustil.

Podle informací pátečních Lidových novin je však velmi pravděpodobné, že se na ministerstvu vnitra žádné důkazy proti Přibylovi nenajdou. Dokumenty vztahující se k lednu 1989 totiž v archivech vnitra chybějí. "Materiály ve fondu pohotovostního pluku k lednu 1989 nejsou vůbec," řekl listu šéf odboru archivní a spisové služby ministerstva Jan Frolík. Dodal, že některé informace by ale mohly být ve fondech pražské a středočeské správy Veřejné bezpečnosti. Podle něj však nelze zjistit ani to, kde byla Přibylova rota na Václavském náměstí v Praze při demonstracích nasazena. "Dislokace se dá zjistit až od úrovně praporu, níže ne," uvedl. Podobně podle něj nelze dohledat ani seznam příslušníků Přibylovy roty.

Od 21. srpna do 3. září 1968 zemřelo při demonstracích proti obsazení Československa vojsky tehdejší Varšavské smlouvy 72 lidí. Jen během prvního dne okupace bylo zabito 58 lidí, z toho 15 u budovy Československého rozhlasu v Praze. Těžké zranění utrpělo 267 lidí. Vyplývá to z nejnovějšího šetření Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Uvedené počty se neustále doplňují. Základní údaje vycházejí z oficiálních zpráv po roce 1969 a ze statistik ministerstva zdravotnictví. ÚDV ovšem také pátral v archivech okresních a krajských nemocnic a v tisku uveřejnil výzvu, aby se přihlásili případní svědkové. Podle vedoucího oddělení dokumentace ÚDV Jana Kalouse nejsou počty stále definitivní. Zkresluje je totiž to, že se řada lidí ze strachu z možného postihu nenechala vůbec ošetřit. Mnozí také požádali lékaře, aby je neuváděl do zápisů.

Další vlna občanských nepokojů se zvedla v roce 1969. K prvnímu výročí okupace bylo při protestních demonstracích pět lidí zabito a 49 zraněno. Tehdy se již režim snažil potlačit nepokoje vlastními silami. Proti demonstrantům zasahovaly výhradně československé ozbrojené složky: Lidové milice, armáda a nově zřízené speciální pořádkové jednotky - předchůdci pozdějších pohotovostních pluků, které zasahovaly například v lednu 1989 během Palachova týdne. V roce 1969 potlačovalo demonstrace v Praze 3500 členů Lidových milicí a 2100 vojáků.

V roce 1968 postupovali kriminalisté podle Kalouse při vyšetřování násilných úmrtí ještě standardním způsobem. Ve většině případů došli k závěru, že pachatel je příslušník spojeneckých vojsk. Nikdy se jim ho však nepodařilo zjistit, neboť vojáci podezřelí z násilností se vždy urychleně transportovali do rodné země. V roce 1969 už ale kriminalisté nevyslýchali svědky a neprováděly se ani balistické zkoušky, které by mohly určit pachatele střelby.

V souvislosti s okupací v roce 1968 bylo z vlastizrady obviněno 13 státních a armádních funkcionářů, kteří údajně vstup okupačních armád sami iniciovali anebo mu napomáhali. Mezi obviněnými byli například Miloš Jakeš, Jozef Lenárt či Zdeněk Mlynář. Jediným odsouzeným je zatím Karel Hoffmann, který si v srpnu začal odpykávat svůj čtyřletý trest.

Národní park České Švýcarsko zvažuje, zda bude usilovat o zápis do seznamu památek světového dědictví UNESCO. Pokud by se to podařilo, stal by se park první českou přírodní lokalitou v seznamu. "Region by se tím výrazně zviditelnil na české i evropské mapě," řekl ČTK ředitel parku Zdeněk Patzelt. Správci parku nyní zvažují, zda se do náročného procesu, který trvá zhruba dva roky, pustí. Lokalita totiž musí splňovat náročné podmínky. "Neuvážená nominace může náš plán předem zničit," zdůraznil Patzelt. Aktivity parku podporují obce na české i saské straně.

České a Saské Švýcarsko společně tvoří oblast Labských pískovců. Podle odborníků má lokalita díky svým jedinečným přírodním hodnotám velkou šanci být do seznamu UNESCO zapsána. Pokud by se tak stalo, region by měl velkou příležitost pro rozvoj cestovního ruchu. Obavy správci mají z návalu turistů. "Zejména máme strach z těch klientů, kteří se zaměřují právě pouze na památky UNESCO," uvedl Patzelt. "I proto je potřeba nominaci zvážit," dodal. Zatím problémy s návštěvníky správci nejmladšího českého národního parku nemají. Výrazně se přitom letos zvýšil počet turistů z Nizozemska. Správa proto v létě zavedla možnost procházet parkem společně s průvodcem.

Na seznamu UNESCO je zapsán například Národní park Grand Canyon v USA, Bělověžský prales v Polsku, Plitvická jezera v Chorvatsku či krasové jeskyně na Slovensku. Z České republiky v seznamu přírodní lokalita zatím chybí. O zápis už požádala Správa chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, která chce, aby na seznamu byl Labský kaňon.

Programové prohlášení vlády sice slibuje kroky ke zlepšení ekonomiky a podmínek pro podnikání, jeho konkrétní body ale podle prezidenta Hospodářské komory Jaromíra Drábka ukazují spíše na opačný trend. Podnikatelé odmítají například změny daní především pro obyvatele s vyššími příjmy. Těm nebude zvýšena sazba daně z příjmu, ale změní se odpočty. Zrušena bude například možnost odečíst si z daní částku 38.000 korun ročně. "Pro mě je to snižování motivace aktivních lidí," vysvětlil Drábek. Ideální je podle něj rovná daň, která nezvýhodňuje ani nepostihuje lidi podle příjmů. Komora souhlasí s principem privatizace všech akciových společností. Podle Drábka je ale nutné dohlédnout na to, aby příjmy z privatizace nebyly utopeny v běžných výdajích státního rozpočtu. V programovém prohlášení jsou zahrnuty i registrační pokladny. Ty jsou podle Drábka standardním prostředkem při obchodním styku, firmy ale nesouhlasí s povinností vlastnit pokladnu s fiskální pamětí. Tyto pokladny by pro drobné živnostníky znamenaly vysoké náklady a jsou prý zbytečné. Prezident Hospodářské komory odmítá zákon o povinném prokazování původu majetku. "Jde pouze o další navršení byrokracie. Navíc jsem přesvědčen o tom, že je zde vysoké riziko zneužitelnosti," prohlásil. Drábek ocenil, že si vláda klade za cíl zpřehlednění právních předpisů či zrychlení práce obchodních rejstříků.