Zvuk přistávající husy na hladině by nevznikl bez pomoci manželky. Rozhlasoví ruchaři představují své umění
Rozhlasové hry by bez nich neexistovaly. Přesto jsou jejich jména uvedená skromně na konci. O to, abyste se mohli ocitnout v džungli, na mořském dně, nebo na severním pólu se starají rozhlasoví ruchaři.
Své umění představili na udílení ceny Neviditelný herec století, když přijeli rušit s trakařem naloženým různými věcmi.
"Ano rušíme, protože jsme ruchaři," představili se Petr Šplíchal a Jiří Litoš.
A teď prosím přestaňte číst, protože takovou bouřku, cestu ve sněhu, nebo pobyt v džungli si musíte vychutnat ve zvuku, a poznat tak umění rozhlasových ruchařů.
Ruchaři dokáží stvořit bouřku, zvuky džungle i skřípot sněhu
Pozor přichází bouřka. Nejdřív jen tak kape, pak už fučí vítr a ozývají se blesky. Na vítr je dřevěný větrostroj, na hromobití plech. A déšť? Vyrábí se pomocí rýže.
Moderátor slavnostního galavečera Matouš Ruml se spolu s ruchaři ocitl i v džungli. Víte, že šustění listů se vyrobí pomocí množství magnetofonové pásky a zvuk tygra skvěle imituje husí krk?
Pánové Petr Šplíchal a Jiří Litoš se dokáží potopit až na dno Mariánského příkopu, nebo se vydat na Severní pól. Přímo slyšíte, jak při chůzi vrže sníh. A stačí k tomu gumička naplněná škrobem.
Zvuk přistávající husy? Vrbový proutek a pomoc manželky
Jak zavzpomínali páni ruchaři, lovení zvuků je někdy opravdu dobrodružné, dokonce se při tom namočíte.
"Potřeboval jsem do jedné činohry zvuk přistávající divoké husy na vodní hladině. V archivu nebyl, tak jsem se vydal s nahrávací aparaturou k rybníku. U rybníku na mě husa nečekala. Říkám si, jak to udělat. Vidím vrbu, uříznu proutek, co má ty malé větvičky. Když se to protáhne vodou, je to přesně ten zvuk, co potřebuji. Ale byl krátký, bylo ho potřeba nějak prodloužit.
Povídám své zvukové asistentce, tedy své manželce: nedá se nic dělat, hupni do rybníka, alespoň do půl pasu a toč kolem sebe tou větvičkou. Perfektní, dopadlo to úplně skvěle, zvuk výborný. Jenom na tom protějším břehu počet rybářů se nějak zvětšoval. Přicházeli další a koukali, jak ten šílenec učí mikrofonovou tyčí plavat manželku v rybníku."
Většina lidí, kteří pracují se zvukem trpí určitou profesionální deformací. Když někdo mluví, představují si, jak by sestříhali rozhovor a podobně. Trpí i ruchaři profesionální deformací?
"Bohužel ano. Uvedu příklad. Běžná situace, jdu po ulici, slyším hejno havranů, tak si říkám, to je krásný zvuk. Ale současně s tím mi v hlavě začíná probíhat analýza prostředí a podresu. Frekvenční pásmo ruchu ulice a křiku dětí je podobné tomu, co dělají havrani. Takže jsem si uvědomil, že by bylo hodně obtížné oddělit ty dva zvuky od sebe, a že vlastně by byl ten zvuk naprosto nepoužitelný. Takže končím, vypínám hlavu a odcházím."
Zajímavosti ze své práce a umění vytvářet všechny možné zvuky a ruchy vyprávěli ruchaři Petr Šplíchal a Jiří Litoš.
