28. září - Den české státnosti, výročí úmrtí svatého Václava
Osmadvacátého září roku 935 - starší prameny uváděly rok 929 - zavraždili družiníci Hněvsa, Česta a Tira v dnešní Staré Boleslavi devátého českého knížete VÁCLAVA I. z dynastie Přemyslovců. Stalo se tak na příkaz jeho mladšího bratra Boleslava I. Ukrutného, jemuž bratrovražda otevřela cestu ke krvavému převzetí moci, během něhož dal vyvraždit celé rodiny Václavových příznivců včetně nemluvňat.
Svatováclavská tradice sehrála v českých národních dějinách neobyčejně významnou roli. Svatováclavský kult se začal prosazovat již od konce 10. století. Kníže Václav začal tehdy jako světec reprezentovat a ochraňovat panovnickou dynastii, posléze se stal patronem celého českého národa. Jeho portrét s přemyslovským štítem a praporem se stal symbolem země i lidu, jméno Václav bylo chápáno jako synonymum pro Čechy a českou korunu.
Existence světce pocházejícího z domácího panovnického rodu značně posilovala i mezinárodní prestiž české země. Václav se objevil na praporcích, na mincích, korunovační klenoty získaly přídomek svatováclavské a Václav se symbolicky ocitl i mezi Blanickými rytíři, aby s nimi vyjel v nejhorších chvílích národa.
Václavovo jméno bylo vzýváno v dobách dobrých i zlých, pojilo generace, konkretizovalo národ a jeho staleté tradice. Český prvomučedník se stal symbolem češství a hymnus, kterým jej národ vzývá, byl chorálem válečným i chrámovým ve všech staletích. Časopis Reflex nedávno v jednom svém článku napsal:
"Neuvědomovali jsme si to, ale když jsme si uprostřed Prahy postavili sochu svatého Václava, určili jsme její střed a střed celé země, místo, jímž probíhá česká axis mundi, kde je pupek českého světa. Dějiny se přes tuto zemi převalovaly z východu na západ a zpět a vždy šly přes to náměstí, na něž kníže shlíží se svého koně. A samozřejmě, kdo pak chtěl vlastnit Čechy, musel se zmocnit právě této sochy."
Co se týče postavy jezdece, tedy knížete Václava, hodně se diskutovalo o přilbě, kterou má na hlavě. Podle některých zdrojů tam tato přilbice nepatří. Kníže by měl nosit vévodskou čapku, kterou mu na ni dali ve 14. století a jež od té doby zůstala jeho stálým odznakem. Myslbek ji také měl ve svých původních návrzích. Pak ale přišel na jiný nápad posadit svému hrdinnému jezdci na hlavu přilbu. Ta je totiž zachována v pokladnici pražské katedrály.
Ale vraťme se k pomníku na Václavském náměstí: Ten byl nakonec postaven až v dvacátých letech dvacátého století. Jak už jsme uvedli, pomník svatého Václava - patrona české země - byl u všeho závažného, co národ prožíval. Vzpomeňme, že v roce 1918 byl československý stát vyhlášen u sochy sv. Václava, v roce 1938 se tato socha stala symbolem odporu proti Mnichovu, v roce 1968 se okolo ní soustředil odpor proti sovětské okupaci, v roce 1989 se tam odehrála zatím poslední česká revoluce. Pod pomníkem se konaly, konají a pravděpodobně se budou konat oslavy státních svátků, sportovních úspěchů i různé demonstrace. Co právě k soše svatého Václava táhne lidi v dobách smutku i radosti, na to se nám pokusil odpovědět sociolog Michal Illner z České akademie věd. 28. září - den úmrtí knížete Václava - je od loňského roku státním svátkem, Dnem české státnosti.
