Absence zdravého rozumu
V uplynulých dnech se opět ocitlo na tapetě české soudnictví. A to nejen v souvislosti v předvolební kampaní. Jak uvádí Zdeněk Vališ, rozhodnutí soudů různých instancí může ve veřejnosti vyvolávat dojem nesrozumitelného houští, ve kterém se ztrácí spravedlnost.
Volby jsou za dveřmi a čeští soudci se přou o Ústavu a zdravý rozum při tom dostává na frak. Některé krajské soudy s odvoláním na nález Ústavního soudu z roku 2000 přikázaly registrovat kandidátní listinu pro volby i těm stranám, které nesplnily svou zákonnou povinnost složit příspěvek na úhradu volebních nákladů. Jiné krajské soudy stížnosti stran na poplatek odmítají. Vycházejí zcela logicky z toho, že Ústavní soud sice zrušil vysoké, i když vratné volební kauce, ale parlament později přijal zákon, který podmiňuje volební registraci zaplacením nízkého a nevratného příspěvku na úhradu volebních nákladů. Tyto soudy se tedy řídí platným zákonem.
Naproti tomu ty soudy, které registraci stran umožňují i bez zaplacení příspěvku, vzaly v podstatě tvorbu práva do vlastních rukou. A to je nebezpečný precedens odporující principům právního státu. Pokud měly soudy nějaké pochybnosti, bylo jejich povinností obrátit se na Ústavní soud. Místo toho občanům mohly některé občany utvrdit v přesvědčení, že zákony jsou od toho, aby se nedodržovaly, když ani soudy se jimi neřídí. O zdravém rozumu v českém soudnictví ale mohou občané pochybovat i v případech, kdy se obžalovaní dostávají z vazby kvůli výkladu novelizovaného trestního zákona.
Absurdnost situace vystihuje kauza vrcholných představitelů První pražské družstevní záložny, kteří byli počátkem května propuštěni na svobodu. Představitelé čelí obžalobě, že z klientů vylákali asi 300 miliónů korun a pak záložnu systematicky vytunelovali. Jeden z nich se dříve dokonce před policií skrýval a byl stíhán jako uprchlík. Muže propustil na svobodu Vrchní soud s odůvodněním, že Městský soud v Praze jim ve stanovené lhůtě tří měsíců neprodloužil vazbu. Městský soud ale před tím zamítl žádost obžalovaných o propuštění z vazby. Tím pokládal věc za vyřízenou. Přece nebude o jedné a té samé věci rozhodovat dvakrát. Jenže podle Vrchního soudu ani zamítnutí o propuštění z vazby nestačí na automatické prodloužení vazby, proto muže pustil na svobodu. A na svém právním názoru trvá.
O českých soudcích se často říká, že patří ve své většině ke staré škole, přespříliš vychýlené k tzv. právnímu pozitivismu. Jinými slovy, mají tendenci chroustat paragrafy a vozit se po slovech, slovíčkách a formulacích. Smysl věcí jim pak jako by unikal. Nelze se pak divit, že nejen široké veřejnosti, ale i odborníkům v přilehlých oblastech se mnohá jejich rozhodnutí jeví jako absurdní, nesrozumitelná, překvapivá až arogantní. Policii trvalo řadu měsíců, než shromáždila důkazy proti bývalým šéfům kampeličky. Soud se má konat v červnu. Možná ale bude muset soudit obžalované v nepřítomnosti. Těžko jim někdo doručí obsílku například na Panenské ostrovy. Zvláště když všichni budou mít jiné starosti, protože v důsledku jiných soudních rozhodnutí, i když protizákonných, mohou být červnové volby prohlášeny za neplatné.
