Adopce na dálku slaví deset let

Indická dívka Joshna s pracovnicemi projektu 'Adopce na dálku'

Už deset let funguje projekt Adopce na dálku, který organizuje Arcidiecézní charita Praha. Jejím smyslem je pomáhat dětem v třetím světě, které tak mohou studovat, získat zdravotní péči. O Adopci na dálku hovořil Jaromír marek s vedoucí projektu Jarmilou Kabátovou.

otázka: Jak využívají "adoptivní rodiče" tuto možnost? Mají zájem o to, jak jejich dítě žije? Píšou mu? Stane se třeba i to, že by se vydal adoptivní rodič navštívit "své" dítě?

"To je individuální. Někteří si píší několikrát do roka, jiní jen přijímají dopisy a na psaní nemají čas. Naši spolupracovníci, kteří dohlížejí na chod projektu na místě, pomáhají dětem napsat třikrát ročně dopis. Znamená to, že i ten, kdo nepíše, dostane tři dopisy do roka od "svého" dítěte. Čas od času se dokonce stane i to, že nějaký rodič se vydá za svým dítětem."

otázka: Vy sama máte nějaké dítě adoptované?

"Mám. Já jsem před loňskými vánocemi přemýšlela, co dat mým rodičům pod stromeček a nenapadlo mně nic lepšího, než společně "adoptovat" dítě. Protože jsem věděla, že rodiče by rádi měli "své" dítě co nejblíže, zvolili jsme chlapce z Litvy."

otázka: Jak obvykle funguje ten model rodičovství? Zaplatí jeden rok a potom už třeba ztratí o projekt zájem nebo se vytvoří trvalejší vztah a rodiče přispívají opakovaně?

"Obvykle se drtivá většina rodičů rozhodne provázet dítě v průběhu celého studia. Obnovují adopci rok po roku. Zároveň bych ale chtěla zdůraznit, že "rodič" se nezavazuje přispívat opakovaně. Každá pomoc, i na jeden rok, je cenná. Dítě, kterému jsme už jednou pomohli nenecháme bezprizorním, když jeho mecenáš už nemůže nebo nechce dál přispívat. Najdeme mu nového rodiče."

Otázka: Jsou rodiče, kteří přispívají od začátku projektu, celých deset let?

"Určitě. Našlo by se několik dětí v Indii, kterým přispívají "rodiče" už deset let. Když jsme začínali, pomoc směřovala hlavně malým dětem na začátku školní docházky. Já jsem se v Indii setkala s chlapcem, který, díky adoptivním rodičům, vystudoval technickou školu, stal se opravářem motorů a otevřel si krámek na kraji města. To jsou konkrétní příklady dětí, kterým pomohl projekt získat lepší uplatnění."

Otázka: Jak tuto pomoc vnímají samotné děti?

"Jsou velmi vděčné za každý dopis, mají zájem dozvědět se více o svých "adoptivních rodičích". Jednou jsme přišli do chatrče v zapadlé indické vesnici. Lidé nás vřele přijali a na jedné stěně byl oltář s Šivou a na druhé straně byly zarámované obrázky Rumcajse a fotografie "adoptivní" rodiny a pohlednice z Česka. Velmi si váží té pomoci, lidé jsou za ni velmi vděční."