Alice a Olga v době, kdy T.G.M. byl jen jejich tatíčkem

Foto: ČTK

Elis a Olůvko, tak se říkalo dcerám v rodině Masarykových. O tom, jaké byly osudy Alice a Olgy dříve než se z dětí politika a profesora staly dcerami prvního Československého prezidenta, bude v Historických obzorech vyprávět Dagmar Hájková z Masarykova ústavu Akademie věd.

Dospělého věku se dožily čtyři děti Tomáše Garrigua Masaryka a jeho manželky Charlotty. Nejstarší z nich, dcera Alice, se narodila roku 1879 ve Vídni. Po ní následovali chlapci Herbert, Jan a nakonec Olga. Vztahy mezi rodiči a dětmi byly v rodině Masarykových na svou dobu velmi neobvyklé a velmi otevřené, říká historička Hájková.

"Výchova probíhala s důrazem samozřejmě na vzdělání ale i na sport a otevřenost mezi vztahy. Výchova byla ovšem podepřená hlubokým náboženským cítěním, což se později odrazilo v mezirodinných vztazích. Myslím si, že o hodně více než Jan či Herbert tím byly ovlivněny právě Olga a Alice. Kdybych mohla charakterizovat několik pilířů v jejich životě, tak to bylo silné náboženské cítění, vztah k rodičům, otci a potom k jeho dílu, tedy k Československu. Je pro ně později velké trauma, že Československo neexistovalo v té podobě, jak si ho vytvořil a vysnil jejich otec. Ten vztah k otci byl velmi silný."

Dá se říct, že byl silnější, než k matce, nebo byl prostě jen jiný?

Tomáš Garrigue Masaryk, dcera Alice a syn Jan na procházce v zámecké zahradě, foto: ČTK
"Byl jiný, určitě. K matce byl možná víc důvěřivější, k otci obdivnější. Ono se to samozřejmě měnilo, byly v tom periody dětského vzdoru, byly v tom periody velkého pochybování, kdy třeba Alice, ale měla to i Olga, v sobě cítily jistý svár Slovana a Anglosasa a nevěděly, co si s tím počít. Myslely si, že je to velmi emotivně vyčerpává. Stejně tak Alice měla potíže s tím, že měla pocit, že má velmi silného otce a ona mu nepostačuje. Že se nikdy nemůže vyrovnat svému otci, což skutečně nešlo, ale ona se o to pořád pokoušela. Ve vyšším věku to dospělo k tomu, že měla permanentní pocit velké nedostatečnosti, myslela si, že zklamala svého otce, že není tak dobrá jako on a pořád se chtěla i ve vysokém věku zdokonalovat."

"Samaritáni Československého červeného kříže, zůstaňte na svých místech a pokračujete ve své práci pro záchranu zdraví a životů svých spoluobčanů," vybízela Alice Masaryková v období mnichovské zrady.

Právě takto se s ní setkáváme nejčastěji - jako s obětavou sociální pracovnici stojící v čele Československého červeného kříže nebo jako s někdy až příliš horlivou ochránkyní díla a odkazu svého otce.

Soukromý život byl ale pro vzdělanou a emancipovanou Alici už před 1. světovou válkou spíše v pozadí.

"Alice měla někdy počátkem dvacátého století hluboký vztah s očním lékařem, který se jmenoval Fröhlich. Tento vídeňský lékař, který zřejmě k Alici také cítil jistou náklonnost se dlouhou dobu nevyjadřoval. To trošku mělo rozčílit Charlottu, která chtěla, ať se tato situace vyřeší a napsala mu. Alice velmi těžko nesla, že jí matka zasahuje do vztahu, na chvíli s matkou samozřejmě nemluvila a s Fröhlichem se už nikdy myslím nesetkala, ten vztah skončil.

Další vztah, který Alice měla byl s architektem Plečnikem, kterého obdivovala, ten vztah je obecně známý a byl evidentně velmi platonický. Alice se podle mého soudu nevdala především kvůli tomu, že ona se vědomě obětovala tomu oboru, který ji velmi zajímal a to byla sociální péče. Ona byla dost dobrá učitelka, profesorka na střední škole v Českých Budějovicích i v Praze. Ona byla učitelka, která překračovala meze normálního vyučování. Své žákyně vodila na výlety, hrála s nimi divadlo, přesvědčovala je, jak se mají správně chovat třeba v oblasti hygieny. Sama velmi vášnivě sportovala, bruslila, lyžovala a ve velmi vysokém věku ještě plavala. Byla pro žákyně skutečným vzorem a měla mezi nimi velkou řadu obdivovatelek. V této práci se skutečně našla."

V roce 1912 stála spolu s Edvardem Benešem u založení tzv. Sociologické sekce. Byla to velmi zajímavá instituce, ve které ona měla na starosti tu praktickou část, ne teoretickou jako Beneš, ona navštěvovala rodiny, pomáhala v těžkých sociálních situacích. A tohleto byla Alice, která měla svou představu a dokázala ji před tou válkou velmi dobře naplnit."

Zleva : Jan Masaryk, vnučka Anna, Tomáš Garrigue Masaryk, Alice Masaryková, Olga Masaryková, foto: ČTK
Problémem Alice byly, stejně jako pro mnoho členů její rodiny, psychické potíže. Ty se nevyhnuly ani další hrdince našeho vyprávění - Olze Masarykové.

"V Tomášské ulici se v roce 1891 náš rodinný kruh uzavřel příchodem naší nejmladší. Otec byl právě ve Vídni, účastnil se zasedání říšského sněmu, do něhož byl před několika týdny zvolen. Na telegrafické zavolání přijel a našel už v kočárku malou dcerušku, tu Olinku, která ho po letech doprovázela na jeho cestě světem. Mně bylo tenkrát dvanáct let, často jsem si přistavila ke stolu podnožku a přebalovala to milé, smavé stvořeníčko," vzpomíná po letech Alice v knize Dětství a mládí na narození sestry.

Olga, foto: ČTK
"Olga byla na první pohled zdravé, veselé, krásné dítě, oni tu Olinku doma všichni milovali a hýčkali, říkalo se jí Olovo nebo Olůvko. Samozřejmě žila v Masarykově rodině, takže byla ovlivněná tím intelektuálním prostředím. Bohužel se stalo, že v době, kdy studovala na univerzitě, se zamilovala do člověka, který buď studoval nebo už ukončil právnické vzdělání, jmenoval se Vendelín Halík. Toto manželství, které bylo uzavřeno v lednu 1913, bylo veskrze nešťastné. Existují o tom doklady pouze v diáři Charlotty Masarykové, kde ona říká, že ten vztah se musí nějak řešit, že Olga to nezvládá, že Masaryk je z toho velmi nešťastný a on sám se rozhodl, že se Olga musí rozvést, což se stalo. Doklady o rozvodu scházejí, bylo to někdy v roce 1914 a Olga po více než roce manželství utrpěla psychické trauma, zhroutila se. Do tohoto jejího zhroucení ještě přichází 1. světová válka."

Olga odjíždí s otcem do zahraničí, o tom, co se děje s nejbližšími se oba dozvídají jen zdálky. Pro rodinu to nebylo lehké období - Herbert zemřel, Alice byla ve vězení, Jan narukoval na frontu a všechny tyto události těžce doléhaly na nemocnou matku.

Tomáš Garrigue Masaryk se svými vnuky Herbertem a Leonardem v Lánech v zahradě, foto: ČTK
Olga trávila velkou část svého zahraničního pobytu ve Velké Británii, kde studovala. V roce 1917 utrpěla úraz, pravděpodobně spadla z koně, ochrnula a téměř oslepla.

"V té chvíli se o ni začali starat manželé Bothwellovi, kteří byli členové…zda sekty, protestantské denominace...Christian science, Křesťanské vědy. A tahle ta skupina je přesvědčena o tom, že účinná modlitba, víra odstraní ten neduh a veškeré nemoci jsou pouze důsledek špatné víry. Velmi záhadně, neobvykle ale stalo se - Olga se velmi rychle uzdravila."

Své uzdravení přičítala právě tomuto učení a téměř do smrti mu zůstala věrná.

Po 1. světové válce se obě sestry setkaly v nově vzniklém Československu jako dcery prezidenta osvoboditele. Zatímco Alice se stala jakousi pravou rukou otce, Olga zanedlouho odjela do Švýcarska, kde se znovu vdala. Problémy a tragédie se Masarykovým vyhýbat nepřestaly. Sen o Československu se rozplynul, oba synové Olgy tragicky zemřeli za druhé světové války, jejich smrt stejně jako smrt Jana Masaryka dodnes vyvolává řadu spekulací.


Příspěvek jsme poprvé vysílali 25. října 2009, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.